Posturologie: Porovnání verzí

m
Řádek 1: Řádek 1:
 
'''POSTUROLOGIE'''
 
'''POSTUROLOGIE'''
  
−
'''Posturologie''' je vědní disciplína zabývající se studiem sdělování informací pomocí zaujímání určitých poloh částí nebo celého těla; součást nonverbální komunikace.[5]
+
'''Posturologie''' je vědní disciplína zabývající se studiem sdělování informací pomocí zaujímání určitých poloh částí nebo celého těla; součást nonverbální komunikace.<ref>Internetový slovník cizích slov. Dostupné z: http://www.slovnik-cizich-slov.net/posturologie</ref>
  
 
'''Obsah'''<br />
 
'''Obsah'''<br />
Řádek 19: Řádek 19:
 
'''Posture''' (agl.) znamená držení, postavení, stav či zaujmout postavení.
 
'''Posture''' (agl.) znamená držení, postavení, stav či zaujmout postavení.
 
   
 
   
−
Kineziologie (nauka o pohybu) rozumí '''posturou''' (držením) zaujetí a udržování klidové polohy organismu v gravitačním poli, ze které může následně vycházet pohyb. Tato funkce je realizována '''posturálním''' systémem.[3]
+
Kineziologie (nauka o pohybu) rozumí '''posturou''' (držením) zaujetí a udržování klidové polohy organismu v gravitačním poli, ze které může následně vycházet pohyb. Tato funkce je realizována '''posturálním''' systémem.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.</ref>
  
−
Zaujetí určité polohy ovlivňuje celá řada faktorů, např. temperament, momentální psychické rozpoložení, kulturní vliv aj. Poloha, kterou osoba v sociální interakci zaujímá, vyjadřuje do jisté míry její postoj k okolnímu dění.[1, s.64]
+
Zaujetí určité polohy ovlivňuje celá řada faktorů, např. temperament, momentální psychické rozpoložení, kulturní vliv aj. Poloha, kterou osoba v sociální interakci zaujímá, vyjadřuje do jisté míry její postoj k okolnímu dění.<ref name="neverbalni">KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65</ref>
  
−
Podle '''Křivohlavého''' si posturologie všímá fyzických postojů, držení těla apod. účastníků sociální komunikace. Posuzuje nejen konfiguraci všech částí těla jednotlivce, ale i interakci lidí v rámci dialogu či skupinové komunikace. Vyhodnocuje též  shody (kongruence) či neshody (inkongruence) ve vzájemné poloze účastníků rozhovoru, včetně harmonie či disharmonie v jejich postojích, případně jak se svými postoji navzájem doplňují nebo naopak.[1, s.58]
+
Podle '''Křivohlavého''' si posturologie všímá fyzických postojů, držení těla apod. účastníků sociální komunikace. Posuzuje nejen konfiguraci všech částí těla jednotlivce, ale i interakci lidí v rámci dialogu či skupinové komunikace. Vyhodnocuje též  shody (kongruence) či neshody (inkongruence) ve vzájemné poloze účastníků rozhovoru, včetně harmonie či disharmonie v jejich postojích, případně jak se svými postoji navzájem doplňují nebo naopak.<ref name="neverbalni">KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65</ref>
 
   
 
   
−
Podle '''Leška''' je posturologie uspořádání těla v prostoru, jeho postavení a držení. Posturologie vydává signál pro definici komunikační situace, sděluje nám, co se odehrává v dané osobě a v konkrétní sociální interakci. To co vyjádříme posturologií je statickým zachycením dynamického pohybu.[2]
+
Podle '''Leška''' je posturologie uspořádání těla v prostoru, jeho postavení a držení. Posturologie vydává signál pro definici komunikační situace, sděluje nám, co se odehrává v dané osobě a v konkrétní sociální interakci. To co vyjádříme posturologií je statickým zachycením dynamického pohybu.<ref>LEŠKO, Ladislav. Náhled do sociální komunikace. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008. 99 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-466-2.</ref>
 
   
 
   
 
Podle '''Vymětala''' se posturologie zabývá komplexně držením těla, jeho napětím nebo uvolněním, náklony, polohou rukou, nohou, hlavy, směrem natočení těla a konfigurací všech částí těla.  
 
Podle '''Vymětala''' se posturologie zabývá komplexně držením těla, jeho napětím nebo uvolněním, náklony, polohou rukou, nohou, hlavy, směrem natočení těla a konfigurací všech částí těla.  
  
−
Posturologie vychází ze základního poznatku, že „lze nemluvit, ale nelze nezaujmout žádnou polohu těla a žádný postoj.“ Z posturologických signálů poměrně snadno poznáme, jak si nás partner nebo přítomní cení a považují, jak férově či neférově by se k nám zachovali.[4]
+
Posturologie vychází ze základního poznatku, že „lze nemluvit, ale nelze nezaujmout žádnou polohu těla a žádný postoj.“ Z posturologických signálů poměrně snadno poznáme, jak si nás partner nebo přítomní cení a považují, jak férově či neférově by se k nám zachovali.<ref>VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. Manažer. Komunikace. ISBN 978-80-247-2614-4., str. 70</ref>
  
 
'''2. Posturologie jako součást [[neverbální komunikace]]'''
 
'''2. Posturologie jako součást [[neverbální komunikace]]'''
  
−
Posturologii nelze oddělit od ostatních složek nonverbální komunikace, jako je [[mimika]] (sdělení výrazem obličeje), [[proxemika]] (komunikace vzdáleností), [[haptika]] (komunikace dotyky), [[kinezika]] (řeč pohybů), [[gestika]] (sdělování gesty) nebo komunikace pohledem (oční kontakt, řeč očí).[1, s.65]
+
Posturologii nelze oddělit od ostatních složek nonverbální komunikace, jako je [[mimika]] (sdělení výrazem obličeje), [[proxemika]] (komunikace vzdáleností), [[haptika]] (komunikace dotyky), [[kinezika]] (řeč pohybů), [[gestika]] (sdělování gesty) nebo komunikace pohledem (oční kontakt, řeč očí).<ref name="neverbalni">KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65</ref>
  
 
'''3. Základní tělesné polohy a postoje'''
 
'''3. Základní tělesné polohy a postoje'''
Řádek 42: Řádek 42:
  
 
Při každé z nich mohou různé části těla zaujímat rozmanité polohy. Vzájemnou polohu dvou částí těla při téže základní poloze těla označujeme termínem '''kompozice'''. K vyjádření vzájemných poloh všech částí těla při dané základní poloze se užívá termínu '''konfigurace'''. Určitá konfigurace tak zahrnuje nejen zcela konkrétní polohu rukou a nohou, ale i polohu těla, krku, hlavy atp. Lze jí vyjádřit například schoulení, vzpřímení, zaklonění atd. u polohy vstoje.<br />  
 
Při každé z nich mohou různé části těla zaujímat rozmanité polohy. Vzájemnou polohu dvou částí těla při téže základní poloze těla označujeme termínem '''kompozice'''. K vyjádření vzájemných poloh všech částí těla při dané základní poloze se užívá termínu '''konfigurace'''. Určitá konfigurace tak zahrnuje nejen zcela konkrétní polohu rukou a nohou, ale i polohu těla, krku, hlavy atp. Lze jí vyjádřit například schoulení, vzpřímení, zaklonění atd. u polohy vstoje.<br />  
−
Cílem psychologů je nalezení určitých řádů, např. ve vztahu mezi základními polohami těla a sdělením významu přátelského či nepřátelského postoje, prosociálních či hostilních záměrů atd.[1, s.60-62]
+
Cílem psychologů je nalezení určitých řádů, např. ve vztahu mezi základními polohami těla a sdělením významu přátelského či nepřátelského postoje, prosociálních či hostilních záměrů atd.<ref name="neverbalni">KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65</ref>
  
 
'''4. Kongruence a nekongruence'''
 
'''4. Kongruence a nekongruence'''
Řádek 49: Řádek 49:
 
'''• Nekongruence''' je nesouhlas, opozice členů ve skupinové interakci, např. hovořící osoba má ruce podél těla a naslouchající na prsou.
 
'''• Nekongruence''' je nesouhlas, opozice členů ve skupinové interakci, např. hovořící osoba má ruce podél těla a naslouchající na prsou.
  
−
'''Scheflen''' vytvořil seznam celkem 20 základních tělesných pozic a postojů, Ekman a Friesen provedli kategorizaci základních poloh a konfigurací a hovoří o polohových znacích, náznacích, ilustrátorech, regulátorech, adaptátorech atd.[1, s.63-64]
+
'''Scheflen''' vytvořil seznam celkem 20 základních tělesných pozic a postojů, Ekman a Friesen provedli kategorizaci základních poloh a konfigurací a hovoří o polohových znacích, náznacích, ilustrátorech, regulátorech, adaptátorech atd.<ref name="neverbalni">KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65</ref>
  
 
'''5. Závěr:'''  
 
'''5. Závěr:'''  
  
−
''„Poloha, kterou člověk v sociální interakci zaujímá, do určité míry vyjadřuje celkový postoj tohoto člověka k tomu, co se kolem něho děje. Vzniká do jisté míry „automaticky“, po zvážení celé situace a po zaujetí osobního postoje. Tento psychický postoj pak vyjadřuje konfigurací všech částí těla - fyzickou polohou a fyzickým postojem. Mimořádný význam přitom má vzájemná poloha osob v bezprostředním osobním styku. To naznačuje, o jaký druh interakce jde, jaká je atmosféra setkání, jak se vyvíjí atd. Naznačuje do určité míry i to, kterým směrem se bude setkání dále vyvíjet.“''[1, s.65]
+
''„Poloha, kterou člověk v sociální interakci zaujímá, do určité míry vyjadřuje celkový postoj tohoto člověka k tomu, co se kolem něho děje. Vzniká do jisté míry „automaticky“, po zvážení celé situace a po zaujetí osobního postoje. Tento psychický postoj pak vyjadřuje konfigurací všech částí těla - fyzickou polohou a fyzickým postojem. Mimořádný význam přitom má vzájemná poloha osob v bezprostředním osobním styku. To naznačuje, o jaký druh interakce jde, jaká je atmosféra setkání, jak se vyvíjí atd. Naznačuje do určité míry i to, kterým směrem se bude setkání dále vyvíjet.“''<ref name="neverbalni">KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65</ref>
  
 
'''6. Odkazy'''
 
'''6. Odkazy'''
  
−
'''6.1 Reference'''
+
===6.1 Reference===
  
−
1. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65<br />
+
<references/>
−
2. LEŠKO, Ladislav. Náhled do sociální komunikace. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008. 99 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-466-2.<br />
 
−
3. VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.<br />
 
−
4. VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. Manažer. Komunikace. ISBN 978-80-247-2614-4., str. 70<br />
 
−
5. [http://www.slovnik-cizich-slov.net/posturologie/ Slovník cizích slov]
 
  
 
'''6.2 Literatura'''
 
'''6.2 Literatura'''

Verze z 7. 12. 2014, 22:19

POSTUROLOGIE

Posturologie je vědní disciplína zabývající se studiem sdělování informací pomocí zaujímání určitých poloh částí nebo celého těla; součást nonverbální komunikace.[1]

Obsah
1. Definice posturologie
2. Posturologie jako součást nonverbální komunikace
3. Základní tělesné polohy
4. Kongruence a nekongruence
5. Závěr
6. Odkazy
6.1 Reference
6.2 Literatura
6.3 Související články
6.4 Externí odkazy

1. Definice posturologie

Posture (agl.) znamená držení, postavení, stav či zaujmout postavení.

Kineziologie (nauka o pohybu) rozumí posturou (držením) zaujetí a udržování klidové polohy organismu v gravitačním poli, ze které může následně vycházet pohyb. Tato funkce je realizována posturálním systémem.[2]

Zaujetí určité polohy ovlivňuje celá řada faktorů, např. temperament, momentální psychické rozpoložení, kulturní vliv aj. Poloha, kterou osoba v sociální interakci zaujímá, vyjadřuje do jisté míry její postoj k okolnímu dění.[3]

Podle Křivohlavého si posturologie všímá fyzických postojů, držení těla apod. účastníků sociální komunikace. Posuzuje nejen konfiguraci všech částí těla jednotlivce, ale i interakci lidí v rámci dialogu či skupinové komunikace. Vyhodnocuje též shody (kongruence) či neshody (inkongruence) ve vzájemné poloze účastníků rozhovoru, včetně harmonie či disharmonie v jejich postojích, případně jak se svými postoji navzájem doplňují nebo naopak.[3]

Podle Leška je posturologie uspořádání těla v prostoru, jeho postavení a držení. Posturologie vydává signál pro definici komunikační situace, sděluje nám, co se odehrává v dané osobě a v konkrétní sociální interakci. To co vyjádříme posturologií je statickým zachycením dynamického pohybu.[4]

Podle Vymětala se posturologie zabývá komplexně držením těla, jeho napětím nebo uvolněním, náklony, polohou rukou, nohou, hlavy, směrem natočení těla a konfigurací všech částí těla.

Posturologie vychází ze základního poznatku, že „lze nemluvit, ale nelze nezaujmout žádnou polohu těla a žádný postoj.“ Z posturologických signálů poměrně snadno poznáme, jak si nás partner nebo přítomní cení a považují, jak férově či neférově by se k nám zachovali.[5]

2. Posturologie jako součást neverbální komunikace

Posturologii nelze oddělit od ostatních složek nonverbální komunikace, jako je mimika (sdělení výrazem obličeje), proxemika (komunikace vzdáleností), haptika (komunikace dotyky), kinezika (řeč pohybů), gestika (sdělování gesty) nebo komunikace pohledem (oční kontakt, řeč očí).[3]

3. Základní tělesné polohy a postoje

· vstoje
· vsedě
· vleže

Při každé z nich mohou různé části těla zaujímat rozmanité polohy. Vzájemnou polohu dvou částí těla při téže základní poloze těla označujeme termínem kompozice. K vyjádření vzájemných poloh všech částí těla při dané základní poloze se užívá termínu konfigurace. Určitá konfigurace tak zahrnuje nejen zcela konkrétní polohu rukou a nohou, ale i polohu těla, krku, hlavy atp. Lze jí vyjádřit například schoulení, vzpřímení, zaklonění atd. u polohy vstoje.
Cílem psychologů je nalezení určitých řádů, např. ve vztahu mezi základními polohami těla a sdělením významu přátelského či nepřátelského postoje, prosociálních či hostilních záměrů atd.[3]

4. Kongruence a nekongruence

• Kongruence poloh, postojů a konfigurací je výrazem vzájemného souladu (shody názorů) účastníků skupinové interakce. Rozumí se jí zaujetí zhruba stejné konfigurace určitých částí těla dvěma nebo více členy skupiny (např. hovořící osoby mají souhlasně ruce volně podél těla nebo založeny na prsou).
• Nekongruence je nesouhlas, opozice členů ve skupinové interakci, např. hovořící osoba má ruce podél těla a naslouchající na prsou.

Scheflen vytvořil seznam celkem 20 základních tělesných pozic a postojů, Ekman a Friesen provedli kategorizaci základních poloh a konfigurací a hovoří o polohových znacích, náznacích, ilustrátorech, regulátorech, adaptátorech atd.[3]

5. Závěr:

„Poloha, kterou člověk v sociální interakci zaujímá, do určité míry vyjadřuje celkový postoj tohoto člověka k tomu, co se kolem něho děje. Vzniká do jisté míry „automaticky“, po zvážení celé situace a po zaujetí osobního postoje. Tento psychický postoj pak vyjadřuje konfigurací všech částí těla - fyzickou polohou a fyzickým postojem. Mimořádný význam přitom má vzájemná poloha osob v bezprostředním osobním styku. To naznačuje, o jaký druh interakce jde, jaká je atmosféra setkání, jak se vyvíjí atd. Naznačuje do určité míry i to, kterým směrem se bude setkání dále vyvíjet.“[3]

6. Odkazy

6.1 Reference

  1. ↑ Internetový slovník cizích slov. Dostupné z: http://www.slovnik-cizich-slov.net/posturologie
  2. ↑ VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda., s. 58 - 65
  4. ↑ LEŠKO, Ladislav. Náhled do sociální komunikace. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008. 99 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-466-2.
  5. ↑ VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. Manažer. Komunikace. ISBN 978-80-247-2614-4., str. 70

6.2 Literatura

ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Sémiotika. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 363 s. ISBN 80-717-8832-5., str. 165 - 167
ČERNÝ, Vojtěch. Řeč těla: [neverbální komunikace pro obchodníky i běžný život]. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. x, 254 s. ISBN 978-80-251-1658-6.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1988. 235 s. Členská knižnice nakl. Svoboda.
LEŠKO, Ladislav. Náhled do sociální komunikace. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008. 99 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-466-2.
VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi. Vyd. 1. Praha: Grada, 1997. 271 s. ISBN 80-7169-256-5.
VLČEK, Václav. Psychologie a doteková povolání: [učebnice obchodní psychologie]. 2. vyd. Olomouc: Poznání, 2006. 203 s. ISBN 80-86606-52-X.
VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 319 s. ISBN 80-7178-998-4.
VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. Manažer. Komunikace. ISBN 978-80-247-2614-4

6.3 Související články

• Článek o posturologii na otevřené internetové encyklopedii Wikipedie

6.4 Externí odkazy

• Definice ve Slovníku cizích slov
• (slovensky) Posturika - referát na referaty.atlas.sk

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Posturologie&oldid=11821“