Nejstarší představy o duši (starověké kultury)

- otázka podstaty duševna a jeho vztah k bytí
- studium historických památek na archaické kultury
- názory, zvyky, obřady různých etnických skupin
- rozsáhlý etnografický materiál, 70. léta 19. století
- anglický etnolog E. B. Tylor - teorie animismu

• pokus o vysvětlení vzniku náboženství z primitivních představ o duši
• v mysli divocha 2 skupiny biologických otázek

1) V čem je rozdíl mezi živým a mrtvým tělem? Co je příčinou bdění, spánku, stavu vytržení, nemoci, smrti?

2) Co jsou lidské podoby, které se zjevují ve snech a viděních?

- jevy druhé skupiny - vysvětlení rozdílu mezi tělem oživeným a mrtvé
- představa ducha příznačná pro animismus:

• netělesný obraz či podoba mající povahu páry
• příčinou života a myšlení jednotlivce
• může tělo opouštět
• neviditelný a neuchopitelný, ale může projevit také fyzickou sílu

- dualistický pohled na člověka (bytost složená z těla a ducha)
- rozmanitost představ o duši - i téže etnické skupiny často chaoticky vedle sebe
- koexistence dvou představ duše:

1. životné, resp. Životodárné

2. ducha zemřelého (Taylor) - začíná existovat až od okamžiku smrt

- jde o odlišné představy, založené na zkušenostech a zážitcích odlišného citového zabarvení
- katathymně fantazijní myšlení

Životné duše:

a) Krevní duše

• materialisticky míněna krev spolu s něčím „vyšším“
• krev je nositelem životní síly => napitím se krve obětovaného člověka lze si přisvojit jeho životní sílu => obava ze ztráty vlastní krve

b) Orgánová duše

• zejména srdce, vnější pohlavní orgány, ledvin
• duší je míněn materialisticky orgán ale i životnost vůbec

c) Dechová duše

• známkou smrti je ztráta pohyblivosti a tedy i dýchání
• etymolog. základ slova duše = dýchat
• nehmatatelná, někdy viditelná ve formě páry
• podkladem pro předfilosofické představy o duševnu u starých Řeků

d) Thymos

• podle Homérského Řecka to co oživuje
• v podobě afektů, citových vzruchů, myšlení, chtění, rozhodování se, paměti
• souvisí s ostatními představami životné duše (uniká z rány krví, je v hrudi)

Duše zemřelých:
- objevuje se zejména u Homéra jako psyché

• vychází z těla umírajícího ústy nebo krvácející ranou
• v okamžiku smrti se od člověka odpoutává
• mluví se o ní jen v souvislosti s umírajícím, nevíme proto jako funkci měla v těle živého
• matná, bez jasného vědomí, tupá, bez vůle a citových vznětů, lhostejná
• věrným obrazem odhmotnělého těla mrtvého
• psyché sama se může oživit jen výjimečně vypitím krve

Psychologické názory ve starém Egyptě:
- 4. tisíciletí BC; prameny – papyry (nejstarší psychologické pojednání – Rozhovor životem unaveného se svou duší), sloupy chrám, hrobek a pyramid, texty z Knihy mrtvých
- centrem duševního života srdce; primát ducha nad tělem a jeho nesmrtelnost ( po smrti se převtěluje a prochází všemi druhy tvorů nebo zůstává upoutána k tělu mrtvého nebo žije v říši mrtvých)
- člověk = fyzické tělo „Chat“ + nehmotné tělo jako obraz hmotného „Ka“ + animální nižší duše vázaná na krev „Habi“ + duše „Ba“ (odpovídá životné řecké psyché) + životní síla „Ankh“ + duchovní duše „Chejbi“ + božský duch „Ku“

Psychologické názory ve staré Indii:
- 1200 BC; prameny – védy; indická filosofie se zajímá o člověka, metafyzické soustavy se opírají o údaje psychologické, parapsychologické jevy jsou proto pokládány za normální
- metodické cesty – koncentrace mysli spolu s regulací dýchání v určitých pózách (spojení psychiky a fyziologie), což dosahuje k dosažení nadvědomí (rozšířeného vědomí)
- psych. - zcela ve službách náboženství a ve znamení paralelismu individuálních a kosmických principů; vývoj vyššího druhu poznání (až osvobozující transcendence) je spojena s vývojem mravním
- 2 hlavní cesty, jak zbavit člověka okouzlení z předmětů světa a připomenout si identitu jako jeho základ:

• asketismus (odříkavý způsob života)
• tantra (proti úniku ze života staví fascinaci láskou a rozkoší)
  

- zen-buddhismus: sebezdokonalování se prostřednictvím psychofyzického uvolnění a poznávání, které vrcholí ve stavu náhlého osvícení, v němž se hroutí konvenční pravdy jako umělé konstrukce

Psychologické názory ve staré Číně:
- spojeny s náboženskými a eticko-náboženskými systémy

• Kchung-fu-c‘ (Konfucius, 551-497 BC)

- tvůrce racionální etiky – spojení morálně dobrého a užitečného

- psychologicky hluboce založená analýza morálních ctností

• Lao-c‘ (Tan Li-Po-Jang 400 BC)

- autor Tao-te-Ťing (Kniha o tao a ctnosti)

- historický předchůdce gestaltismu – formulace myšlenky, že celek je víc než část

- ctnost = milosrdenství, soběstačnost, skromnost

• Čou-jen (300 BC)

- nauka o protikladných světových principech: mužském „jang“ a ženském „jin“

Psychologické názory ve starém Řecku:
- 2 filosofické proudy:

• tzv. orfismus - spojený s náboženstvím a mystérii starých kultů,
• racionální spojen s prakt.potřebami poznávání přírody a vztahu čl. k obci (Miléťané).
  

- cizí mysticko-náboženské proudy – změna názoru na člověka a jeho duši
- na spiritualistické pojetí duševního života - vliv thrácký kult boha Dionýsa

• cílem - dosáhnout extáze => pozvednout duši do společenství bohů
• duše vězněna z trestu za dřívější provinění
• smrt neznamená zánik, ale přechodné osvobození z pout těla

- původní forma orfismu, který asi založil Orfeus z Kréty

• usilovalo se v něm o dosažení rozšířeného vědomí
• duše se mohla osvobodit z těla, očistit se v podsvětí a znovu se vtělovat.

- na orfismus navazoval Pythagoras

• věnoval pozornost nazírání vnitřních psychických stavů
• na základě tohoto zaváděl pravidla duševní hygieny, založená na přísné životosprávě a meditaci (vnímání hudby)