Sociální kognice: Porovnání verzí

Řádek 6: Řádek 6:
  
 
* atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé přisuzují příčinnost:  
 
* atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé přisuzují příčinnost:  
# vlastnímu chování  
+
# vlastnímu [[Behaviorismus|chování]]
 
# chování druhých lidí  
 
# chování druhých lidí  
 
# nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí  
 
# nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí  
Řádek 53: Řádek 53:
 
* '''kovariance''' - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti  
 
* '''kovariance''' - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti  
 
* '''kovariační teorie''' - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky  
 
* '''kovariační teorie''' - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky  
+
 
 
* základní kritéria atribuce:  
 
* základní kritéria atribuce:  
 
* '''distinktivnost''' - odlišnost, variabilita podnětu, nakolik člověk reaguje stejně v různých situacích  
 
* '''distinktivnost''' - odlišnost, variabilita podnětu, nakolik člověk reaguje stejně v různých situacích  
 
* '''konsensus''' - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem  
 
* '''konsensus''' - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem  
 
* '''konzistence''' - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně
 
* '''konzistence''' - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně

Verze z 17. 12. 2013, 11:38

Interpretace sociální reality, teorie atribuce

  • atribuce - připisování příčin vlastnímu či cizímu vlivu
  • způsobena tím, že člověk musí neustále vnímat nějakou kauzalitu
  • nejhorším stresorem je pocit bezmoci, proto se snažíme vše si vysvětlovat
  • atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé přisuzují příčinnost:
  1. vlastnímu chování
  2. chování druhých lidí
  3. nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí
  • poznání příčin umožňuje lidem přibližovat se k chápání světa jako světa stabilního, předvídatelného a kontrolovatelného
  • předmětem zkoumání atribučních teorií je vnímání kauzality a důsledků takového vnímání
  • jedná se subjektivní výklad jevů určováním jeho příčin (nezáměrné chování) či důvodů (záměrné, cílené)

Naivní psychologie F. Heidera

  • jako první lokalizoval atribuční procesy (vysvětlování příčin úspěchu a neúspěchu)
  • každý člověk se snaží dosáhnout stabilních a smysluplných dojmů o druhých
  • snaha rekonstruovat způsob, jakým si ‚naivní psycholog‘ vysvětluje chování druhých
  • rozlišoval 3 dimenze:
  1. lokalizace (vnitřní x vnější)
  2. stálost (stabilní x nestabilní)
  3. kontrolovatelnost (kontrolovatelné x nekontrolovatelné)
  • doplnili Fiske a Taylor (1984)
  • těmito příčinami lidé popisují svůj či cizí úspěch a neúspěch ve výkonových úlohách
  • tvrzení:
  • Fiske, Taylor: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše stabilní příčiny
  • Jones, Davis: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše situační příčiny

příčiny:

  • interní
  • externí
  • stabilní
  • nestabilní
  • kontrolované
  • typické úsilí
  • situační úsilí
  • míra nároků
  • pomoc jiných
  • schopnosti
  • nálada
  • prostředí
  • počasí

Základní teorie atribuce

  • korespondující usuzování - lidé k chování, které vidí, přisuzují určité vlastnosti, korespondující charakteristiku člověka
  • atribuce záměru: zda chování bylo účelné, zda člověk věděl o účincích tohoto chování, pokud zjistíme že ano, následuje atribuce dispozice
  • atribuce dispozice: hledání, která charakteristika byla příčinou chování
  • kovariance - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti
  • kovariační teorie - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky
  • základní kritéria atribuce:
  • distinktivnost - odlišnost, variabilita podnětu, nakolik člověk reaguje stejně v různých situacích
  • konsensus - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem
  • konzistence - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně