Psychoanalýza

Psychoanalýza

Psychoanalýza je psychologický směr vznikající na přelomu 19. a 20. století a reagující na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí (Wilhelm Wundt).

Psychoanalýzu lze rozdělit na:

• metodu, jejímž cílem je léčba duševních poruch
• teorii osobnosti

Vznik

Za zakladatele psychoanalýzy je považován Sigmund Freud.

Psychoanalýza se otevírá světu

Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem Josefa Breuera. S principy psychoanalýzy se setkáváme v knižní podobě roce 1900, kdy Freud vydává knihu Výklad snů. Komplexnější obraz své teorie později prezentuje formou přednášek na Clark University ve Worcestru v roce 1909.

Místo vzniku psychoanalýzy je Vídeň, kde Freud pracoval jako lékař. Později se dostává do GB, Francie a USA.

Psychoanalýza byla považována za pavědu, neboť její metody byly velmi subjektivní.

Psychoanalýza je tzv. první síla psychologie hned vedle behaviorismu a humanitní psychologie.

Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy

• reakce na psychologii jako vědě o vědomí → JÁ, ONO, NADJÁ

• snaha přijít na přičinu hysterie → neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti

• snaha o léčbu hysterie → metoda volných asociací, obranné mechanismy .

Kořeny psychoanalýzy Freud stavěl na základě empirie, a to především pozorování. V souvislosti s těmito zkušenostmi potom tvořil teorii.

"V psychoanalýze existovalo od samého začátku spojení mezi léčbou a výzkumem, poznání přinášelo úspěch, nešlo léčit, aniž bychom poznávali něco nového, každé poučení přinášelo blahodárný účinek."

Hlavní body psychoanalýzy

Fyziologický determinismus

Vzhledem k Freudovu prvnotnímu zaměstání se upíná k biologickým vysvětlením. Jednou z jeho důležitých myšlenek je právě ta, ve které tvrdí, že jedinec je puzen fyziologickými silami. Tyto síly ovlivňují jak chování, tak další vývoj osobnosti.

Sexuální povaha duševní energie

Libido, neboli duševní energie, je pojem, který si Freud zvolil do své terminologie. Tato psychické energie oživuje všechny funkce.

Nevědomí

Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná.

Psychoanalýza jako teorie osobnosti

Topografický model osobnosti

Topografický model osobnosti vychází z tvrzení, že naše JÁ není pouze vědomé, jak si doposud psychologie myslela, ale dělí se na tři složky:

1. Vědomí - jedinec si plně uvědomuje
2. Předvědomí - myšlenky, zážitky, které si člověk plně uvědomoval, ale pak je zapomněl - může si je bez větších problémů vybavit
3. Nevědomí=podvědomí - přání, představy, které jsou mimo uvědomování

Topografický model osobnosti se dá znázornit Freudovou metaforou ledovce, kde vědomá část je vrcholek a největší část je nevědomí, které leží pod vodou.

Psychoanalýza jako metoda léčby duše

Metody

Freud, ovlivněn Josefem Breuerem, používal jako hlavní metodu hypnózu a elektroterapii. Elektroterapie se zdála být neúčinná hned na začátku, u hypnózy však trvalo několik let než Freud rozpoznal její úskalí. Problémů bylo několik.

1. Nedařilo se zhypnotizovat všechny pacienty.
2. Nešlo navodit hloubku hypnózy dle přání.
3. Hysterické pacientky se do hypnotizéra zamilovávali.

Freud tedy opustil hypnózu. Jeho novým nástrojem se stala metoda volných asociací. Tuto metodu se rozhodl používat i na základě toho, že si všiml, že není nutné pacienta zhypnotizovat, abychom se dostali do jeho nevědomí. Metoda volných asociací spočívá v podpoře pacientů k tomu, aby bez jakýchkoli překážek povídali o tom, co je zrovna napadne. Touto metodou si lidé dokázali vybavit vzpomínky, které byly děsivé, trapné nebo bolestné.

Dlouhodobá terapie - důležitost vztahu mezi pacientem a terapeutem

Psychoanalýza dnes

Reference

Zdroje