Reaktance

Logika teorie reaktance je pozoruhodně jednoduchá: čím silnější je subjektivně pociťované ohrožení svobody, resp. čím silnější je hrozba eliminací těchto svobod, tím silnější je opačná reakce.

Reaktance je teorie vytvořená Jackem W. Brehmem prvně publikovaná v roce 1966 v článku "A theory of psychological reactance". Teorie popisuje motivační tendenci člověka reagovat na omezení své subjektivně pociťované svobody opačnou reakcí, aniž by si toho byl dotyčný vědom. V psychologické literatuře tak bývá teorie reaktance někdy spojována s bumerangovým efektem, kdy intervence za určitých podmínek může vést k opačné reakci než požadované. Teorie má tedy důležité důsledky v různých oblastech aplikované psychologie - v psychoterapii a kupř. v práci s drogově závislými.

Teorie vychází z několika předpokladů, můžeme konstatovat, že:

1. Velikost efektu reaktance je úměrný subjektivně pociťovanému ohrožení jedincovy svobody/možnosti volby.
2. Čím je proporce/množství subjektivně pociťovaných možností větší, tím intenzivnější je i reaktance.
3. Čím více je svobodné chování ohroženo jeho eliminací, tím větší je subjektivně pociťovaná hrozba - tím větší bude i reaktance.