Šablona:Článek týdne/2019/36: Porovnání verzí

Verze z 3. 9. 2019, 16:34

Termín replikační krize začal nabývat na významu zejména v posledních desítkách let, kdy se opakovaně nedařilo reprodukovat výsledky mnoha různých studií a výzkumů v řadě vědeckých disciplín.<ref>Fidler, F., & Wilcox, J. (2018). Přitom možnost prověřit dosavadní nálezy a dosáhnout stejných či obdobných výsledků je jednou z charakteristik, která činí vědu vědou a která ji vymezuje od metod nevědeckých.Prověřitelnost vědeckých poznatků dalšími badateli je brána jako definující vědu již po téměř sto let. V roce 1959 Popper označil replikaci za kruciální součást možnosti falzifikace hypotéz svým výrokem, že pokud může být některý efekt pouze nalezen, ale nikoli následně zopakován, neměl by být považován za vědecký objev. Podobný názor zastával i Dunlap, a to dokonce ještě 30 let před Popperem, který řekl, že žádný efekt není průkazným, dokud nejsou podmínky jeho dosažení, jakož i průběh samotného experimentu natolik přesně popsány, aby jej mohl kdokoli jiný následně zopakovat a dosáhnout stejného výsledku.

Z oboru Psychologie.

Podívejte se také na předchozí články týdne.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Termín '''[[replikační krize|Replikační krize v psychologii]]''' začal nabývat na významu zejména v posledních desítkách let, kdy se opakovaně nedařilo reprodukovat výsledky mnoha různých studií a výzkumů v řadě vědeckých disciplín.<ref>Fidler, F., & Wilcox, J. (2018). Přitom možnost prověřit dosavadní nálezy a dosáhnout stejných či obdobných výsledků je jednou z charakteristik, která činí vědu vědou a která ji vymezuje od metod nevědeckých.Prověřitelnost vědeckých poznatků dalšími badateli je brána jako definující vědu již po téměř sto let. V roce 1959 Popper označil replikaci za kruciální součást možnosti falzifikace hypotéz svým výrokem, že pokud může být některý efekt pouze nalezen, ale nikoli následně zopakován, neměl by být považován za vědecký objev. Podobný názor zastával i Dunlap, a to dokonce ještě 30 let před Popperem, který řekl, že žádný efekt není průkazným, dokud nejsou podmínky jeho dosažení, jakož i průběh samotného experimentu natolik přesně popsány, aby jej mohl kdokoli jiný následně zopakovat a dosáhnout stejného výsledku.
+Termín '''[[Replikační krize v psychologii|replikační krize]]''' začal nabývat na významu zejména v posledních desítkách let, kdy se opakovaně nedařilo reprodukovat výsledky mnoha různých studií a výzkumů v řadě vědeckých disciplín.<ref>Fidler, F., & Wilcox, J. (2018). Přitom možnost prověřit dosavadní nálezy a dosáhnout stejných či obdobných výsledků je jednou z charakteristik, která činí vědu vědou a která ji vymezuje od metod nevědeckých.Prověřitelnost vědeckých poznatků dalšími badateli je brána jako definující vědu již po téměř sto let. V roce 1959 Popper označil replikaci za kruciální součást možnosti falzifikace hypotéz svým výrokem, že pokud může být některý efekt pouze nalezen, ale nikoli následně zopakován, neměl by být považován za vědecký objev. Podobný názor zastával i Dunlap, a to dokonce ještě 30 let před Popperem, který řekl, že žádný efekt není průkazným, dokud nejsou podmínky jeho dosažení, jakož i průběh samotného experimentu natolik přesně popsány, aby jej mohl kdokoli jiný následně zopakovat a dosáhnout stejného výsledku.
 ''Z oboru '' [[Portál:Psychologie|Psychologie]].''
 ''Podívejte se také na předchozí [[Wikisofia:Článek týdne|články týdne]].''