Formování a vývoj osobnosti.: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
===Vnitřní faktory=== | ===Vnitřní faktory=== | ||
| − | Jak již bylo výše naznačeno, vnitřními faktory rozumíme vrozené dispozice. Jedná se tedy o dědičný základ osobnosti, naší genetickou výbavu, již nám předali rodiče. Celou genetickou výbavu jedince souhrnně označujeme jako '''genotyp'''. Na genotyp již od nejrannějšího prenatálního období působí vnější faktory (stres matky, její strava, toxiny, …), které ovlivňují, jak moc se které geny z celého genotypu projeví. Výsledek interakce genotypu a vnějších faktorů označujeme jako '''fenotyp''' – souhrn všech vnějších znaků a vlastností jedince. V souvislosti s geny je také důležité zmínit 2 typy genů – '''major geny''' a '''minor geny'''. Major geny jsou takové geny, které mají na určitý znak velký vliv, a které jsou jen velmi málo ovlivnitelné prostředím. Patří mezi ně například geny nesoucí informaci o krevní skupině, či barvě očí. Oproti tomu minor geny mají na konkrétní znak jen velmi malý vliv, jelikož takový znak je kódovaný velkým množstvím minor genů, na jejichž expresi má prostředí značný vliv. A právě minor geny jsou geny mající vliv, mimo jiné, na naše osobnostní charakteristiky.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref>Vágnerová, M. (2010). Psychologie osobnosti. Univerzita Karlova.</ref> | + | Jak již bylo výše naznačeno, vnitřními faktory rozumíme vrozené dispozice. Jedná se tedy o dědičný základ osobnosti, naší genetickou výbavu, již nám předali rodiče. Celou genetickou výbavu jedince souhrnně označujeme jako '''genotyp'''. Na genotyp již od nejrannějšího prenatálního období působí vnější faktory (stres matky, její strava, toxiny, …), které ovlivňují, jak moc se které geny z celého genotypu projeví. Výsledek interakce genotypu a vnějších faktorů označujeme jako '''fenotyp''' – souhrn všech vnějších znaků a vlastností jedince. V souvislosti s geny je také důležité zmínit 2 typy genů – '''major geny''' a '''minor geny'''. Major geny jsou takové geny, které mají na určitý znak velký vliv, a které jsou jen velmi málo ovlivnitelné prostředím. Patří mezi ně například geny nesoucí informaci o krevní skupině, či barvě očí. Oproti tomu minor geny mají na konkrétní znak jen velmi malý vliv, jelikož takový znak je kódovaný velkým množstvím minor genů, na jejichž expresi má prostředí značný vliv. A právě minor geny jsou geny mající vliv, mimo jiné, na naše osobnostní charakteristiky.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2">Vágnerová, M. (2010). Psychologie osobnosti. Univerzita Karlova.</ref> |
Karel Balcar (1991) uvádí tzv. '''čtyřstupňovou hierarchii biologických podmínek''' dle R. Cattela, v níž rozlišuje: | Karel Balcar (1991) uvádí tzv. '''čtyřstupňovou hierarchii biologických podmínek''' dle R. Cattela, v níž rozlišuje: | ||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
o '''konstituční''' '''výbavu''' – kromě výše zmíněného zahrnuje veškeré působení vnějších vlivů na jedince po jeho narození, jedná se v podstatě o fenotyp jedince<ref>Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Mach.</ref> | o '''konstituční''' '''výbavu''' – kromě výše zmíněného zahrnuje veškeré působení vnějších vlivů na jedince po jeho narození, jedná se v podstatě o fenotyp jedince<ref>Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Mach.</ref> | ||
| − | ==== Dědičnost temperamentových vlastností ==== | + | ====Dědičnost temperamentových vlastností==== |
'''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperamentové vlastnosti]]''', coby minor geny kódované znaky, jsou '''podmíněny multifaktoriálně''' – celou řadou genů, mírou jejich exprese, i nejrůznějšími vlivy prostředí. Jejich dědičnost bývá nejčastěji zkoumána na jednovaječných (tzv. monozygotních) dvojčatech, která mají shodný genotyp a lze tak u nich pozorovat míru ovlivnění fenotypu vnějšími vlivy. | '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperamentové vlastnosti]]''', coby minor geny kódované znaky, jsou '''podmíněny multifaktoriálně''' – celou řadou genů, mírou jejich exprese, i nejrůznějšími vlivy prostředí. Jejich dědičnost bývá nejčastěji zkoumána na jednovaječných (tzv. monozygotních) dvojčatech, která mají shodný genotyp a lze tak u nich pozorovat míru ovlivnění fenotypu vnějšími vlivy. | ||
| − | Základní temperamentové charakteristiky jsou patrné již u novorozenců. Od narození lze pozorovat '''sklon k určitému emočnímu prožívání''' | + | Základní temperamentové charakteristiky jsou patrné již u novorozenců. Od narození lze pozorovat '''sklon k určitému emočnímu prožívání''' (některé děti jsou plačtivé, jiné méně), '''úroveň aktivity''' (zda je spíše živější, či klidnější), '''společenskost''' (jak moc dítě preferuje být mezi lidmi, či si vystačí ve větší míře samo), '''plachost''' (zda a jak moc se bojí cizích lidí) a '''míru vytrvalosti či pozornosti''' (jak dlouho vydrží u jedné činnosti, nebo zda potřebuje častěji střídat stimuly). Geneticky podmíněná je i aktivace konkrétních genů později během života. Zejména během dospívání tak dochází ke změnám na úrovni genové exprese, což se následně odráží i na změnách v chování a prožívání. Navzdory tomu je temperament považován za poměrně stabilní charakteristiku jedince.<ref>Saudino, K. J. (2005). Behavioral Genetics and Child Temperament. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics, 26(3), 214–223. <nowiki>https://doi.org/10.1097/00004703-200506000-00010</nowiki></ref><ref>Ganiban, J. M., Saudino, K. J., Ulbricht, J., Neiderhiser, J. M., & Reiss, D. (2008). Stability and change in temperament during adolescence. Journal of Personality and Social Psychology, 95(1), 222–236. <nowiki>https://doi.org/10.1037/0022-3514.95.1.222</nowiki></ref> |
| − | = | + | Výzkumy ukazují, že '''míra genetické podmíněnosti temperamentových vlastností se pohybuje kolem 50 %''', zbývající podíl fenotypové variability je ovlivněn vnějšími faktory. Největší vliv dědičnosti se ukazuje u emocionality a úrovně aktivity.<ref name=":2" /> |
| − | ==== Dědičnost inteligence <ref>Plomin, R., & Deary, I. J. (2015). Genetics and intelligence differences: five special findings. Molecular Psychiatry, 20(1), 98–108. doi: 10.1038/mp.2014.105</ref> ==== | + | ====Dědičnost osobnostních rysů==== |
| + | <br /> | ||
| + | ====Dědičnost inteligence <ref>Plomin, R., & Deary, I. J. (2015). Genetics and intelligence differences: five special findings. Molecular Psychiatry, 20(1), 98–108. doi: 10.1038/mp.2014.105</ref>==== | ||
| − | ==== Strukturální a funkční aspekty CNS mající vztah k osobnosti ==== | + | ====Strukturální a funkční aspekty CNS mající vztah k osobnosti==== |
==Externí nepublikované zdroje== | ==Externí nepublikované zdroje== | ||
Verze z 11. 2. 2022, 11:07
Obsah
Definice základních pojmů
Formování a vývoj osobnosti jsou pojmy, jejichž vymezení není zcela zřejmé. Tyto pojmy bývají některými autory striktně odlišovány a jinými používány coby synonyma. I proto je nezbytné uvést zde některé definice.
Formování osobnosti (personality shaping) bývá chápáno jako změna osobnosti způsobená vlivem aktivního, cíleného a záměrného působení na osobnostní charakteristiky jedince.[1]
Vývoj osobnosti (personality/character development) je rovněž proces, při němž dochází ke změnám osobnosti, ale oproti formování jde i o změny, které nejsou důsledkem cíleného a záměrného působení na konkrétní charakteristiky jedince, ale také změny probíhající přirozeně spolu s narůstajícím věkem.[1]
Determinanty vývoje osobnosti
Historicky se společnost dělila na 2 tábory, vedoucí spor o tom, zda je vývoj osobnosti podmíněn biologicky (nativistické teorie zastávající názor, že zásadní vliv mají vnitřní faktory), či sociálně (environmentalistické teorie říkající, že hlavní roli mají vnější faktory). Jednalo se tzv. o spor „nature vs. nurture“. V současnosti je často zmiňován tzv. bio-psycho-sociální model, který bere v potaz vlivy vnější, vnitřní, i jejich vzájemnou interakci.[2] (Šulová, přednášky z Vývojové psychologie 2019/2020)
Vnitřní faktory
Jak již bylo výše naznačeno, vnitřními faktory rozumíme vrozené dispozice. Jedná se tedy o dědičný základ osobnosti, naší genetickou výbavu, již nám předali rodiče. Celou genetickou výbavu jedince souhrnně označujeme jako genotyp. Na genotyp již od nejrannějšího prenatálního období působí vnější faktory (stres matky, její strava, toxiny, …), které ovlivňují, jak moc se které geny z celého genotypu projeví. Výsledek interakce genotypu a vnějších faktorů označujeme jako fenotyp – souhrn všech vnějších znaků a vlastností jedince. V souvislosti s geny je také důležité zmínit 2 typy genů – major geny a minor geny. Major geny jsou takové geny, které mají na určitý znak velký vliv, a které jsou jen velmi málo ovlivnitelné prostředím. Patří mezi ně například geny nesoucí informaci o krevní skupině, či barvě očí. Oproti tomu minor geny mají na konkrétní znak jen velmi malý vliv, jelikož takový znak je kódovaný velkým množstvím minor genů, na jejichž expresi má prostředí značný vliv. A právě minor geny jsou geny mající vliv, mimo jiné, na naše osobnostní charakteristiky.[1][2][3]
Karel Balcar (1991) uvádí tzv. čtyřstupňovou hierarchii biologických podmínek dle R. Cattela, v níž rozlišuje:
o dědičnou výbavu – genové zakódování vývoje organismu získané od rodičů v momentě početí
o genová výbavu – dědičná výbava zahrnující navíc změny způsobené vlivem mutací a segregací v genech
o vrozená výbavu – genová výbava dále ovlivněná vnějšími faktory po čas prenatálního období, až do porodu
o konstituční výbavu – kromě výše zmíněného zahrnuje veškeré působení vnějších vlivů na jedince po jeho narození, jedná se v podstatě o fenotyp jedince[4]
Dědičnost temperamentových vlastností
Temperamentové vlastnosti, coby minor geny kódované znaky, jsou podmíněny multifaktoriálně – celou řadou genů, mírou jejich exprese, i nejrůznějšími vlivy prostředí. Jejich dědičnost bývá nejčastěji zkoumána na jednovaječných (tzv. monozygotních) dvojčatech, která mají shodný genotyp a lze tak u nich pozorovat míru ovlivnění fenotypu vnějšími vlivy.
Základní temperamentové charakteristiky jsou patrné již u novorozenců. Od narození lze pozorovat sklon k určitému emočnímu prožívání (některé děti jsou plačtivé, jiné méně), úroveň aktivity (zda je spíše živější, či klidnější), společenskost (jak moc dítě preferuje být mezi lidmi, či si vystačí ve větší míře samo), plachost (zda a jak moc se bojí cizích lidí) a míru vytrvalosti či pozornosti (jak dlouho vydrží u jedné činnosti, nebo zda potřebuje častěji střídat stimuly). Geneticky podmíněná je i aktivace konkrétních genů později během života. Zejména během dospívání tak dochází ke změnám na úrovni genové exprese, což se následně odráží i na změnách v chování a prožívání. Navzdory tomu je temperament považován za poměrně stabilní charakteristiku jedince.[5][6]
Výzkumy ukazují, že míra genetické podmíněnosti temperamentových vlastností se pohybuje kolem 50 %, zbývající podíl fenotypové variability je ovlivněn vnějšími faktory. Největší vliv dědičnosti se ukazuje u emocionality a úrovně aktivity.[3]
Dědičnost osobnostních rysů
Dědičnost inteligence [7]
Strukturální a funkční aspekty CNS mající vztah k osobnosti
Externí nepublikované zdroje
Ke zpracování poznámek byly uplatněny také poznámky z přednášek prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc., získané v rámci kurzu Vývojová psychologie vyučovaného na Katedře psychologie FF UK.
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Hartl, H., & Hartlová, H. (2009). Psychologický slovník. Portál.
- ↑ 2,0 2,1 Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Portál.
- ↑ 3,0 3,1 Vágnerová, M. (2010). Psychologie osobnosti. Univerzita Karlova.
- ↑ Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Mach.
- ↑ Saudino, K. J. (2005). Behavioral Genetics and Child Temperament. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics, 26(3), 214–223. https://doi.org/10.1097/00004703-200506000-00010
- ↑ Ganiban, J. M., Saudino, K. J., Ulbricht, J., Neiderhiser, J. M., & Reiss, D. (2008). Stability and change in temperament during adolescence. Journal of Personality and Social Psychology, 95(1), 222–236. https://doi.org/10.1037/0022-3514.95.1.222
- ↑ Plomin, R., & Deary, I. J. (2015). Genetics and intelligence differences: five special findings. Molecular Psychiatry, 20(1), 98–108. doi: 10.1038/mp.2014.105
Klíčová slova
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
