Studia kyberkultury a kyberpunk

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu. Vyjmenujte základní autory a témata studia kyberkultury. Jak se vyvíjela studia kyberkultury v 90. letech? Vyjmenujte základní autory a koncepty kyberpunku. Jak se proměňovala představa kybeprostoru? Jaká je současná podoba kybeprostoru? Jaké nové metafory kybeprostoru se dnes objevují?

Základní autoři a témata studia kyberkultury

Kyberkultura je nejednoznačně definovaný termín, zahrnující pod sebe společenské fenomény spojené s kybernetikou, informačními technologiemi, transhumanismem, hackery, kyberpunkem, komunitami vznikajícími pod vlivem nových technologií atd. Jakub Macek dělí kyberkulturu na ranou (od 60. do 90. let 20. století) a současnou (cca. od 90. let do současnosti). (Macek) Macek popisuje čtyři rozdílné teoretické pohledy na kyberkulturu: utopický, informační, antropologický a epistemologický. Utopický – Nejstarší koncept, která pojímá kyberkulturu především jako označení pro skupiny subkultury prvních uživatelů počítačů, hackerů a pro kyberpunkové hnutí. Je to optimistická vize kyberkultury jako formy budoucí utopické společnosti, proměněné informačními technologiemi. Nejznámější utopistickou vizi, vztahující se k Internetu jako kyberprostoru, který přinese svobodu a odstraní totalitu, představil ve své knize Kyberkultura, Pierre Lévy. Andy Hawk – Future Culture Manifesto (1993)

Pierre Lévy – Kyberkultura (1997)

Informační - Margaret Morse navázala na předchozí utopické koncepty a kyberkultura definuje jako „soubor kulturních praxí, umožňujících se vyrovnat s novými formami informace“ (Morse, 1998) V tomto konceptu chybí utopistická rovina, zůstává však orientace na budoucnost. Kyberkultura je pojímána jako „kulturní rozměr informační společnosti“ (Macek, str. 4) a autoři se snaží analyzovat zejména dopad technologie a digitální informace na stávající kulturu. Lev Manovich – The Language of a New Media (2001) Margaret Morse – Virtualities: Television, Media Art and Cyberculture (1998)

Antropologický –Antropolog Escobar (1996) tvrdí, že každá technologie vychází z určitých sociálních a kulturních podmínek a pomáhá proměňovat svět kolem nás. Kyberkultura je zde proto zkoumána jako nový kulturní objekt, praxe a životní styl, formovaný zejména novými technologiemi. David Hakken – Cyborgs@Cyberspace (1999) Arturo Escobar – Welcome to Cyberia: Notes on the Anthropology of Cyberculture (1994)

Epistemologický – Tento koncept používá označení kyberkultura pro teoretickou sociálně - antropologickou reflexi nových informačních technologií i kyberkultury ve významech předchozích konceptů. Lister a spol. kyberkulturu definují jako „kulturní kontext nových výpočetních technologií, kontext charakteristický svými tématy (komunikační sítě, programování, software, umělá inteligence a umělý život, virtuální realita,…)“ (Macek) Lister a spol. -New Media: A Critical introduction (2003) Lev Manovich – New Media from Borges to HTML (2003) Základní autoři: Pierre Lévy, Lev Manovich, Douglas Rushkoff, Sherry Turkle, Howard Rheingold, David Hakken, Arturo Escobar, Margaret Morse, Jakub Macek 2. Jak se vyvíjela studia kyberkultury v 90. letech? Vývoj kyberkulturních studií v 90. letech 20. století popisuje David Silver ve svém textu „Looking Backwards, Looking Forward: Cyberculture Studies 1990-2000“. Studia kyberkultury dělí na tři etapy: 1. Populární kyberkultura – deskriptivní, dualismus, neprozkoumané území 2. Kyberkulturní studia – virtuální komunity, online identita, entusiasmus 3. Kritická studia kyberkultury – online interakce, digitální diskurz, přístup a nepřístup k internetu, design interakčních rozhraní Populární kyberkultura Populární kyberkultura má dle Silvera počátek zejména v novinových článcích a knihách tzv. early adopters, píšících právě o kyberprostoru a internetu. Za popularizaci tématu mohou články na předních obálkách novin a knižní bestsellery jako např. „The Internet for Dummies“. Tyto texty byly převážně deskriptivní a snažily se technický svět kyberprostoru představit i méně technicky znalým čtenářům. Pro toto období je také typický výrazný dualismus v přístupech ke kyberkultuře. Autoři buďto sklouzávají k nekritickému nadšení, předpovídají rozkvět demokracie a konec sociálních a ekonomických nerovností, kdežto kritici varují před dystopickou budoucností politického a ekonomického odcizení, sociální fragmentací, snížením gramotnosti apod. Důležitou platformou pro články o kyberprostoru byly technoziny – magazíny jako Mondo 2000 nebo Wired. Například vydavatel Wired se nechal slyšet, že kyberprostor je „new economy, a new counter culture, and beyond politics“. (Silver) Kyberkulturní studia V druhé etapě vznikají první skutečně vědecké práce na téma kyberkultury. V centru jejich pozornosti stojí virtuální komunity, člověk, jeho identita a jeho chování. Tuto fázi studií kyberkultury dobře charakterizuje teoretička Rosanne Stone (1991), která definuje kyberprostor jako sociální prostor pro setkávání a komunikaci. Mezi významné práce této etapy řadíme „A Rape in Cyberspace“ Juliana Dibella, „The Virtual Community“ (1993) Howarda Rheingold nebo „Life on Screen: Identity in the Age of the Internet (1995) Sherry Turkle, která se ve své knize věnuje etnografickému zkoumání virtuálních prostředí (např. MUDs –Multi-User Domains) a tomu, jak uživatelé využívají možnosti, které jim kyberprostor nabízí, k práci se svou identitou. Většina autorů byla v této době ohledně přínosů internetu stále velmi entusiastická, internet byl vnímán jako prostředí otevřené, kreativní a vhodné k tvorbě komunit. Vývoj ve studiu kyberkultury přichází s nástupem World Wide Webu, kdy jednoduché grafické rozhraní otevřelo přístup k internetu i masové společnosti a o kyberprostor se začalo zajímat i více akademiků. Noví akademici přinesli nové postupy a teorie - antropologové antropologii kyborga, zkoumající vzájemný vliv mezi jednotlivci, společností a počítačovou sítí (Downey and Dumit 1998; Escobar 1996), lingvisté začali zkoumat způsob používání jazyka v psané podobě, netiketu či (inter)textuální kódy (Danet et al 1997) a feministická a gender studia se začala věnovat genderu v kyberprostoru (Cherny and Weise 1996; Consalvo 1997). Kritická kyberkulturní studia Třetí fáze studia kyberkultury reflektuje vznikající obor a snaží se uvést práci akademiků z předchozí etapy do širšího kontextu. Autoři tak zkoumají a analyzují sociální interakce a použití jazyka uživatelů ve virtuálních komunitách, důvody, podklady, historii a vývoj takových komunit a snaží se lépe pochopit jejich účastníky.

Autoři se již nesnaží kyberkulturu jen popsat, ale nabízí komplexnější a více problematizující přístup. Podle Davida Silvera má tato fáze čtyři hlavní oblasti zájmu, které se vzájemně prolínají:

1. Sociální, kulturní a ekonomické interakce v online prostředí 2. Příběhy, které vyprávíme o těchto interakcích, o technologii a jejích uživatelích 3. Sociální, kulturní, politické a ekonomické vlivy, podporující/znemožňující přístup jednotlivců či skupin k online interakcím 4. Rozhraní mezi sítí a uživatelem a technologické a designové procesy, které ho tvoří 1) Kontextualizace online interakcí – analýza používání technologie, jazyka, etikety, vznik a vývoj online komunit, formování vztahů, vytváření norem atd. 2) Kyberkultura je částečně produktem příběhů, které o ní vyprávíme – články ve Wired, filmy jako Matrix atd. mohou podpořit či naopak odradit uživatele od vstupu do online prostředí. Kyberprostor sám je tvůrcem diskurzu. Silver zmiňuje dva výrazné diskurzy kyberprostoru – síť jako neprozkoumané území a kyberprostor jako mužský prostor. Oba tyto diskurzy mohou od používání internetu potenciálně odradit ženy. 3) Důležitá studie „Falling Through the Net“ od NTIA (National Telecommunications and Information Administration) popisuje „Digital Divide“, zvětšující se informační propast mezi lidmi s přístupem k počítačům a internetu a těmi, kdo jej nemají, a podmínky, které ke vzniku a rozšiřování propasti vedou. 4) Zpočátku byl úplně ignorován způsob, jakým digitální design přispívá k vzniku (a umožňuje vznik) určitých typů interakcí. Výjimkou byla hypertextová studia, soustředící se na hypertext a způsob, jakým mění roli textu, autora i čtenáře. Na tyto studia navazuje obor HCI (Human-Computer Interaction) věnující se uživatelským rozhraním a způsobu, jakým ovlivňují uživatelské interakce s technologií i s jinými uživateli. NAKAMURA, Lisa. 1999: Race in/for cyberspace: Identity tourism and racial passing on the internet. In Vitanza, V. J. (ed.) CyberReader. Boston, MA: Allyn and Bacon, 442-453. KOLLOCK, P. 1996: Design principles for online communities. Paper presented at Harvard Conference on the Internet and Society, Cambridge, MA. NATIONAL TELECOMMUNICATIONS AND INFORMATION ADMINISTRATION. 1999: Falling through the net: Defining the digital divide. BAILEY, C. 1996: Virtual skin: Articulating race in cyberspace. In Moser, M. A. (ed.) Immersed in Technology: Art and Virtual Environments. Cambridge, MA: The MIT Press, BORSOOK, P. 1996: The memoirs of a token: An aging Berkeley feminist examines Wired. In Cherney, L. and Weise, E. R. (eds.) Wired Women: Gender and New Realities in Cyberspace. Seattle: Seal Press, MILLER, L. 1995: Women and children first: Gender and the settling of the electronic frontier. In Brook, J. and Boal, I. A. (eds.) Resisting the Virtual Life: The Culture and Politics of Information. San Francisco: City Lights, 49-57. JONES, S. 1997: The internet and its social landscape. In Jones, S. G. (ed.) Virtual Culture: Identity & Communication in Cybersociety. London: Sage Publications

3. Vyjmenujte základní autory a koncepty kyberpunku Kyberpunk je literární subžánr science fiction, v němž hlavní roli hrají informační technologie, umělá inteligence, hackeři, hranice mezi skutečnou a virtuální realitou, kyberprostor, spojení člověka s technikou, tělesné modifikace atd. Hlavním (anti)hrdinou bývá často osamělý jedinec žijící na okraji společnosti v dystopické blízké budoucnosti ovládané nadnárodními korporacemi. Atmosféra příběhu a zápletka v sobě spojuje vlivy detektivek, filmů noir a dystopických vizí budoucnosti. (wiki) (Neff) Slovo kyberpunk je odvozeno ze slov kybernetika a punk a právě spojení high-tech a „low-life“ kontrakultury je pro něj typické. Termín první použil spisovatel Bruce Bethke ve svém stejnojmenném příběhu, o rozšíření se ale zasloužil Gardner Dozois, když slovo „kyberpunk“ použil k pojmenování nového žánru science fiction, kam zařadil autory jako Williama Gibsona, Johna Shirleyho, Bruce Sterlinga a další. Kyberpunk začal ztrácet své žánrové hranice v průběhu 90. let, kdy se jeho témata (např. kyborgové) stala poměrně běžnou součástí mainstreamových science fiction knih. (Hana Pekařová, 2007, Česká kyberpunková literatura) Koncepty cyberpunku Kyberpunk jako literární žánr, filmový žánr, hudební žánr, sociální a politická (dystopická) teorie… V literatuře i filmech můžeme vysledovat dva převládající proudy. Jedná se buď o zaměření na imerzivní virtuální realitu a umělou inteligenci, tedy o téma rozumové invaze jak ji popisuje Bruce Sterling (např. Matrix), anebo o zaměření na techniku (téma tělesné invaze) – zahrnující umělé končetiny, cyborgy, tělesné modifikace člověka a problematizaci jeho podstaty (Ghost in the Shell, Blade Runner) (Bruce Sterling, Zrcadlovky, str.10, 1986) Spisovatelé kyberpunku Zahraničí Bruce Sterling - Swarm, Schismatrix Bruce Bethke - Cyberpunk William Gibson - Neuromancer Philip K. Dick - Do Androids Dream of Electric Sheep? (Sní androidi o elektronických ovečkách?) Rudy Rucker - Doftware, Wetware Pat Cadigan – Synners Čeští spisovatelé Miroslav Žamboch – Líheň (1 – Smrt zrozená v Praze, 2 – Královna smrti) Jan Poláček - Potulný kovboj, Kyberman, Pán sítí, Srdce technopopu Jiří Walker Procházka – navazující povídky Rox’n’roll, Pražský průnik, Kybernátor, Jackův konvoj Jan Janda (spisovatel) – Hacker – Odvrácená tvář života, Zločinci na síti

Filmy Blade Runner (1983), The Matrix (1999), Ghost in the Shell (1995), Akira,

4. Jak se proměňovala představa kybeprostoru? Jaká je současná podoba kybeprostoru? Jaké nové metafory kybeprostoru se dnes objevují? Termín „kyberprostor“ (ang. cyberspace)byl poprvé použit roku 1982 v povídce Williama Gibsona Burning Chrome a o dva roky později v románu Neuromancer, kde byl definován takto:

„Konsenzuální halucinace prožívaná denně miliardami legitimních operátorů, v každém národě, dětmi, které se učí matematickým pojmům... grafické zobrazení dat abstrahovaných z pamětí každého počítače v lidské společnosti. Nepředstavitelná komplexita. Linie světla rozprostírající se v neprostoru mysli, klastry a konstelace dat. Jako světla velkoměsta, vzdalující se..."[2]

První, kdo termín použil v souvislosti s počítačovými a telekomunikačními sítěmi byl J. P. Barlow ve své eseji, kde oznamoval založení organizace Electronic Frontier Foundation. V jeho pojetí byl kyberprostor světem elektronické komunikace zjevující se nám skrze monitor počítače. (Sterling, 1990) Na Barlowa navazuje sociálně-antropologický koncept Davida Hakkena, který „charakterizuje kyberprostor jako sociální arénu, do níž vstupují všichni sociální aktéři, kteří používají ke vzájemné sociální interakci pokročilé informační technologie. Termín kyberprostor dále podle Hakkena odkazuje ke všem potenciálním životním stylům, svázaným s kulturním bytím vytvářeným prostřednictvím pokročilých informačních technologií.“ (Macek - http://rpm.fss.muni.cz/Revue/Heslar/kyberprostor.htm) Nyní existuje přes dvacet různých definic kyberprostoru a zatím se akademikům ani vládám nepodařilo ustanovit jednu oficiální. Oxfordský slovník definuje kyberprostor jako „ teoretické prostředí, ve kterém dochází ke komunikaci prostřednictvím počítačových sítí“. (http://www.oxforddictionaries.com/us/definition/american_english/cyberspace) Nejaktuálnější definice kyberprostoru zní takto: „Kyberprostor je globální a vyvíjející se doména charakterizovaná užíváním elektrických sítí a elektromagnetického spektra, jejíž smysl je vytvářet, uchovávat, upravovat, vyměňovat, sdílet, vybírat, používat či vymazávat informace. Kyberprostor zahrnuje: a) fyzická i telekomunikační zařízení, která umožňují spojení technologií a komunikaci sítí systému, chápáno obecně (SCADA zařízení, smartphony/tablety, počítače, servery, atd.), b) počítačové systémy a komplementární software, který zaručuje spojení a funkčnost systému, c) spojení počítačových sítí, d) uživatelské vstupy a uzly zprostředkovatelů spojení, e) informace – uživatelská data.“ Definition by Marco Mayer, Luigi Martino, Pablo Mazurier and Gergana Tzvetkova, Draft Pisa, 19.05.2014 https://www.academia.edu/7096442/How_would_you_define_Cyberspace Metafory ke kyberprostoru Většina metafor kyberprostoru se k němu vztahuje z prostorového hlediska Kyberprostor jako nově objevené elektronické území, které můžeme studovat, civilizovat, kolonizovat. Kyberprosto jako křesťanský ráj, tedy místo bez hranic, otevřené všem bez ohledu na rasu či národnost, obývané entitami bez těla, příslib nesmrtelnosti.

(str. 2 Adrian Mihakache, The cyber Space-Time Continuum: Meaning and Metaphor)

Přestože kyberprostor není synonymem internetu, často se pojem kyberprostor používá pro vyjádření místa (popisu sítě počítačů), kde probíhá například výměna dat, elektronická komunikace, nebo kde jsou umístěny webové stránky. Kyberprostor může být chápán jako prostor a příležitost pro neomezenou komunikaci, tvorbu kultury a formování nových identit. Kyberporstor je chápán jako opak reálného světa. Jak píše Bruce Sterling ve svém románu Hacker Crackdown, kyberprostor je ""místo", kde se odehrává telefonní rozhovor. Ne ve vašem telefonním přístroji na vašem psacím stole. Ne v telefonu vašeho partnera v nějakém jiném městě. *Mezi* telefony. Tam, kde se vy dva, dvě lidské bytosti, setkáváte a komunikujete." (Sterling 1996 str. 6)