Právo a internet: Porovnání verzí

(úvod)
(reference?)
Řádek 1: Řádek 1:
−
Problematika působnosti práva v prostředí internetu se stává stále více závažnou v souvislosti s rozvojem ICT a internetu. S tím jak se do virtuálního prostředí přesouvá stále více společenských vztahů je právo nuceno tuto situaci řešit. Ovšem zcela nový typ prostředí přináší zcela specifické problémy. Je třeba vzít v úvahu, že internet je celosvětová síť a tudíž se běžně ztrácí souvislosti mezi fyzickou lokací a právní skutečností.
+
Problematika působnosti práva v prostředí internetu se stává stále více závažnou v souvislosti s rozvojem ICT a internetu. S tím jak se do virtuálního prostředí přesouvá stále více společenských vztahů je právo nuceno tuto situaci řešit. Ovšem zcela nový typ prostředí přináší zcela specifické problémy. Je třeba vzít v úvahu, že internet je celosvětová síť a tudíž se běžně ztrácí souvislosti mezi fyzickou lokací a právní skutečností.<ref>POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. v, 150 s. Právo a IT. Právo pro denní praxi. ISBN 978-80-251-1777-4.</ref>
  
 
O tom, že právo platí, mimo jiné, i na internetu nejsou zdaleka všichni přesvědčeni. Existují případy, při kterých policie či soud nevymáhaly něčí právo, jelikož se jednalo o prostředí informačních sítí. Rovněž se lze setkat i s případy, kdy byla snaha o uplatnění práva, ale nebylo to možné kvůli technickým, ekonomickým, nebo sociálním specifikům tohoto prostředí (například prokázání spáchání trestného činu, vlastnictví virtuálních věcí).
 
O tom, že právo platí, mimo jiné, i na internetu nejsou zdaleka všichni přesvědčeni. Existují případy, při kterých policie či soud nevymáhaly něčí právo, jelikož se jednalo o prostředí informačních sítí. Rovněž se lze setkat i s případy, kdy byla snaha o uplatnění práva, ale nebylo to možné kvůli technickým, ekonomickým, nebo sociálním specifikům tohoto prostředí (například prokázání spáchání trestného činu, vlastnictví virtuálních věcí).

Verze z 14. 6. 2015, 15:59

Problematika působnosti práva v prostředí internetu se stává stále více závažnou v souvislosti s rozvojem ICT a internetu. S tím jak se do virtuálního prostředí přesouvá stále více společenských vztahů je právo nuceno tuto situaci řešit. Ovšem zcela nový typ prostředí přináší zcela specifické problémy. Je třeba vzít v úvahu, že internet je celosvětová síť a tudíž se běžně ztrácí souvislosti mezi fyzickou lokací a právní skutečností.[1]

O tom, že právo platí, mimo jiné, i na internetu nejsou zdaleka všichni přesvědčeni. Existují případy, při kterých policie či soud nevymáhaly něčí právo, jelikož se jednalo o prostředí informačních sítí. Rovněž se lze setkat i s případy, kdy byla snaha o uplatnění práva, ale nebylo to možné kvůli technickým, ekonomickým, nebo sociálním specifikům tohoto prostředí (například prokázání spáchání trestného činu, vlastnictví virtuálních věcí).

Právní vymezení složek internetu

Internetové prostředí se skládá z různých složek, které je obtížné právně vymezit. Těmito složkami jsou:

  • Objekty realizující fyzickou existenci internetu, které jsou právně vymezené jako věci, a to věci movité.
  • Virtuální složky internetu, které se mohou nacházet ve stavu přenosu mezi jednotlivými body internetové sítě a které mají nehmotný charakter. V jednotlivých právních odvětvích (trestní právo, správní právo, občanské a obchodní právo) se vymezení povahy těchto složek liší.

Globální povaha internetu

Internetová síť se rozkládá na území téměř celého světa, a tím propojuje různé právní řády jednotlivých zemí, ale i různé právní systémy (kontinentální právo, angloamerické, islámské). Při práci na internetu dochází k rychlému přenosu dat mezi různými servery různých zemí, které podléhají rozdílnému právnímu režimu.[2]

Autorské právo a internet

Zpřístupnění díla pomocí internetu

V právním systému České republiky je podle autorského zákona (Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon) za dílo považováno i dílo vyjádřené v elektronické podobě (§ 2 odst. 1 AutZ). Právo užívání děl chráněných autorským zákonem je třeba nabýt licenční smlouvou. Jakékoliv zpřístupnění díla chráněné autorským zákonem na internetu (například sdílení cizího díla, použití cizího obrázku ve vlastním textu) je autorským zákonem (§18 AutZ) chápáno jako sdělování díla veřejnosti[3], ke kterému je nutné mít souhlas autora nebo zvláštní oprávnění dané autorským zákonem. Zpřístupňování děl chráněných autorským zákonem bez souhlasu autora nebo bez zvláštního oprávnění je porušením autorského zákona.[4]

Do autorského práva není zasahováno v případě užití díla v omezeném a odůvodněném rozsahu (§ 31 AutZ), jako jsou citace, výňatky z děl pro účely kritiky nebo recenze a pro vyučování. Ve všech případech je nutné uvést zdroj.[5] Například pro vyučování může být užito dílo pro ilustrační účely, jestliže záměrem není dosažení obchodního prospěchu, a jestliže dílo nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu.

Stahování díla z internetu

Stahování děl z internetu je podle autorského zákona chápáno jako jejich rozmnožování (§ 13 AutZ), které by stejně jako zpřístupnění vyžadovalo souhlas autora. Avšak autorský zákon dále definuje volné užití díla (§ 30 AutZ), dle kterého může být pro osobní potřebu fyzické osoby zhotovena jedna rozmnoženina díla, jejímž cílem není dosažení hospodářského prospěchu. Volné užití díla se netýká počítačových programů a databází.[6]

Názory na stahování děl chráněných autorským zákonem z internetu[7]:

  • Stažení díla (mimo počítačových programů a databází) z internetu pro osobní potřebu je v souladu se zákonem bez ohledu na to, zda byla díla na internet vystavěna legálně či nelegálně.
  • § 30 AutZ je třeba vykládat v souladu s § 29 AutZ, podle kterého mohou být dotčeny oprávněné zájmy autora. Například při masovém stahování díla by mohlo být toto jednání označeno jako protiprávní, neboť zájmy autora jsou dotčeny.

Odkazy

Reference

  1. ↑ POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. v, 150 s. Právo a IT. Právo pro denní praxi. ISBN 978-80-251-1777-4.
  2. ↑ SMEJKAL, Vladimír. Internet a §§§. 2. aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2001, s. 22-23, ISBN 80-247-0058-1.
  3. ↑ ČERMÁK, Jiří. Internet a autorské právo. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Linde Praha, 2003, s. 34-35, ISBN 80-720-1423-4.
  4. ↑ HOLCOVÁ, Irena, Veronika KŘESŤANOVÁ a Martin VOBORNÍK. Ochrana autorských práv. 2005, s. 13, [cit. 2014-06-02]. Dostupné z: http://www.vscht.cz/document.php?docId=4319
  5. ↑ PORTÁL VEŘEJNÉ SPRÁVY. Autorský zákon. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=2&idBiblio=49278&recShow=34&fulltext=autorsk~C3~BD~20z~C3~A1kon&nr=&part=&name=&rpp=15#parCnt
  6. ↑ MATEJKA, Ján. Kopírování a právo I. - chráněná CD/DVD vs. "právo na kopii". ITprávo.cz - Server o internetovém a počítačovém právu, 2002 [cit. 2014-06-02]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=93768
  7. ↑ ČERMÁK, Jiří. Internet a autorské právo. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Linde Praha, 2003, s. 54, ISBN 80-720-1423-4.

Související články

Klíčová slova

autorský zákon, internet, stahování díla

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Právo_a_internet&oldid=20519“