Teorie motivace

Walter Bradford Cannon kromě navázání na Bernardův koncept homeostáze přichází s konceptem fight-or-flight. Tedy dvou základních reakcí na stresovou situaci, ve které jedinec reaguje (1) útokem, anebo (2) útěkem.

K. B. Madsenová rozeznává čtyři druhy modelů, na základě kterých lze vyložit dynamiku motivace:

1. Homeostatický (kupř. Cannon, Sternberg, Hull)
2. Pobídkový (Incentivní) (kupř. Atkinson, Young, McClelland)
3. Poznávací (Kognitivní) (kupř. Woodworth)
4. Humanistický (kupř. Maslow)

1. Homeostatický model

• Homeostatická hypotéza je jedna z nejstarších, vychází z biologických teorií, kupř. z Cannonovy teorie (1915) navazující na koncepci vnitřního prostředí (homeostázy) C. Bernarda.
• Potřeby jsou determinovány narušením homeostáze (stálosti vnitřního prostředí), tedy narušením optimálních podmínek rovnováhy v organismu.
• Biologické procesy včetně chování pokračují tak dlouho, dokud není znovunastolena homeostáze (obnovena), anebo dokud organizmus nezemře.
• Narušená homeostáze vytváří potřebu, která determinuje centrální pud. Společně s kognitivními procesy tento pud determinuje chování, jež redukuje nebo ukájí potřebu. To vede k znovunastolení homeostáze.
• Robert J. Sternberg přichází s termínem homeostatické regulace. Homeostatický systém podle Sternberga funguje na principu negativní zpětné vazby (negative-feedback loop). Systém tak monitoruje svůj vlastní stav a pokud něco chybí/přebývá - systém tak neguje rozdíl mezi aktuálním a ideálním stavem.
• Clark L. Hull přichází s teorií drive, která tvrdí, že narušení homeostáze vyvolává drivy, které lze popsat jako nepříjemné pocity napětí, které člověka vedou k aktivitě. Jedná se o obecný motivační stav - u různých tělesných potřeb je tedy pocit z narušení homeostáze obdobný. Drive vede organismus (člověka) ke snížení pociťovaného napětí, jinými slovy k redukci drivů.
• Přednosti modelu: jednoduchý fyziologický model.
• Popularita modelu vedla k tomu, že ji psychologové nadužívali a dlouho ignorovali skutečnosti, jež do tohoto modelu nezapadaly. Další modely jsou alternativami homeostatického modelu.

2. Pobídkový model

Soubor:Harry-harlow.jpg

Harry Harlow je znám především svými experimenty s makaky. Právě na nich došel k poznání, že chování nelze vysvětlit pouze na základě homeostatických pudů - mláďata makaků si z umělých matek vybírala častěji tu vyrobenou z látky, než matku vyrobenou z drátů - i pokud právě tato disponovala jídlem.

• Harlow kritizuje homeostatický model jako příliš úzký. Ukázal, že existují i jiné biologicky podmíněné primární motivace (zejména explorační pud).
• Obecně se dá říci, že tzv. homeostatické pudy (hlad, žízeň, sex, ...) nelze plně vysvětlit pouze pomocí homeostatického modelu.
• P. T. Young tuto otázkou zkoumal experimentálně. Na základě jeho práce se skutečně ukázalo, že potravní preference živočichů nelze vysvětlit pouze na základě homeostatického modelu.
• Pobídkový model tvrdí, že vnější podněty mají dynamický účinek, tj. determinují stav aktivace nebo mobilizují energii organismu.
• Tento dynamický stav a kognitivní procesy následně determinují chování organismu. Chování častokrát vede k redukci vnějších dynamických podnětů.
• Model se liší zejména tím, že podněty vycházejí z dvou druhů podnětů - incentiv / pobídek. Ty jsou motivující, dynamizující, aktivizující, a energii mobilizující.
• Incentivy můžeme dělit na:
• Primární - vrozený dynamický účinek, afektivní buzení zaměřuje organizmus k podnětovému objektu anebo naopak proti němu, ovlivňuje tak volbu i preferenci. Patří sem kupř. Youngova, Hebbova, McClellandova a Tinbergenova práce (teorie).
• Sekundární - získaný dynamický účinek. Patří sem Atkinsonova, Lewinova, a částečně také Freudova teorie.

3. Kognitivní model

• implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, ale ne rozpracován do podoby teorie motivace
• u celostních psychologů - tendence k uzavření nebo k vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla, ale tato koncepce nikdy nebyla zpracována do explicitní teorie motivace
• Lewin inspiroval Tolmana - zavedl jak kognitivní, tak motivační proměnné k popisu účelového chování živočichů a člověka: „znakově-tvarová pohotovost” - smíšená kognitivně - motivační proměnná = matice o přesvědčení o hodnotě objektu nazýval kognitivně - motivační teorií
  

2 verze:

1. kognitivní procesy determinují procesy dynamické, mají účinek jak řídící, tak nepřímo dynamický, př. teorie Festingera
2. kognitivní procesy mají svou „vnitřní motivaci”, př. teorie Woodwortha, nejzákladnějším druhem motivace je aktivní zacházení s prostředím, organizmus by byl aktivní i bez vnějších zdrojů motivace

4. Humanistický model

• hypotéza, že existuje zvláštní třída lidské motivace
• lidské chování nedeterminováno = vnější determinace
• Allport - koncepce funkční autonomie motivace - existují doklady pro třídu motivace u dospělých zralých a mentálně zdravých lidí, která je funkčně nezávislá na primární motivaci, se kterou se setkáváme u zvířat a malých dětí
• Maslow - důležitost humanistické koncepce proti koncepci biologické, zkoumat zdravě jedince (inspirace u Allporta), zvláštní druh motivace - tzv. růstové potřeby = metamotivace

• Big three (D. McClelland, Winter):

1. potřeba úspěšného výkonu
2. potřeba afiliace a intimity
3. potřeba moci

• dle Madsen všechny teorie částečně pravdivé, ale omezený obor platnosti

Teorie

Freud

Soubor:ClarkHull2.jpg

Clark Leonard Hull je známý především svou teorií drivu. Hull se domnívá, že energetizující funkce driveu je tvořena deficity organismu. Drive tak člověka "tlačí" k určitému chování.

• dynamika vnitřního života člověka je dána interakcí id, ega a superega
• energetický princip: každý člověk má konstantní množství energie, kterou pudy zaměřují na určitý objekt = kathexe, není-li energie uvolněna, městná se a je uvolňována náhradním způsobem (fantazie, ...)
• pud života a smrti
• zdroj všech neuróz ve frustrované sexualitě

Hull

• motivace = popud x zvyk x incentiva
• deficity organizmu aktivují popudy (drives) - energetizující funkce, instrumentalita chování (způsob a cíl) utváří učení v podobě zvyků
• drive jako činitel „tlačící” a incentiva jako činitel „vlekoucí”

Young

• hédonistický princip motivace - individua a mají tendenci k maximalizaci slasti a k minimalizaci strasti
• zdůraznění úlohy emocí

Atkinson

• vztah motivace a chování - B = f(Mn, Ps, Hc)
• B = chování , Mn = motivační napětí, Ps = subjektivní pravděpodobnost dosažení cíle, Hc= hodnota cíle
  

  Maslowova hierarchie potřeb. Zdroj: www.filosofie-uspechu.cz

Maslow

• hierarchie potřeb: fyziologické → bezpečí → láska a sounáležitost → uznání → seberealizace (potřeba růstu, metapotřeby)
• potřeby nižší - nedostatkové a vyšší - potřeby růstu - uspokojení indukuje další potřebu
• všechny základní potřeby, dány konstitučně nebo hereditárně
• vyšší potřeby pro přežití méně důležité, uspokojování je oddáleno až po ukojení nižších potřeb, subjektivně méně naléhavé
• metapotřeby – nemají hierarchické uspořádání, musí být uspokojovány, aby bylo dosaženo duševního zdraví člověka, jejich frustrace či deprivace může vést až k „metapatologii“, znaky: nedůvěřivost, cynismus, skleslost, skepticismus, vztek, otrlost, deprese, nervozita…

Woodworth

• podle Woodwortha je základním druhem motivace činnost vůči okolí (vnější zdroje mohou motivaci spoluurčovat, ale organismus by byl činný i bez nich)

Alternativní dělení teorií motivace

Psychoanalytický přístup – pud Eros a pud Thanatos jako motivy Gestaltistický přístup – pregnance Behaviorismus – drive (pud) Homeostatický přístup – motivem je snaha o obnovení homeostázy (rovnováhy) v organismu Incentivní (pobídkový) přístup – motivem jsou vnější podněty Kognitivní přístup – motivem je anticipace (předjímání, očekávání) Humanistický přístup – ryze lidská motivace

Zdroje

V českém psychologickém prostředí je i dnes v oblasti motivace hojně využívána starší srovnávací publikace K. B. Madsen z roku 1974: Modern Theories of Motivation, která přináší přehled nejdůležitějších psychologických směrů zabývajících se motivací.