Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
=== Školní psychologie === | === Školní psychologie === | ||
− | Školní psychologie využívá poznatků [[1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání|pedagogické]], vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii se psychologie pedagogická zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila<ref>Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref> | + | Školní psychologie využívá poznatků [[1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání|pedagogické]], vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila<ref>Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>. |
+ | |||
+ | === Vývoj školní psychologie === | ||
+ | Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref> | ||
Verze z 23. 5. 2020, 12:51
Obsah
Školní psychologie
Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila[1].
Vývoj školní psychologie
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).[2]
Odkazy
Doporučená literatura
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál. Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.
Reference
Klíčová slova
školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství