Právo a internet

Internet nemá z právního hlediska právní subjektivitu – nemůže nabývat práv ani se zavazovat, neboť není nikým řízen a jako celek nemá majitele. Vztahuje se na něj obecně platný právní řád, avšak aplikaci komplikuje neexistence jednotná mezinárodní dohody, neshoda ve vymezení právní povahy složek internetu a globální povaha internetu.

Právní vymezení složek internetu

Internetové prostředí se skládá z různých složek, které je obtížné právně vymezit. Těmito složkami jsou:

• objekty realizující fyzickou existenci internetu, které jsou právně vymezené jako věci.
• virtuální složky internetu, které se mohou nacházet ve stavu přenosu mezi jednotlivými body internetové sítě a které mají nehmotný charakter. V jednotlivých právních odvětvích (trestní právo, správní právo, občanské a obchodní právo) se vymezení povahy těchto složek liší.

Globální povaha internetu

Internetová síť se rozkládá na území téměř celého světa a tím propojuje různé právní řády jednotlivých zemí, ale i různé právní systémy (kontinentální a angloamerický). Při práci na internetu dochází k rychlému přenosu dat mezi různými servery různých zemí, které podléhají rozdílnému právnímu režimu.

Autorské právo a internet

Zpřístupnění díla pomocí internetu

V právním systému České republiky je podle autorského zákoníku (Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon) za dílo považováno i dílo vyjádřené v elektronické podobě (§ 2 odst. 1 AutZ). Právo užívání děl chráněných autorským zákonem je třeba nabýt licenční smlouvou. Jakékoliv zpřístupnění díla chráněné autorským zákonem na internetu (například sdílení cizího díla, použití cizího obrázku ve vlastním textu) je autorským zákonem (§18 AutZ) chápáno jako sdělování díla veřejnosti, ke kterému je nutné mít souhlas autora nebo zvláštní oprávnění dané autorským zákonem. Zpřístupňování děl chráněných autorským zákonem (například uploadování filmů na internet) je porušením autorského zákona.

Do autorského práva není zasahováno v případě užití díla v omezeném a odůvodněném rozsahu (§ 31 AutZ) jako jsou citace, výňatky z děl pro účely kritiky nebo recenze a pro vyučování. Ve všech případech je nutné uvést zdroj. Například pro studijní účely v rámci výukového kurzu může být na internet nahráno dílo chráněné autorským zákonem, které však může být zpřístupněno pouze účastníkům kurzu a tento přístup musí být časově omezen na dobu trvání kurzu.

Stahování díla z internetu

Stahování děl z internetu je podle autorského zákoníku chápáno jako (§ 13 AutZ) jejich rozmnožování, které by stejně jako zpřístupnění vyžadovalo souhlas autora. Avšak autorský zákoník dále definuje volné užití díla (§ 30 AutZ) pro osobní potřebu fyzické osoby, jejímž cílem není dosažení hospodářského prospěchu. Volné užití díla se netýká počítačových programů a databází.

Názory na stahování děl chráněných autorským zákonem z internetu:

• Stažení díla (mimo počítačových programů a databází) z internetu pro osobní potřebu je v souladu se zákonem bez ohledu na to, zda byla díla na internet vystavěna legálně či nelegálně.
• Pokud jsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora, lze uplatnit výjimky na autorské právo (§ 29 AutZ). Například při masového stahování díla by mohlo být toto jednání označeno jako protiprávní, neboť zájmy autora jsou dotčeny.

Zdroje

1. ČERMÁK, Jiří. Internet a autorské právo. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Linde Praha, 2003, 251 p. ISBN 80-720-1423-4.
2. ČERMÁK, Jiří. Kopírování a právo I. - chráněná CD/DVD vs. "právo na kopii" [online]. ITprávo.cz - Server o internetovém a počítačovém právu, 2002 [cit. 2014-06-02]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=93768
3. HOLCOVÁ, Irena, Veronika KŘESŤANOVÁ a Martin VOBORNÍK. Ochrana autorských práv. [online]. 2005 [cit. 2014-06-02]. Dostupné z: http://www.vscht.cz/document.php?docId=4319
4. SMEJKAL, Vladimír. Internet a §§§. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2001, 284 s. ISBN 80-247-0058-1.