Internet a služby informační společnosti

Problematika internetu a služeb informační společnosti je ošetřena zákonem č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).

Zákon o některých službách informační společnosti

Zákon č. 280/2004 Sb. o některých službách informační společnosti primárně vznikl za účelem sjednocení právní úpravy Evropského společenství s tou českou. Tedy česká právní norma vznikla na podkladě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, nazvaná o některých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu).

Odpovědnost ISP

Poskytovatelé informačních služeb

Podstatné je ve směrnici ES i českém zákoně řešení odpovědnosti ISP. Poskytovatelé informačních služeb (ISP) se věnují službám uživatelům v oblasti elektronických informací, jež spočívají v umožnění vstupu do informační sítě nebo v zprostředkování tvorby, zpracování a výměny informací. ISP jsou v podstatě zprostředkovatelé komunikace uživatelů. Objemy informací, které procházejí jejich službami jsou vysoké, tudíž existuje i velká pravděpodobnost, že některé z těchto informací zasahují do něčích práv. Někdy ani ISP nemají možnost provádět kontrolu informací (například kvůli ochraně soukromí a osobních údajů).

Shodně jsou též v obou právních předpisech (v zákoně o některých službách informační společnosti jde o § 3, 4 a 5) stanoveny tři druhy ISP podle toho, jaké služby poskytují. Jde jednak o poskytovatele služeb spočívajících v přenosu informací poskytnutých uživatelem (např. operátoři elektronických komunikací), jednak o poskytovatele služeb spočívajících v automatickém meziukládání informací poskytnutých uživatelem, a jednak o poskytovatele služeb spočívajících v ukládání informací poskytnutých uživatelem (např. hostingové služby, diskuzní servery).

Odpovědnost ISP v českém právním řádu

V souladu s českým právem nemá ISP obecně žádnou odpovědnost, pokud nevěděl, že například vznikla nebo byla komunikována nějaká protiprávní informace. Nesmí tedy informace nijak upravovat, nevstupovat do procesu komunikace informací a je také povinen dodržovat stanovené technické postupy.

Naopak odpovědnost za obsah informací existuje u ISP v případě, že sám přenos informací zahájí, nebo sám zvolí adresáta, nebo určí obsah informace (například ji pozmění). Také pokud se ISP o protizákonném obsahu informací dozvěděl, pak má povinnost jednat, jinak se dopouští trestného činu (stane se účastníkem trestného činu, jelikož umožnil pachateli spáchání trestného činu zajištěním prostoru na internetu nebo zprostředkováním přístupu k němu). Také pokud soud stanoví stažení či zamezení přístupu k daným informacím, má ISP odpovědnost a je povinen ihned jednat (jakmile se o tom dozví) a zajistit odstranění nebo zamezení dostupnosti takové informace.

Přitom, v souladu se zákonem č. 480/2004 Sb., nemají ISP stanovenou povinnost kontrolovat informace, které přenáší či ukládá. Zároveň nemají poskytovatelé ani nařízeno podnikat aktivní kroky ve snaze zjišťovat informace, jež by mohly vést k odhalení protiprávního obsahu informací.

Šíření obchodních sdělení

Obchodní sdělení

V § 2 zákona o některých službách informační společnosti je obchodní sdělení definováno jako druh sdělení (zahrnuje i reklamu), jehož cílem je propagovat zboží, služby či podnik pomocí nabídky vyzývající k návštěvě webových stránek konkrétního podnikatele nebo osoby, která vykonává regulovanou činnost. Regulovaná činnost je specifická tím, že pro její vykonávání je nutné splňovat určité požadavky, které se mohou týkat například vzdělání, praxe či zdravotní způsobilosti. Zasílatelé obchodních sdělení mají povinnost zajistit, aby toto sdělení bylo jako obchodní sdělení jasně označeno, byla zjevná i identita odesílatele a uživatel měl možnost vyjádřit svůj nesouhlas s zasíláním dalších obchodních sdělení, jak ukládá § 7.

Podmínky šíření obchodních sdělení

Pravidla šíření obchodních sdělení elektronickou cestou jsou ošetřena v § 7 výše jmenovaného zákona. Klíčový je souhlas uživatele. Využití elektronické adresy uživatelů k zasílání sdělení je možné pouze ve dvou případech. První je ten, že k tomu dal uživatel souhlas. Druhou možnost lze využít, pokud byl už uživatel zákazníkem dané fyzické či právnické osoby, která tak získala jeho elektronický kontakt. Ten může potom využít k nabízení dalších svých podobných produktů nebo služeb. Zároveň ovšem musí být uživateli umožněno odmítnout souhlas s zasíláním takových sdělení. Viditelná nabídka zrušení zasílání obchodních sdělení by měla být obsažena v každém sdělení. Zrušení souhlasu by mělo být pro uživatele jednoduché a bezplatné.

Odkazy

Použitá literatura

• ČESKO. Zákon č. 480 ze dne 29. července 2004 o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 166, s. 9470-9475. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=480~2F2004&rpp=15#seznam.
• Databáze regulovaných povolání. MŠMT ČR [online]. 2015 [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/databaze-regulovanych-povolani.
• POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. v, 150 s. Právo a IT. Právo pro denní praxi. ISBN 978-80-251-1777-4.
• TÁBOROVÁ, Alice. Veřejnoprávní ochrana informační společnosti a místní působnost práva. Revue pro právo a technologie [online]. 2010, (1): 29-60 [cit. 2015-06-15]. ISSN 1805-2797. Dostupné z: http://revue.law.muni.cz/dokumenty/10467.