Vývoj knihoven ve středověku: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | Středověk je v Evropě vymezen roky 500-1500. Je obdobím změn, které začaly dlouhodobou krizí římské říše, která v 4. a 5. století vyústila do válek a stěhování germánských a později i slovanských kmenů do oblasti Evropy.<ref>CEJPEK, Jiří et al. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, 247 s. ISBN 978-80-246-0323-0.</ref> Na území zničené římské říše se vytvořily rané feudální státy. Ve středověku, hlavně v jeho rané fázi (5.-11. století), došlo k významnému rozvoji duchovního života. Hlavním náboženstvím středověku se stalo křesťanství a rozvinula se feudální společnost, která se opírala o systém náboženských a světských hodnot. | |
| − | == | + | == Knihovny v raném středověku == |
| − | [[Knihovny a informační instituce| | + | [[Knihovny a informační instituce|Knihovny]] v období raného středověku se vyvíjely v rámci církevních institucí – tedy v kostelech, klášterech a v církevních úřadech. Ze začátku vznikaly neorganizované sbírky liturgických knih (knih sloužících k bohoslužbám). V kostelech a klášterech byly skříňky, truhly nebo výklenky ve zdi blízko oltáře, kam se knihy ukládaly. Rukopisné knihy, které byly vzácné a drahé umělecké předměty, se připoutávaly k lavicím řetězy – libri catenati. |
| − | + | Ve 4. století se změnila i fyzická podoba knihy, kdy svitek byl nahrazen praktičtějším kodexem – pergamenovou rukopisnou knihou – který byl pro potřeby obřadů vhodnější. Jazykem knih byla církevní latina. Jádrem fondů raně středověkých knihoven byla Bible, která vznikla už na půdě středověku. | |
| − | === | + | === Písařská činnost === |
| − | Knihy opisovali | + | Knihy opisovali mniši ve skriptoriích. Skriptoria v duchovních institucích zpravidla sousedila s knihovnou a vlastním kostelem a patřila tak k samotnému jádru těchto ústavů. Potřeba náboženských a bohoslužebných knih se zvyšovala, a tak mniši ve skriptoriích si při opisování a zdobení knih začali vytvářet specializace: |
| − | *''Opisovači'' – opisovali knihy | + | *''Opisovači'' – opisovali knihy podle předlohy |
| − | *'' | + | *''Verifikátoři'' – ověřovali pravost rukopisů |
| − | *'' | + | *''Iluminátoři'' - zdobili knihy ornamenty |
| − | *'' | + | *''Rubrikátoři'' - doplňovali iniciály a části textu červenou barvou |
| − | *'' | + | *''Miniaturisté'' - malíři miniatur, knižní ilustrátoři |
| − | + | Protože písařská činnost byla považována v podstatě za anonymní službu Bohu, jen málokdy jsou nám známa jména písařů a ilustrátorů. Knihy k opisování si kláštery půjčovaly mezi sebou, popřípadě byl fond kláštera obohacen z daru nějakého šlechtice. | |
| − | === | + | === Funkce knihy ve středověku === |
| − | #'' | + | #''Knihy liturgické'' – hlavně v raném středověku tvořily podstatnou část knižního fondu (například breviář – modlitební kniha, kancionál – sbírka náboženských (hlavně kostelních) písní, misál – kniha ceremonií, modliteb a čtení používaných při mši, žaltář – kniha žalmů) |
| − | #'' | + | #''Knihy ke studijním účelům'' – k jejich rozmachu došlo především po vzniku prvních univerzit, kdy se začalo šířit vzdělání |
| − | #'' | + | #''Knihy zábavného a poučného čtení'' – světské knihy nestudijního charakteru objednané u písaře soukromou osobou <ref>BOHATCOVÁ, Mirjam a kol. <i>Česká kniha: v proměnách staletí</i>. 1. vydání. Praha: Panorama, 1990, 622 s. ISBN 80-7038-131-0.</ref> |
=== Knihovníci === | === Knihovníci === | ||
| − | + | V raném středověku byli knihovníci v klášterních knihovnách pověřeni hlídáním knih. Latinsky se jim říkalo custos (hlídač, dozorce), curator/provisor (pověřený obstaráváním knih), repositor (strážce pokladu), později bibliothecarus (knihovník), librarius (od liber – kniha) nebo armarius (od armarium – skříň). | |
| − | === Vláda | + | === Vláda Karla Velikého === |
| − | Na | + | Na přelomu 8. a 9. století vládl v západní Evropě v tzv. Franské říši Karel Veliký (768-814), který dbal na rozvoj vzdělanosti. Za jeho éry, nazývané karolínská renesance, se rozvinulo písemnictví a vznikl nový středověký vzdělávací systém, jehož střediska byla v klášterech a knihovnách. V karolínských knihovnách a jejich skriptoriích se kodifikovala spisovná latina a bylo vytvořené jednoduché a praktické písmo – karolínská minuskule. Rychlé rozšíření spisovné latiny usnadnilo i šíření vzdělanosti. |
| − | == | + | == Knihovny ve vrcholném středověku == |
| − | V 12.-15. | + | V 12.-15. století (vrcholný středověk) došlo postupně v Evropě k ekonomickým a společenským změnám. Začala se zúrodňovat půda, zavádět pokročilejší výrobní postupy, rozvinuly se obchodní styky, přešlo se k peněžnímu hospodářství a rozvoji stávajících a zakládání nových měst. Upevnila se i centrální moc panovníka a s ní začala růst potřeba vzdělaných lidí. Proto se v 11. a hlavně 12. století začaly zakládat městské školy a jako vyučovací metoda se v nich objevovala scholastika, která měla za cíl najít cestu k Bohu cestou rozumu. Školy však potřebovaly k svojí činnosti sbírky knih, ovšem vysoké ceny kodexů bránily jejich masivnímu budování. Středověké církevní knihovny se rozdělovaly na pokladnicové (honosně vypravené knihy se uchovávaly s ostatními vzácnými předměty) a studijní. |
=== Univerzity === | === Univerzity === | ||
| − | Tento proces vyvrcholil | + | Tento proces vyvrcholil ve středověku zakládáním univerzit. Při vyučování na univerzitách bylo potřebné psaní. Rozmnožovala se díla učitelů i opisy žáků, nejprve soukromě, později pomocí najatých písařů – tento systém fungoval až do vynálezu knihtisku. Postupně tak začaly vznikat na univerzitách knižní sbírky, hlavně na kolejích a jednotlivých fakultách. Všeobecná univerzitní knihovna vznikla až po dlouhém vývoji a začala být přístupná širším vrstvám společnosti (a také více lidí získalo přístup ke vzdělání) na rozdíl od období uzavřených církevních knihoven. Také oproti klášterním knihovnám, kde převažovala snaha o ochranu a uchování knih, měly knihovny na univerzitách spíše studijní charakter a byly mnohem více využívány. |
==Odkazy== | ==Odkazy== | ||
Verze z 16. 2. 2017, 09:20
Středověk je v Evropě vymezen roky 500-1500. Je obdobím změn, které začaly dlouhodobou krizí římské říše, která v 4. a 5. století vyústila do válek a stěhování germánských a později i slovanských kmenů do oblasti Evropy.[1] Na území zničené římské říše se vytvořily rané feudální státy. Ve středověku, hlavně v jeho rané fázi (5.-11. století), došlo k významnému rozvoji duchovního života. Hlavním náboženstvím středověku se stalo křesťanství a rozvinula se feudální společnost, která se opírala o systém náboženských a světských hodnot.
Obsah
Knihovny v raném středověku
Knihovny v období raného středověku se vyvíjely v rámci církevních institucí – tedy v kostelech, klášterech a v církevních úřadech. Ze začátku vznikaly neorganizované sbírky liturgických knih (knih sloužících k bohoslužbám). V kostelech a klášterech byly skříňky, truhly nebo výklenky ve zdi blízko oltáře, kam se knihy ukládaly. Rukopisné knihy, které byly vzácné a drahé umělecké předměty, se připoutávaly k lavicím řetězy – libri catenati.
Ve 4. století se změnila i fyzická podoba knihy, kdy svitek byl nahrazen praktičtějším kodexem – pergamenovou rukopisnou knihou – který byl pro potřeby obřadů vhodnější. Jazykem knih byla církevní latina. Jádrem fondů raně středověkých knihoven byla Bible, která vznikla už na půdě středověku.
Písařská činnost
Knihy opisovali mniši ve skriptoriích. Skriptoria v duchovních institucích zpravidla sousedila s knihovnou a vlastním kostelem a patřila tak k samotnému jádru těchto ústavů. Potřeba náboženských a bohoslužebných knih se zvyšovala, a tak mniši ve skriptoriích si při opisování a zdobení knih začali vytvářet specializace:
- Opisovači – opisovali knihy podle předlohy
- Verifikátoři – ověřovali pravost rukopisů
- Iluminátoři - zdobili knihy ornamenty
- Rubrikátoři - doplňovali iniciály a části textu červenou barvou
- Miniaturisté - malíři miniatur, knižní ilustrátoři
Protože písařská činnost byla považována v podstatě za anonymní službu Bohu, jen málokdy jsou nám známa jména písařů a ilustrátorů. Knihy k opisování si kláštery půjčovaly mezi sebou, popřípadě byl fond kláštera obohacen z daru nějakého šlechtice.
Funkce knihy ve středověku
- Knihy liturgické – hlavně v raném středověku tvořily podstatnou část knižního fondu (například breviář – modlitební kniha, kancionál – sbírka náboženských (hlavně kostelních) písní, misál – kniha ceremonií, modliteb a čtení používaných při mši, žaltář – kniha žalmů)
- Knihy ke studijním účelům – k jejich rozmachu došlo především po vzniku prvních univerzit, kdy se začalo šířit vzdělání
- Knihy zábavného a poučného čtení – světské knihy nestudijního charakteru objednané u písaře soukromou osobou [2]
Knihovníci
V raném středověku byli knihovníci v klášterních knihovnách pověřeni hlídáním knih. Latinsky se jim říkalo custos (hlídač, dozorce), curator/provisor (pověřený obstaráváním knih), repositor (strážce pokladu), později bibliothecarus (knihovník), librarius (od liber – kniha) nebo armarius (od armarium – skříň).
Vláda Karla Velikého
Na přelomu 8. a 9. století vládl v západní Evropě v tzv. Franské říši Karel Veliký (768-814), který dbal na rozvoj vzdělanosti. Za jeho éry, nazývané karolínská renesance, se rozvinulo písemnictví a vznikl nový středověký vzdělávací systém, jehož střediska byla v klášterech a knihovnách. V karolínských knihovnách a jejich skriptoriích se kodifikovala spisovná latina a bylo vytvořené jednoduché a praktické písmo – karolínská minuskule. Rychlé rozšíření spisovné latiny usnadnilo i šíření vzdělanosti.
Knihovny ve vrcholném středověku
V 12.-15. století (vrcholný středověk) došlo postupně v Evropě k ekonomickým a společenským změnám. Začala se zúrodňovat půda, zavádět pokročilejší výrobní postupy, rozvinuly se obchodní styky, přešlo se k peněžnímu hospodářství a rozvoji stávajících a zakládání nových měst. Upevnila se i centrální moc panovníka a s ní začala růst potřeba vzdělaných lidí. Proto se v 11. a hlavně 12. století začaly zakládat městské školy a jako vyučovací metoda se v nich objevovala scholastika, která měla za cíl najít cestu k Bohu cestou rozumu. Školy však potřebovaly k svojí činnosti sbírky knih, ovšem vysoké ceny kodexů bránily jejich masivnímu budování. Středověké církevní knihovny se rozdělovaly na pokladnicové (honosně vypravené knihy se uchovávaly s ostatními vzácnými předměty) a studijní.
Univerzity
Tento proces vyvrcholil ve středověku zakládáním univerzit. Při vyučování na univerzitách bylo potřebné psaní. Rozmnožovala se díla učitelů i opisy žáků, nejprve soukromě, později pomocí najatých písařů – tento systém fungoval až do vynálezu knihtisku. Postupně tak začaly vznikat na univerzitách knižní sbírky, hlavně na kolejích a jednotlivých fakultách. Všeobecná univerzitní knihovna vznikla až po dlouhém vývoji a začala být přístupná širším vrstvám společnosti (a také více lidí získalo přístup ke vzdělání) na rozdíl od období uzavřených církevních knihoven. Také oproti klášterním knihovnám, kde převažovala snaha o ochranu a uchování knih, měly knihovny na univerzitách spíše studijní charakter a byly mnohem více využívány.
Odkazy
Referencie
Použitá literatúra
- BOHATCOVÁ, Mirjam a kol. Česká kniha: v proměnách staletí. 1. vydání. Praha: Panorama, 1990, 622 s. ISBN 80-7038-131-0.
- CEJPEK, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, 247 s. ISBN 978-80-246-0323-0.
- HLAVÁČEK, Ivan. Knihy a knihovny v českém středověku: (studie k jejich dějinám do husitství). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005, 394 s. ISBN 80-246-0917-7.
Související články
Klíčová slova
Středověk, dějiny knižní kultury, rukopisy, knihovnictví
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
