Asterix jako mýtický hrdina

Dílo Asterix, které poprvé vyšlo pod názvem Asterix z Galie, je francouzsko-belgický komiks, jenž vytvořil scénárista René Goscinny a kreslíř Albert Uderzo. Jeho vznik se datuje k 29. říjnu 1959, kdy komiks poprvé vyšel v časopisu Pilote. Děj se odehrává okolo roku 50 před naším letopočtem a hovoří o malé galské osadě v kraji nazývaném Armoryka (Armoryka je starověký název části Galie, dnes v západní Francii, tato lokalita byla vymezena řekami Seinou a Loirou.), který jako jediný stále odolával útokům Římanů.

Každý z dílů komiksu je uvedený slovy: „Píše se rok 50 před Kristem. Celá Galie je okupována Římany... Celá Galie? Kdepak! Jedna vesnice, ve které sídlí neporazitelní Galové, nadále odolává uchvatiteli.“ Tato úvodní věta napovídá, že se dílo nesnaží o popis skutečné historické události. Fakt, že je celá Galie okupovaná Římany, je hned vzápětí vyvrácen následující větou. Ani datace k roku 50 před naším letopočtem není z pohledu skutečných historických událostí přesná. Svět Asterixe je ve skutečnosti hybridním světem, který svými groteskními výrazy nepřímo ukazuje současné stereotypy, i když s historickými kulisami v pozadí.

Historie vzniku Asterixe

Vpravo René Gosciny, jeden z tvůrců Asterixe

V roce 1959 si malá společnost Edipresse-Edifrance, kterou založil René Gosciny, Albert Uderzo a Jean Hébrard, vzala za úkol vytvořit komiks pro svůj časopis pro mládež Pilote. Komiks, který byl publikovaý mezi lety 1959-1973 v časopise Pilote, vycházel zároveň v komiksových albech. Dvacet čtyři prvních alb vychází v nakladatelství Dargaud, poté od roku 1998 v nakladatelství Hachette a nakonec posledních deset alb vydává nakladatelství Albert René. Tato komiksová alba byla přeložená do 107 jazyků a prodalo se celkem 350 milionů exemplářů, což z Asterixe učinilo světově nejprodávanější evropský komiks.

Při hledání tématu vznikajícího komiksu se Gosciny s Uderzem inspirovali francouzským folklorem a nejdůležitějšími obdobími francouzských dějin. Při chronologickém výčtu velkých dějinných událostí se po paleolitu zastavili okamžitě u Galů. V průběhu několika hodin již byla na světě idea galské vesnice a jejích obyvatel. Nejen, že jsou Galové důležitou součástí francouzských dějin samotní o sobě, ale výrazně se identifikace Francouzů s Galy rozvinula v době prvního Francouzského císařství. Na Gálii bylo v této době nahlíženo jako na místo s pozitivními charakteristikami, kde převládala statečnost a nezávislost. Zároveň bitva o Alésii vzdáleně rezonovala s bitvou o Waterloo. Národní mýtus, především ve své školní verzi, pak oslavoval Galy jako předky Francouzů. Tuto identifikaci najdeme též v Asterixovi, který ztotožňuje Galy s Francouzi. To staví do paralely dvě vyprávění: jedno hrdinské a historické, druhé parodující a fiktivní. Asterixovi se zde dostává propojení s Vercingétorixem, což potvrzuje jeho zakotvení v národní paměti.

Děj příběhu a hlavní postavy

Příběh vypráví o galské vesnici, která jako poslední odolává nájezdům Římanů a to především díky zázračnému elixíru, který připravuje starý druid. Tento nápoj dodává nadlidskou sílu každému, kdo jej vypije. Komiks se zaměřuje především na postavu Asterixe, statečného bojovníka, jemuž nepomáhá mařit plány Julia Césara a chránit galskou vesnici jen zázračný elixír, ale také jeho inteligence. Asterix je kromě prvního alba ve všech dílech doprovázený svým přítelem Obélixem – jediným Galem, pro kterého jsou účinky zázračného elixíru permanentní. Od pátého alba Asterix a cesta kolem Galie (1965) jsou oba hrdinové doprovázeni Idéfixem, malým psem, kterého si Obelix osvojí. Ve dvojici, kterou tvoří Asterix a Obelix se střetávají protiklady a rozdílné charaktery, jenž se vzájemně doplňují (malý a velký, silný a chytrý...). Ty přispívají ke gradaci komičnosti a evokují rozložení hrdinů typické pro evropské narativní formy (například David a Goliáš; Dlouhý, Široký a Bystrozraký).

Asterix jako předmět zájmu etnologie

Soubor:Uderzo dibujando a Asterix.jpg

Uderzo kreslící Asterixe

Při výběru hlavního hrdiny však mezi Goscinym a Uderzem vznikly neshody. Zatímco Uderzo si jej představoval jako svalnatého Gala, Gosciny se přikláněl spíše k „mazanému skrčkovi“. Na první pohled bychom tak hlavního hrdinu Asterixe mohli označit za specifický typ hrdiny - „hrdina nevzbuzující naději“. Jeho postava byla vytvořená, aby v něm evokovala anti-hrdinu, jenž má přesně opačné kvality než svalnatost a temperament, které jsou společné všem klasickým hrdinům.

Asterix hraje perfektně svou roli populárního hrdiny: je ústředním aktérem resistence galské vesnice před Římany. Ztotožňuje se v něm boj, který vede malý proti velkému. Asterix tak uplatňuje sen, jenž je naprosto univerzální: nepodrobit se nátlaku organizací, které mají nad jednotlivcem vyšší moc. Hybridní svět Asterixe představuje deformovaný obraz našeho vlastního světa se všemi jeho výstřednostmi a nepravostmi. Zároveň v sobě nese jistý šarm ideálního světa, který od toho našeho dělí bariéra utopie.

Tento komiks se kromě velkého zájmu široké veřejnosti těší také pozornosti odborníků – především z řad francouzských etnologů a antropologů. Obzvláště materiální kultura v Asterixovi může být bez problému spojována s artefakty, s nimiž pracuje archeologie a etnografie. Koherence tohoto fiktivního světa umožňuje pracovat s komiksovými alby jako s terénem a provádět v tomto terénu etnografický výzkum. Na dané téma byla například uspořádaná expozice v Národním muzeu lidového umění a tradic (Musée national des Arts et Traditions populaires), která vedle jednotlivých komiksových obrázků ukazovala skutečné etnografické a archeologické artefakty. K příležitosti této expozice se konala také konference Společnosti pro francouzskou etnologii (Société d´Ethnologie française), která si kladla za cíl probádat tento fenomén ze všech možných úhlů pohledu.

Vpravo Vercingétorix vzdávající se Césarovi

Asterix byl v rámci zmíněné výstavy označen za současný mýtus, což u některých odborníků představovalo provokativní koncept, o to víc, že se komické vyprávění komiksu Asterix spojilo s národním mýtem o Vercingétorixovi. Pokud bychom však Asterixe nemohli považovat za současný mýtus, tak co jiného? Přesto, že se neprezentuje jako skutečná historická událost, tento příběh je jistým typem vyprávění o původu kultury francouzského obyvatelstva. Proto mýtus, jehož primární funkcí je právě toto vyprávění o původu, nehledě na jeho pravděpodobnost, může být také kategorií, do které tento komiks po právu náleží.

Z pohledu narativní složky tohoto komiksu, je Vercingétorix dokonce několikrát zmiňován a jeho zachycení při skládání zbraní k Césarovým nohám se objevuje v dílech Asterix z Galie (1959) a Asterix a slavný štít (1967). Zároveň Asterix stejně jako příběh o Vercingétorixovi staví do popředí schopnost rezistence. Asterixe můžeme označit jako sociálního hrdinu, jehož skutky jsou podmíněné celým systémem, v němž on představuje jen jeden článek. Na rozdíl od toho Vercingétorix jako mýtický hrdina zaujímá centrální postavení a determinuje celý systém, který jej obklopuje. Pokud nás zajímá vnímání Vercingétorixe a Asterixe ve Francii, můžeme rozlišovat mezi dvěma druhy pravdivosti příběhu. Zatímco Vercingétorix je pro Francouze něčím, čemu musí věřit, jelikož se jedná o vyprávění, jež tvoří jejich historii. Asterix, představuje příběh, jemuž Francouzi věří s radostí. Jde totiž o vyprávění, ve kterém se Francie, dostatečně si jistá svou vlastní identitou, dokáže smát sama sobě.

Závěr

Příběh o Asterixovi tedy tvoří jistý doplněk k vyprávění o Vercingétorixovi a staví se tak na okraj národního mýtu. Vzhledem k tomu, že Asterix splňuje tři hlavní vlastnosti mýtu – jedná se o vyprávění o původu, které je nadčasové a kolektivní – můžeme jej na všeobecné rovině bez problémů charakterizovat jako mýtus. Přesto, že Asterix jako autorské dílo by se stricto sensu měl všem definicím mýtu vymykat, z pohledu recepce se jedná o dílo kolektivní, které v průběhu času zlidovělo. Mýtu se blíží také permanentním odkazováním na současnou společnost, kterým poukazuje na regionální a národní stereotypy. Vytváří tím zásobárnu témat blízkých kulturním mytologiím tak, jak je definuje Roland Barthes.

Odkazy

Reference

MAGUET, Frédéric. Astérix, un mythe ? Mythologénese et amplification d'un stéréotype culturel. In: Astérix. Un mythe et ses figures. Paris: Presses universitaires de France, n° 3, juin-sept. 1998.

MAGUET, Frédéric a Henriette TOUILLIER-FEYRABEND. Astérix : un objet d'étude légitime ?. In: Astérix. Un mythe et ses figures. Paris: Presses universitaires de France, n° 3, juin-sept. 1998.

Wikipedia. [online]. [cit. 9. 1. 2014].

Zdroj

• OKÉNKOVÁ, Věra, Asterix: Komiksová postava jako mýtický hrdina, Ústav etnologie FF UK: Narativní struktury a antropologie (doc. PhDr. Bohuslav Šalanda, CSc.), seminární práce, 2014.