Teorie drivu: Porovnání verzí

m
(vložení obrázku)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
[[File:ClarkHull2.jpg|thumb|269x269px|[[Clark L. Hull]]: 21. nejcitovanější psycholog 20. století. Autor teorie drivu.]]
 
Teorie drivu je teorie motivace [[Clark L. Hull|Clarka L. Hulla]] založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci [[Claude Bernard|Clauda Bernarda]] a [[Walter Cannon|Waltera Cannona]]. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.<ref name=":0">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.</ref>
 
Teorie drivu je teorie motivace [[Clark L. Hull|Clarka L. Hulla]] založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci [[Claude Bernard|Clauda Bernarda]] a [[Walter Cannon|Waltera Cannona]]. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.<ref name=":0">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.</ref>
  

Verze z 18. 2. 2017, 15:09

Soubor:ClarkHull2.jpg
Clark L. Hull: 21. nejcitovanější psycholog 20. století. Autor teorie drivu.

Teorie drivu je teorie motivace Clarka L. Hulla založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci Clauda Bernarda a Waltera Cannona. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.[1]

Drive je obecným motivačním stavem, tudíž se potřeba vody a spánku v subjektivně pociťovaném nepříjemném stavu nemění. Objekty, které uspokojují (redukují) tyto nepříjemné stavy získávají odměňující charakter - stávají se incentivami. Drive má širší charakter než instinkt - chápeme jej jako připravenost reagovat na důležité podněty vedoucí k redukci nerovnováhy.[1]

Zdroje

  1. 1,0 1,1 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.