Kognitivní psychologie: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | '''Kognitivní psychologie''' je jedna z ''psychologických disciplín''. Zkoumá vnitřní '''procesy a struktury''' zapojené v '''poznávání prostředí''' a ve výběru vhodné akce. Zabývá se tematikou [[Pozornost|pozornosti]], [[Vnímání|vnímání]], [[Učení|učení]], [[Paměť|paměti]], řeči, řešením problémů, uvažováním, [[Rozhodování|rozhodováním]], [[Myšlení|myšlením]] a zpracováváním kognitivních informací obecně. Historické kořeny kognitivní psychologie leží jak v oblasti psychologie ([[Psychofyzika|psychofyzika]], [[Gestaltismus|tvarová psychologie]], [[Behaviorismus|behaviorismus]] a introspekcionismus), tak v oblasti [[Neurovědy|neurověd]] a kybernetiky. | + | '''Kognitivní psychologie''' je jedna z mnoha ''psychologických disciplín''. Zkoumá vnitřní '''procesy a struktury''' zapojené v '''poznávání prostředí''' a ve výběru vhodné akce. Zabývá se tematikou [[Pozornost|pozornosti]], [[Vnímání|vnímání]], [[Učení|učení]], [[Paměť|paměti]], řeči, řešením problémů, uvažováním, [[Rozhodování|rozhodováním]], [[Myšlení|myšlením]] a zpracováváním kognitivních informací obecně. Historické kořeny kognitivní psychologie leží jak v oblasti psychologie ([[Psychofyzika|psychofyzika]], [[Gestaltismus|tvarová psychologie]], [[Behaviorismus|behaviorismus]] a introspekcionismus), tak v oblasti [[Neurovědy|neurověd]] a kybernetiky.<ref name="thagard">Thagard, P. (2001). Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-445-1.</ref> |
| + | |||
== Terminologie == | == Terminologie == | ||
| − | + | ||
| − | + | Termín '''kognitivní psychologie''' se dá vykládat různě. V širším slova smyslu jde o psychologii poznávacích procesů (psychologii poznávání), a to bez ohledu na to, v závislosti na jakých teoretických východiscích je koncipována a jaké výzkumné přístupy preferuje. V užším slova smyslu jde o psychologický směr či hnutí, které se vyvinulo v šedesátých letech v Americe. Posléze se rozšířilo po celém anglicky mluvícím světě a zdomácněl i v Evropě. Jeho vznik byl podmíněný teoretickou redukcí poznávacích procesů na procesy zpracovávající informace. | |
| − | + | ||
| − | + | Když se řekne, že je něco '''kognitivní''', může to znamenat hned několik věcí. Například to, že příslušná vědní disciplína rozpracovává předmět svého bádání '''z hlediska kognitivních procesů''' (např. "kognitivní neuropsychologie", "kognitivní školní psychologie", apod.). Nebo je tím míněn důraz na kognitivní mechanismy, které jsou obsaženy ve výkladu '''nekognitivních jevů''' (příkladem jsou tyto termíny: "[[Motivace#Kognitivní_model|kognitivní teorie motivace]]", "[[Emoce#Dvoufaktorová_teorie_emocí|kognitivní teorie emocí]]", "[[Psychologie_osobnosti#Kognitivn.C3.AD_teorie_osobnosti|kognitivní teorie osobnosti]]", "[[Kognitivní psychoterapie|kognitivní psychoterapie]]" aj.). Neisser k tomu uvádí, že ''"the term "cognition" refers to all processes by which [...] sensory input is transformed, reduced, elaborated, stored, recovered, and used"'' (s. 4)<ref name="neisser_4">Neisser, U. (1967). Cognitive psychology. Appleton-Century-Crofts: University of Michigan.</ref> | |
| − | + | ||
| − | + | Od termínu "kognitivní" je třeba odlišit termín '''kognitivistický''' a jeho jazykovou variantu '''kognitivismus'''. Tímto termínem se označuje buď výše zmíněný směr americké psychologie (tedy ''týkající se kognitivní psychologie''), nebo '''přeceňování funkce kognitivních mechanismů''' při výkladu jak osobnosti a nekognitivních psychických procesů (např. [[Motivace|motivace]] a [[Emoce|emoce]]), tak některých sociálně-psychologických a jazykových jevů. | |
| − | |||
| − | < | ||
| − | |||
== Historie == | == Historie == | ||
| − | + | ||
| − | + | '''Filozofické základy''' kognitivní psychologie tvoří skloubení '''racionalismu''' a '''empirismu''', tedy využívání empirických metod na základě teoretických úvah a jejich zpětná revize. | |
| − | + | ||
| − | + | Mezi '''psychologické základy''' patří strukturalismus, funkcionalismus, pragmatismus, psychofyzika, asocianismus, behaviorismus a gestalt psychologie. | |
| − | + | ||
| − | + | * '''Strukturalismus''': Snaha pochopit strukturu (uspořádání prvků) mysli a jejích vjemů. Wundtův introspekcionismus - systematická analýza vlastních vnitřních vjemů ([[Wilhelm Wundt|W. Wundt]], [[Edward Titchener|E. Titchener]]) | |
| − | + | * '''Funkcionalismus''': Snaha pochopit lidskou mysl skrze studium procesů, jak a proč mysl pracuje. | |
| − | + | * '''Pragmatismus''': Poznatky jsou validizovány svou využitelností ([[William James|W. James]], [[John Dewey|J. Dewey]]) | |
| − | + | * '''Psychofyzika''': Mentální veličiny se dají měřit ([[Gustav Theodor Fechner|G. Fechner]], [[Ernst Heinrich Weber|E. Weber]], [[Hermann von Helmholtz|H. von Helmholtz]]) | |
| − | + | * '''Asocianismus''': Jak se mohou události či myšlenky spojovat v mysli jedna s druhou, aby výsledkem bylo učení? ([[Hermann Ebbinghaus|H. Ebbinghaus]], [[Edward Thorndike|Edward L. Thorndike]]) | |
| − | + | * '''Behaviorismus''': Extrémní verze asocianismu, zaměřuje se výhradně na asociaci mezi prostředím a pozorovatelným chováním. Důraz na psychologii jako na objektivní vědu, přínos v oblasti [[Učení|teorie učení]] ([[John B. Watson|John B. Watson]], [[B. F. Skinner]], [[Edward C. Tolman|E. C. Tolman]]) | |
| − | + | * '''Gestaltismus''': Psychologické jevy jsou uspořádané, strukturované celky, které se liší od souhrnu svých částí. Vliv převážně v oblasti výzkumu vnímání tvarů, učení (vhledem) a řešení problémů ([[Wolfgang Köhler|W. Köhler]], [[Max Wertheimer|M. Wertheimer]], [[Kurt Köffka|K. Köffka]]). | |
| − | + | ||
| − | + | '''Podmínky vzniku kognitivní psychologie:''' | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
* [[Behaviorismus|Neobehaviorismus]] | * [[Behaviorismus|Neobehaviorismus]] | ||
* [[Učení|Teorie verbálního učení]] | * [[Učení|Teorie verbálního učení]] | ||
| Řádek 40: | Řádek 30: | ||
* [[Teorie komunikace]] | * [[Teorie komunikace]] | ||
* [[Lingvistika]] | * [[Lingvistika]] | ||
| + | |||
=== Vznik kognitivní psychologie === | === Vznik kognitivní psychologie === | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | = | + | K rozvoji kognitivismu přispěly kromě [[Filosofie|filosofie]] a [[Psychologie|psychologie]] i další oblasti jako jsou psychobiologie (biologická psychologie, fyziologická psychologie či biopsychologie), [[Lingvistika|lingvistika]], [[Antropologie|antropologie]], dále technické obory jako teorie komunikačních systémů, [[Kognitivní_psychologie#Inženýrství a výpočetní technika|inženýrství a výpočetní technika]].<ref name="sternberg">Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-638-4.</ref> |
| − | + | ||
| − | + | Mezi nejvýznamnější původce kognitivní psychologie jsou označováni Edward Tolman, Karl Spencer Layshley, Donald Hebb a Noam Chomsky.<ref name="sternberg" /> | |
| − | + | ||
| − | + | [[Edward C. Tolman]] byl kognitivní behaviorista. Zdůrazňoval, že to, co se organismus naučí, musí být často abstraktnější než schéma stimulus-reakce (S-R). Zavedl pojem kognitivní mapa (1948).<ref name="sternberg" /> '''Kognitivní mapa''' je vnitřní reprezentace již poznané skutečnosti (vzniklá na základě nepodmíněného učení), která slouží k lepší orientaci v nastalé situaci a tudíž ke zlepšení schopnosti rychle a adekvátně reagovat.<ref name="sedlakova">Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. (Vyd. 1., 252 s.) Praha: Grada. ISBN 80-247-0375-0.</ref> | |
| − | + | ||
| − | + | [[Karl Lashley|Karl Spencer Lashley]] byl žákem [[John B. Watson|Johna B. Watsona]]. Zdůrazňoval nutnost přesáhnout hranice behaviorismu a zkoumat témata nevysvětlitelná podmiňováním. Zajímal se o '''neuroanatomii''' (studium struktur mozku) a o to, jak organizace mozku řídí lidskou akcitivu. Mozek považoval za '''aktivního, dynamického organizátora chování'''. Snažil se přijít na to, jak makroorganizace lidského mozku umožňuje tak složité, předem připravené a plánované aktivity, jako je hudební produkce, hraní her nebo používání jazyka, přičemž žádnou z těchto oblastí nepovažoval za výsledek jednoduchého podmiňování.<ref name="sternberg" /> | |
| − | + | ||
| − | + | [[Donald Hebb]] se stal prvním psychologem, který vystoupil s podrobnou a testovatelnou teorií, jak může mozek podporovat kognitivní procesy. Umístil duševní procesy do kontextu integrované činnosti nervového systému. Jeho '''teorie buněčných shluků''' tvrdí, že v mozku existují koordinované neurální struktury vyvíjející se na základě časté stimulace - buněčné shluky - a ty tvoří základ [[Učení|učení]] v mozku. Buněčné shluky se vyvíjejí v souvislosti s narůstající schopností určitého neuronu stimulovat další neurony. [[Mentální reprezentace]] vnější události by tedy představovala '''hierarchickou struturu mnohočetných buněčných shluků''': ''"Například vaše mentální reprezentace babičky může sestávat z buněčných shluků její tváře, které jsou spojeny se shluky jejího hlasu, jež jsou dále spojeny se shluky dalších vlastností"'' (s. 29).<ref name="sternberg" /> | |
| − | + | ||
| + | [[Noam Chomsky]] je lingvistou a ve vztahu k psychologii ostře kritizoval [[B. F. Skinner|Skinnera]]. Tvrdil, že existuje '''vrozený modul jazykového vývoje''', jenž je typický pro všechny lidi. Tento prostředek umožňuje dětem, aby si z toho, co slyší, odvodily gramatická pravidla svého jazykového prostředí. Tento prostředek slouží jako aktivní omezení počtu povolených gramatických konstrukcí. Jedná se tedy o '''strukturu mysli''' - nikoli o strukturu prostředí, jak prohlašovali [[Behaviorismus|behavioristé]].<ref name="sternberg" /> | ||
| + | |||
==== Myšlenky dalších významných autorů ==== | ==== Myšlenky dalších významných autorů ==== | ||
| − | * [[William James|Jamesovo]] (1890) rozlišení primární a sekundární paměti, které navázal R. C. Atkinson a R. M. Shiffrin (1968) rozlišením krátkodobé a dlouhodobé paměti. | + | |
| − | * Batlettovo pojetí schémat (1932) organizující znalosti, které anticipovalo objevení strukturního uspořádání paměťových obsahů ve smyslu rámců (M. Minsky) a scénářů (R. C. Shank ad.). | + | * [[William James|Jamesovo]] (1890) rozlišení '''primární''' a '''sekundární paměti''', které navázal R. C. Atkinson a R. M. Shiffrin (1968) rozlišením krátkodobé a dlouhodobé paměti. |
| − | * Brunerova koncepce utváření pojmů (1956), v níž jsou uplatněny přednosti informačního přístupu ke studiu poznávacích procesů. Důsledné propracování tohoto pojetí kognitivních procesů lze najít až v práci E. D. Broadbenta (1958), který pozornost, percepci, krátkodobou a dlouhodobou paměť převedl na společného jmenovatele, tj. na procesy zpracovávající informace. | + | * '''Batlettovo pojetí schémat''' (1932) organizující znalosti, které anticipovalo objevení strukturního uspořádání paměťových obsahů ve smyslu rámců (M. Minsky) a scénářů (R. C. Shank ad.). |
| + | * '''Brunerova koncepce utváření pojmů''' (1956), v níž jsou uplatněny přednosti informačního přístupu ke studiu poznávacích procesů. Důsledné propracování tohoto pojetí kognitivních procesů lze najít až v práci E. D. Broadbenta (1958), který pozornost, percepci, krátkodobou a dlouhodobou paměť převedl na společného jmenovatele, tj. na procesy zpracovávající informace. | ||
| + | |||
==== Inženýrství a výpočetní technika ==== | ==== Inženýrství a výpočetní technika ==== | ||
| − | Kromě rozvoje přírodních věd ovlivnily vývoj nahlížení na lidskou psychiku i technické pokroky. Vývoj telekomunikací a počítačů vedl k analogickému vývoji v teorii psychologie - především v oblasti '''zpracování informací''' (''information processing''). Mluví se o informačních kódech, sériovém a paralelním zpracování informací. Postupně vznikla kybernetika a pojem umělé inteligence (''artificial intelligence, AI''). Systémy umělé inteligence začaly napodobovat lidské myšlení a chování. V některých úkolech si dokonce vedly i lépe (program Deep Blue v roce 1997 porazil v šachu Garri Kasparova). | + | |
| + | Kromě rozvoje přírodních věd ovlivnily vývoj nahlížení na lidskou psychiku i technické pokroky. Vývoj telekomunikací a počítačů vedl k analogickému vývoji v teorii psychologie - především v oblasti '''zpracování informací''' (''information processing''). Mluví se o informačních kódech, sériovém a paralelním zpracování informací. Postupně vznikla kybernetika a pojem umělé inteligence (''artificial intelligence, AI''). Systémy umělé inteligence začaly napodobovat lidské myšlení a chování. V některých úkolech si dokonce vedly i lépe (program Deep Blue v roce 1997 porazil v šachu Garri Kasparova). | ||
=== Raní kognitivisté === | === Raní kognitivisté === | ||
| − | Na začátku ''šedesátých let 20. století'' došlo ke spojení vývoje psychobiologie, lingvistiky, antropologie, umělé inteligence a dále ke sjednocení reakcí na behaviorismus ze strany mnoha významných psychologů. | + | |
| + | Na začátku ''šedesátých let 20. století'' došlo ke spojení vývoje psychobiologie, lingvistiky, antropologie, umělé inteligence a dále ke sjednocení reakcí na behaviorismus ze strany mnoha významných psychologů. Mezi rané kognitivnisty patří: | ||
| + | |||
* '''[[Ulrych Neisser]]''' - Kniha Kognitivní psychologie (''Cognitive Psychology'', 1967) | * '''[[Ulrych Neisser]]''' - Kniha Kognitivní psychologie (''Cognitive Psychology'', 1967) | ||
* [[George Armitage Miller|George A. Miller]] | * [[George Armitage Miller|George A. Miller]] | ||
| Řádek 78: | Řádek 65: | ||
* [[Alexandr Romanovič Lurija|Alexandr R. Lurija]] | * [[Alexandr Romanovič Lurija|Alexandr R. Lurija]] | ||
* [[Herbert Simon]] - Spolu s [[Allen Newell|A. Newellem]] navrhli detailní modely lidského myšlení a řešení problémů od nejjednodušších úrovní až po roviny nejsložitější. | * [[Herbert Simon]] - Spolu s [[Allen Newell|A. Newellem]] navrhli detailní modely lidského myšlení a řešení problémů od nejjednodušších úrovní až po roviny nejsložitější. | ||
| + | |||
V ''sedmdesátých letech 20. století'' byla kognitivní psychologie široce uznávaná jako '''hlavní oblast studia psychologie''' se specifickým souborem výzkumných metod ([[Psychologická metodologie|metodologií]]). | V ''sedmdesátých letech 20. století'' byla kognitivní psychologie široce uznávaná jako '''hlavní oblast studia psychologie''' se specifickým souborem výzkumných metod ([[Psychologická metodologie|metodologií]]). | ||
| − | + | ||
| − | + | <div style="background: #f6fff5; border: solid 1px black; padding: 10px;"> | |
| − | + | '''Shrnutí: Jakým způsobem vznikla kognitivní psychologie z psychologie?''' | |
| − | + | ||
| − | + | ''"Od 20. století je psychologie považována za samostatnou vědu. [[Wilhelm Wundt|Wundt]] se zaměřil na struktury mysli (''strukturalismus''), [[William James|James]] a [[John Dewey|Dewey]] naopak na myšlenkové procesy (''funkcionalismus''). Na základě tohoto dialektického pojetí vznikl ''asocianismus'', který zastával [[Hermann Ebbinghaus|Ebbinghaus]] a [[Edward Thorndike|Thorndike]]. Asocianismus podtrhováním role mentálních asociací položil základy ''behaviorismu''. Dalším krokem k behaviorismu byl [[Ivan Petrovič Pavlov|Pavlovův]] objev principů [[Učení#Klasick.C3.A9_podmi.C5.88ov.C3.A1n.C3.AD|klasického podmiňování]]. Hlavním zastáncem behaviorismu byl [[John B. Watson|Watson]] a později i [[B. F. Skinner|Skinner]]. Behaviorismus se zabýval pouze pozorovatelnými vztahy mezi chováním organismu a vlivy prostředí, které posilují, či naopak oslabují pravděpodobnost opakovaného výskytu konkrétního chování. Většina behavioristů zcela opustila myšlenku, že zásluha psychologů spočívá v pokusu pochopit, co se odehrává v mysli jedince vykazujícího určité chování. Přesto [[Edward C. Tolman|Tolman]] a další behaviorističtí výzkumníci do určité míry uznávali roli kognitivních procesů v ovlivňování chování. Konvergentní tendence řady oblastí vedla ke vzniku ''kognitivní psychologie'' coby samostatného oboru, mezi jehož průkopníky patří především [[Ulrych Neisser|Neisser]]."'' (s. 43)<ref name="sternberg" />'' | |
| − | + | </div> | |
== Klíčové otázky a oblasti kognitivní psychologie == | == Klíčové otázky a oblasti kognitivní psychologie == | ||
| + | |||
# Dědičnost ''versus'' výchova | # Dědičnost ''versus'' výchova | ||
# Racionalismus ''versus'' empirismus | # Racionalismus ''versus'' empirismus | ||
| Řádek 94: | Řádek 83: | ||
# Aplikovaný ''versus'' základní výzkum | # Aplikovaný ''versus'' základní výzkum | ||
# Biologické ''versus'' bebaviorální metody | # Biologické ''versus'' bebaviorální metody | ||
| + | |||
=== Témata kognitivní psychologie === | === Témata kognitivní psychologie === | ||
| + | |||
* [[Kognitivní neurověda]] | * [[Kognitivní neurověda]] | ||
* [[Pozornost]] a [[vědomí]] | * [[Pozornost]] a [[vědomí]] | ||
| Řádek 108: | Řádek 99: | ||
* [[Kognice|Kognitivní vývoj]] ([[Jean Piaget]]) | * [[Kognice|Kognitivní vývoj]] ([[Jean Piaget]]) | ||
* Lidská a umělá [[Inteligence|inteligence]] | * Lidská a umělá [[Inteligence|inteligence]] | ||
| + | |||
=== Současná témata kognitivní psychologie === | === Současná témata kognitivní psychologie === | ||
| + | |||
* [[Triarchická teorie mysli]] (Keith E. Stanovich) | * [[Triarchická teorie mysli]] (Keith E. Stanovich) | ||
* [[Intuice]]: povaha intuitivních procesů, jejich struktura a funkce | * [[Intuice]]: povaha intuitivních procesů, jejich struktura a funkce | ||
* [[Heuristiky]] a [[Rozhodování|teorie rozhodování]] | * [[Heuristiky]] a [[Rozhodování|teorie rozhodování]] | ||
| − | == | + | == Odkazy == |
| + | |||
| + | === Reference === | ||
| + | |||
<references /> | <references /> | ||
| + | |||
| + | === Použitá literatura === | ||
| + | |||
# Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. (Vyd. 1., 252 s.) Praha: Grada. ISBN 80-247-0375-0. | # Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. (Vyd. 1., 252 s.) Praha: Grada. ISBN 80-247-0375-0. | ||
# Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-638-4. | # Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-638-4. | ||
| − | # Neisser, U. (1967). Cognitive psychology | + | # Thagard, P. (2001). Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-445-1. |
| + | # Neisser, U. (1967). Cognitive psychology. Appleton-Century-Crofts: University of Michigan. | ||
| + | |||
| + | === Externí odkazy === | ||
| + | |||
# [http://www.psychology.org/links/Publications/Cognitive/ Seznam periodik kognitivních věd] | # [http://www.psychology.org/links/Publications/Cognitive/ Seznam periodik kognitivních věd] | ||
| − | == Související články == | + | === Související články === |
| − | + | ||
| − | |||
| − | |||
* [[Kognitivní styly]] | * [[Kognitivní styly]] | ||
* [[Kybernetika, teorie systému, teorie sítí a nová média]] | * [[Kybernetika, teorie systému, teorie sítí a nová média]] | ||
| Řádek 135: | Řádek 136: | ||
* [[Vědomí]] | * [[Vědomí]] | ||
* [[Vnímání]] | * [[Vnímání]] | ||
| − | |||
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | ||
[[Kategorie: Kognitivní psychologie|*]] | [[Kategorie: Kognitivní psychologie|*]] | ||
Verze z 27. 1. 2015, 22:56
Kognitivní psychologie je jedna z mnoha psychologických disciplín. Zkoumá vnitřní procesy a struktury zapojené v poznávání prostředí a ve výběru vhodné akce. Zabývá se tematikou pozornosti, vnímání, učení, paměti, řeči, řešením problémů, uvažováním, rozhodováním, myšlením a zpracováváním kognitivních informací obecně. Historické kořeny kognitivní psychologie leží jak v oblasti psychologie (psychofyzika, tvarová psychologie, behaviorismus a introspekcionismus), tak v oblasti neurověd a kybernetiky.[1]
Terminologie
Termín kognitivní psychologie se dá vykládat různě. V širším slova smyslu jde o psychologii poznávacích procesů (psychologii poznávání), a to bez ohledu na to, v závislosti na jakých teoretických východiscích je koncipována a jaké výzkumné přístupy preferuje. V užším slova smyslu jde o psychologický směr či hnutí, které se vyvinulo v šedesátých letech v Americe. Posléze se rozšířilo po celém anglicky mluvícím světě a zdomácněl i v Evropě. Jeho vznik byl podmíněný teoretickou redukcí poznávacích procesů na procesy zpracovávající informace.
Když se řekne, že je něco kognitivní, může to znamenat hned několik věcí. Například to, že příslušná vědní disciplína rozpracovává předmět svého bádání z hlediska kognitivních procesů (např. "kognitivní neuropsychologie", "kognitivní školní psychologie", apod.). Nebo je tím míněn důraz na kognitivní mechanismy, které jsou obsaženy ve výkladu nekognitivních jevů (příkladem jsou tyto termíny: "kognitivní teorie motivace", "kognitivní teorie emocí", "kognitivní teorie osobnosti", "kognitivní psychoterapie" aj.). Neisser k tomu uvádí, že "the term "cognition" refers to all processes by which [...] sensory input is transformed, reduced, elaborated, stored, recovered, and used" (s. 4)[2]
Od termínu "kognitivní" je třeba odlišit termín kognitivistický a jeho jazykovou variantu kognitivismus. Tímto termínem se označuje buď výše zmíněný směr americké psychologie (tedy týkající se kognitivní psychologie), nebo přeceňování funkce kognitivních mechanismů při výkladu jak osobnosti a nekognitivních psychických procesů (např. motivace a emoce), tak některých sociálně-psychologických a jazykových jevů.
Historie
Filozofické základy kognitivní psychologie tvoří skloubení racionalismu a empirismu, tedy využívání empirických metod na základě teoretických úvah a jejich zpětná revize.
Mezi psychologické základy patří strukturalismus, funkcionalismus, pragmatismus, psychofyzika, asocianismus, behaviorismus a gestalt psychologie.
- Strukturalismus: Snaha pochopit strukturu (uspořádání prvků) mysli a jejích vjemů. Wundtův introspekcionismus - systematická analýza vlastních vnitřních vjemů (W. Wundt, E. Titchener)
- Funkcionalismus: Snaha pochopit lidskou mysl skrze studium procesů, jak a proč mysl pracuje.
- Pragmatismus: Poznatky jsou validizovány svou využitelností (W. James, J. Dewey)
- Psychofyzika: Mentální veličiny se dají měřit (G. Fechner, E. Weber, H. von Helmholtz)
- Asocianismus: Jak se mohou události či myšlenky spojovat v mysli jedna s druhou, aby výsledkem bylo učení? (H. Ebbinghaus, Edward L. Thorndike)
- Behaviorismus: Extrémní verze asocianismu, zaměřuje se výhradně na asociaci mezi prostředím a pozorovatelným chováním. Důraz na psychologii jako na objektivní vědu, přínos v oblasti teorie učení (John B. Watson, B. F. Skinner, E. C. Tolman)
- Gestaltismus: Psychologické jevy jsou uspořádané, strukturované celky, které se liší od souhrnu svých částí. Vliv převážně v oblasti výzkumu vnímání tvarů, učení (vhledem) a řešení problémů (W. Köhler, M. Wertheimer, K. Köffka).
Podmínky vzniku kognitivní psychologie:
- Neobehaviorismus
- Teorie verbálního učení
- Inženýrská psychologie
- Teorie informace (pojem informace)
- Teorie komunikace
- Lingvistika
Vznik kognitivní psychologie
K rozvoji kognitivismu přispěly kromě filosofie a psychologie i další oblasti jako jsou psychobiologie (biologická psychologie, fyziologická psychologie či biopsychologie), lingvistika, antropologie, dále technické obory jako teorie komunikačních systémů, inženýrství a výpočetní technika.[3]
Mezi nejvýznamnější původce kognitivní psychologie jsou označováni Edward Tolman, Karl Spencer Layshley, Donald Hebb a Noam Chomsky.[3]
Edward C. Tolman byl kognitivní behaviorista. Zdůrazňoval, že to, co se organismus naučí, musí být často abstraktnější než schéma stimulus-reakce (S-R). Zavedl pojem kognitivní mapa (1948).[3] Kognitivní mapa je vnitřní reprezentace již poznané skutečnosti (vzniklá na základě nepodmíněného učení), která slouží k lepší orientaci v nastalé situaci a tudíž ke zlepšení schopnosti rychle a adekvátně reagovat.[4]
Karl Spencer Lashley byl žákem Johna B. Watsona. Zdůrazňoval nutnost přesáhnout hranice behaviorismu a zkoumat témata nevysvětlitelná podmiňováním. Zajímal se o neuroanatomii (studium struktur mozku) a o to, jak organizace mozku řídí lidskou akcitivu. Mozek považoval za aktivního, dynamického organizátora chování. Snažil se přijít na to, jak makroorganizace lidského mozku umožňuje tak složité, předem připravené a plánované aktivity, jako je hudební produkce, hraní her nebo používání jazyka, přičemž žádnou z těchto oblastí nepovažoval za výsledek jednoduchého podmiňování.[3]
Donald Hebb se stal prvním psychologem, který vystoupil s podrobnou a testovatelnou teorií, jak může mozek podporovat kognitivní procesy. Umístil duševní procesy do kontextu integrované činnosti nervového systému. Jeho teorie buněčných shluků tvrdí, že v mozku existují koordinované neurální struktury vyvíjející se na základě časté stimulace - buněčné shluky - a ty tvoří základ učení v mozku. Buněčné shluky se vyvíjejí v souvislosti s narůstající schopností určitého neuronu stimulovat další neurony. Mentální reprezentace vnější události by tedy představovala hierarchickou struturu mnohočetných buněčných shluků: "Například vaše mentální reprezentace babičky může sestávat z buněčných shluků její tváře, které jsou spojeny se shluky jejího hlasu, jež jsou dále spojeny se shluky dalších vlastností" (s. 29).[3]
Noam Chomsky je lingvistou a ve vztahu k psychologii ostře kritizoval Skinnera. Tvrdil, že existuje vrozený modul jazykového vývoje, jenž je typický pro všechny lidi. Tento prostředek umožňuje dětem, aby si z toho, co slyší, odvodily gramatická pravidla svého jazykového prostředí. Tento prostředek slouží jako aktivní omezení počtu povolených gramatických konstrukcí. Jedná se tedy o strukturu mysli - nikoli o strukturu prostředí, jak prohlašovali behavioristé.[3]
Myšlenky dalších významných autorů
- Jamesovo (1890) rozlišení primární a sekundární paměti, které navázal R. C. Atkinson a R. M. Shiffrin (1968) rozlišením krátkodobé a dlouhodobé paměti.
- Batlettovo pojetí schémat (1932) organizující znalosti, které anticipovalo objevení strukturního uspořádání paměťových obsahů ve smyslu rámců (M. Minsky) a scénářů (R. C. Shank ad.).
- Brunerova koncepce utváření pojmů (1956), v níž jsou uplatněny přednosti informačního přístupu ke studiu poznávacích procesů. Důsledné propracování tohoto pojetí kognitivních procesů lze najít až v práci E. D. Broadbenta (1958), který pozornost, percepci, krátkodobou a dlouhodobou paměť převedl na společného jmenovatele, tj. na procesy zpracovávající informace.
Inženýrství a výpočetní technika
Kromě rozvoje přírodních věd ovlivnily vývoj nahlížení na lidskou psychiku i technické pokroky. Vývoj telekomunikací a počítačů vedl k analogickému vývoji v teorii psychologie - především v oblasti zpracování informací (information processing). Mluví se o informačních kódech, sériovém a paralelním zpracování informací. Postupně vznikla kybernetika a pojem umělé inteligence (artificial intelligence, AI). Systémy umělé inteligence začaly napodobovat lidské myšlení a chování. V některých úkolech si dokonce vedly i lépe (program Deep Blue v roce 1997 porazil v šachu Garri Kasparova).
Raní kognitivisté
Na začátku šedesátých let 20. století došlo ke spojení vývoje psychobiologie, lingvistiky, antropologie, umělé inteligence a dále ke sjednocení reakcí na behaviorismus ze strany mnoha významných psychologů. Mezi rané kognitivnisty patří:
- Ulrych Neisser - Kniha Kognitivní psychologie (Cognitive Psychology, 1967)
- George A. Miller
- Eugene Galanter
- Karl H. Pribram
- Alexandr R. Lurija
- Herbert Simon - Spolu s A. Newellem navrhli detailní modely lidského myšlení a řešení problémů od nejjednodušších úrovní až po roviny nejsložitější.
V sedmdesátých letech 20. století byla kognitivní psychologie široce uznávaná jako hlavní oblast studia psychologie se specifickým souborem výzkumných metod (metodologií).
Shrnutí: Jakým způsobem vznikla kognitivní psychologie z psychologie?
"Od 20. století je psychologie považována za samostatnou vědu. Wundt se zaměřil na struktury mysli (strukturalismus), James a Dewey naopak na myšlenkové procesy (funkcionalismus). Na základě tohoto dialektického pojetí vznikl asocianismus, který zastával Ebbinghaus a Thorndike. Asocianismus podtrhováním role mentálních asociací položil základy behaviorismu. Dalším krokem k behaviorismu byl Pavlovův objev principů klasického podmiňování. Hlavním zastáncem behaviorismu byl Watson a později i Skinner. Behaviorismus se zabýval pouze pozorovatelnými vztahy mezi chováním organismu a vlivy prostředí, které posilují, či naopak oslabují pravděpodobnost opakovaného výskytu konkrétního chování. Většina behavioristů zcela opustila myšlenku, že zásluha psychologů spočívá v pokusu pochopit, co se odehrává v mysli jedince vykazujícího určité chování. Přesto Tolman a další behaviorističtí výzkumníci do určité míry uznávali roli kognitivních procesů v ovlivňování chování. Konvergentní tendence řady oblastí vedla ke vzniku kognitivní psychologie coby samostatného oboru, mezi jehož průkopníky patří především Neisser." (s. 43)[3]
Klíčové otázky a oblasti kognitivní psychologie
- Dědičnost versus výchova
- Racionalismus versus empirismus
- Struktury versus procesy
- Obecnost versus specifičnost
- Validita kauzálních závěrů versus ekologická validita
- Aplikovaný versus základní výzkum
- Biologické versus bebaviorální metody
Témata kognitivní psychologie
- Kognitivní neurověda
- Pozornost a vědomí
- Percepce (vnímání)
- Paměť: modely a výzkumné metody
- Paměťové procesy
- Reprezentace poznatků: obrazy a propozice (výroky)
- Reprezentace a organizace poznatků
- Povaha a ontogenetický vývoj jazyka
- Jazyk a jeho souvislosti
- Řešení problémů a tvořivost
- Usuzování a rozhodování
- Kognitivní vývoj (Jean Piaget)
- Lidská a umělá inteligence
Současná témata kognitivní psychologie
- Triarchická teorie mysli (Keith E. Stanovich)
- Intuice: povaha intuitivních procesů, jejich struktura a funkce
- Heuristiky a teorie rozhodování
Odkazy
Reference
- ↑ Thagard, P. (2001). Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-445-1.
- ↑ Neisser, U. (1967). Cognitive psychology. Appleton-Century-Crofts: University of Michigan.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-638-4.
- ↑ Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. (Vyd. 1., 252 s.) Praha: Grada. ISBN 80-247-0375-0.
Použitá literatura
- Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. (Vyd. 1., 252 s.) Praha: Grada. ISBN 80-247-0375-0.
- Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-638-4.
- Thagard, P. (2001). Úvod do kognitivní vědy: mysl a myšlení. Praha: Portál. ISBN 80-7178-445-1.
- Neisser, U. (1967). Cognitive psychology. Appleton-Century-Crofts: University of Michigan.
Externí odkazy
Související články
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
