Matrika

Matrika je typem úřední knihy, do níž se zapisují jména osob splňujících požadavky evidence příslušné instituce.

Obecný vývoj matrik

Matriky byly vedeny již ve starověkém Egyptě, Řecku i Římě, zájem se zaměřoval zejména na počty narozených a zemřelých dětí, a to především z daňových nebo vojenských účelů.
Počátkem 8. století je doloženo vedení matrik i v některých částech Japonska, kde byly registrováni narození a zemřelí obyvatelé. Není známo, zda šlo o matriky církevní nebo civilní; pravidelný budhistický registr je znám až od roku 1653.
Koncem 14. století byla zavedena povinná registrace sňatků v Jordánsku.
V křesťanských oblastech se počátky vedení matrik patrně shodují se zaváděním farní organizace, kdy již roku 1137 předpokládal lateránský koncil jejich vedení. K zásadnímu obratu dochází počátkem 16. století, kdy se zavádí registrace v některých německých městech (např. Augšpurk). Důležitým mezníkem se stal tridentský koncil (1545-1563), který nařídil povinné vedení katolických matrik.

Situace v českých zemích

Vedení matrik bylo nařízeno olomouckou synodou v roce 1591 a poté pražskou synodou roku 1605. Po vnější stránce bylo vedení matrik upraveno tzv. římským rituálem z roku 1614.
Nejstarší matriky na českém území pochází z 1. poloviny 16. století a byly původně vedeny jako matriky protestantské:

• 1531-1602 Jáchymov - matrika sňatků (SOA Plzeň)
• 1546 Jáchymov - křestní matrika
• 1541 Horní Blatná
• 1544 Abertamy (němečtí luteráni ze Saska)
• 1571 Razová u Bruntálu (ZA Opava)
• 1573 Kutná Hora
• 1584 Praha (sv. Jindřich)
  

Na sklonku činnosti arcibiskupa Harracha (1624-1667) již většina farností vedla matriky.

Židovské matriky

Až do konce 18. století byla evidence židovského obyvatelstva nedokonalá. Od r. 1766 byli evidováni narození chlapci v knihách mohelů. Od r. 1784 se na základě matričního zákona začaly i v židovském prostředí evidovat porody, sňatky i úmrtí. Roku 1787 byla v případě židovských rodin zavedena povinná stálá úřední příjmení. Roku 1869 byly židovské matriky prohlášeny veřejnými knihami. Knihy vedené rabíny podléhaly kontrole katolických farářů. Dohled nad vedením matrik měly ve své kompetenci nejen církevní úřady (biskupové), ale i krajští hejtmané, kterým byly každoročně zasílány výpisy z matrik, z nichž se vytvářely krajské tabely a následně tzv. zemský sumář. Původní latinské zápisy byly nahrazeny němčinou a češtinou.

Formální provedení matrik

Nejstarší katolické matriky měly obecně jednodušší strukturu zápisů, než byly záznamy v matrikách nekatolických i než přededepisoval římský rituál z roku 1614. Struktura záznamu byla jednoduchá, nejednotná, setkáváme se se střídáním jazyka zápisů (latina, němčina, čeština); až do 18. století záleželo na pečlivosti faráře. V 16. a 17. století se výjimečně setkáváme s členěním zápisů do rubrik, zejména pak v matrikách luteránských.
Matriky narození (resp. křtu) obsahovaly: datum křtu, jméno dítěte, jméno a bydliště rodičů a kmotrů. Nejméně pečlivé bývaly matriky úmrtní (kolem roku 1700 nacházíme evidenci úmrtního věku a poddanské příslušnosti). Do tereziánských a josefinských reforem byla velká část matrik tripartitních, existovaly ale i výjimky.
Změny v matričních záznamech přicházejí od konce 18. století, kdy začínají do vedení matrik zasahovat panovníci v souvislosti s vojenskými potřebami (zjišťování statistických údajů o počtu obyvatelstva).
Roku 1760 byl sjednocen matriční zápis v pražské diecézi - zavedena latinská matriční formule vycházející z římského rituálu.
19. ledna 1771 byl zaveden bezplatný zápis křtů, sňatků a pohřbů, zavedena pevná příjmení (současně i čísla popisná na domech) a na základě dekretu z 10. 3. 1770 zavedena povinnost duchovních podávat krajským úřadům čtvrtletní souhrnné výkazy křtů, sňatků a pohřbů. V roce 1770 byl předložen i návrh na zavedení jednotných rubrik pro celou monarchii, ten ale začal platit až později.

• Matriky narozených: den narození a křtu, jméno kněze, jméno dítěte, rodiče, kmotři, vyznání, místo narození a číslo domu
  
• Matriky oddací: den sňatku, jméno oddávajícího, jména snoubenců a svědků, vyznání, místo sňatku a číslo domu
  
• Matriky úmrtí: datum úmrtí/pohřbu, jméno pohřbívajícího, zaopatření, jméno zemřelého, vyznání, hřbitov, místo úmrtí a číslo domu, věk zemřelého
  

1. května 1781 byly matriky uznány jako veřejné listiny. S vydáním tolerančního patentu (1781) vznikly nekatolické matriky augšpurské a helvetské církve, oficiální registraci nekatolíků nicméně nadále vedli katoličtí faráři.
20. února 1784 byl vydán matriční patent (Stolpatent), jímž se zaváděl nový důkladnější formulář matričního zápisu, který platil s určitými úpravami až do roku 1949.

Zdůvodnění matričního patentu

"Rejstříky sňatků, porodů a úmrtí mají velký význam jak pro veřejnou správu, tak pro jednotlivé rodiny. Veřejná správa z nich získává užitečné poznatky o vztazích mezi snoubenci, o vzestupu a poklesu počtu sňatků, o přírůstku a úbytku narozených, o snížené nebo zvýšené úmrtnosti. Jednotlivým rodinám slouží při nejedné příležitosti jako důkazní pramen a nezřídka jsou podkladem soudních rozhodnutí, na nichž závisí stav občana i celých příbuzenstev. Z tohoto důvodu jsme pro blaho svých poddaných dlužni pečovat o to, aby se těmto rejstříkům, jejichž úprava až dodnes byla libovolná a jejichž věrohodnost závisela na jediném člověku, předepisovala taková podoba, která vzhledem k tomu, že bude použitelnější pro státní účely, spojí s jednotnou formou i zákonitou jistotu."

Dvorským dekretem z 19. července 1784 byla pro každou obec zavedena zvláštní matrika, či její oddíl. Od r. 1792 se užívalo foliace (ochrana před zneužitím), od roku 1790 pak abecední indexy. Za účelem zamezení ztrát se od roku 1799 vedly ve všech zemích monarchie matriční duplikáty.
Roku 1868 byly povoleny civilní sňatky a v té souvislosti zavedeny civilní matriky oddací, od roku 1870 pak vedeny i civilní matriky narozených a zemřelých.
Do roku 1949 byla v Čechách stále evidence v rukou církve, na Slovensku obecná civilní evidence již od roku 1895, na Hlučínsku ponechán po roce 1918 pruský civilní systém.
Roku 1949 zaveden zákon č. 268/1949 Sb. ze dne 7. prosince 1949 = tzv. matriční zákon, jímž se od 1. ledna 1950 zaváděl jednotný systém státních matrik vedených národními výbory. Do jejich správy tak přešly veškeré církevní matriky (exempláře z doby před rokem 1870 byly předány do SOA).

Nahlížení do matričních knih

Do matričních knih se dnes zapisuje narození dítěte - vydává se rodný list. Uzavření manželství ( vznik registrovaného partnerství) - kdy je vystaven oddací list nebo doklad o registrovaném partnerství. A úmrtí občanů České republiky, kdy matrika vystaví pozůstalým úmrtní list.

Matriční úřad povolí nahlédnout do matriční knihy a činit výpisy z nich v přítomnosti matrikáře:

• fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její blízké rodiny,
• pro úřední potřebu státních orgánů České republiky
• statutárním orgánům církví nebo duchovním jimi zmocněným, jde-li o matriční knihy vedené těmito církvemi do 31. prosince 1949,
• fyzické osobě, která prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jejích práv před státními orgány České republiky
• osobě, která prokáže, že je to nezbytné k uplatnění právních nároků v cizině.

Do zápisu narození dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, může nahlédnout pouze matka dítěte a po dovršení 12 let i dítě.

Odkazy

Použitá literatura

HLAVÁČEK, Ivan, Rostislav NOVÝ a Jaroslav KAŠPAR. Vademecum pomocných věd historických. 3. opr. a dopl. vyd. Jinočany: H H Vyšehradská, 2002, 544 s.

Zdroj

Text byl převzat z původních internetových skript Katedry archivnictví a PVH vzniklých v rámci projektu OPPA (http://pvh.ff.cuni.cz/index_OPPA.htm).

1. PŘESMĚRUJ Matrika