RGB: Porovnání verzí

Verze z 27. 9. 2015, 13:02

Barevný model RGB^[1] obsahuje tři základní barvy R - červenou, G - zelenou a B - modrou. Předpokladem modelu je, že světlo těchto barev vyzařované do okolí skládá ostatní barvy - kombinací červené a zelené vznikne žlutá, kombinací všech barev modelu pak bílá. Proto se modelu říká aditivní způsob míchání barev. Černá barva naopak vznikne tak, že není vyzařována žádná barva.

princip aditivního míchání barev

Číselná zobrazení barev

Barevný RGB model mapovaný v trojrozměrné soustavě souřadnic, nejčastěji se zobrazuje jako krychle. Osa x reprezentuje červenou, osa y zelenou a osa z modrou barvu, pohybem po osách směrem k maximální intenzitě barvy. Intenzita jednotlivých barev může být popisována různými způsoby (procenta, <0;1>), nejčastěji se však používá číselný zápis v rozsahu od 0 do 255.

RGB krychle

Použití

Barevná model RGB se používá v zařízeních, která světlo vyzařují, tj. například počítačové monitory, dataprojektory, televize ad. Každý pixel na obrazovce je v počítači reprezentován jako hodnoty pro červenou, zelenou a modrou. Tyto hodnoty jsou převedeny do elektrického napětí přes gama korekci a zamyšlená intenzita je reprodukována na displej. Běžně dnes zobrazovací displeje využívají 24 bitů na 1 pixel - 8bitů pro každou z barev, mající rozsah 256 (0 - 255) možných hodnot intenzity pro každou barvu.

LCD display

Varianty modelu RGB

Základní modely RGB modelu nejsou přesně specifikovány, takže vzniklo více RGB modelů. Nejznámější a nejrozšířenější je model sRGB^[2], který je standardem operačního systému Windows. Dalším zástupcem RGB modelu je AdobeRGB^[3] model, který byl vytvořen firmou Adobe v roce 1998. Vychází z trochu jiných základních barev, a díky tomu obsáhne větší gamut než model sRGB, zejména v odstínech zeleno-modré. Existuje i celá řada dalších RGB modelů, které se ale v praxi moc nepoužívají.

Reference

↑ NAVRÁTIL, Pavel. Počítačová grafika a multimédia. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86686-77-6.
↑ HORNÝ, Stanislav a Libor KRSEK. Úvod do multimédií. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 157 s. ISBN 978-80-245-1608-0.
↑ HORNÝ, Stanislav a Libor KRSEK. Úvod do multimédií. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 157 s. ISBN 978-80-245-1608-0.

[1] NAVRÁTIL, Pavel. Počítačová grafika a multimédia. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86686-77-6.

[2] HORNÝ, Stanislav a Libor KRSEK. Úvod do multimédií. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 157 s. ISBN 978-80-245-1608-0.

[3] HORNÝ, Stanislav a Libor KRSEK. Úvod do multimédií. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2009, 157 s. ISBN 978-80-245-1608-0.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+Barevný '''model RGB'''<ref>NAVRÁTIL, Pavel. Počítačová grafika a multimédia. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86686-77-6.</ref> obsahuje tři základní barvy R - červenou, G - zelenou a B - modrou. Předpokladem modelu je, že světlo těchto barev vyzařované do okolí skládá ostatní barvy - kombinací červené a zelené vznikne žlutá, kombinací všech barev modelu pak bílá. Proto se modelu říká ''aditivní způsob míchání barev''. Černá barva naopak vznikne tak, že není vyzařována žádná barva.
-== Barevný model RGB ==
-Barevný model RGB<ref>NAVRÁTIL, Pavel. Počítačová grafika a multimédia. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2007, 112 s. ISBN 978-80-86686-77-6.</ref> obsahuje tři základní barvy R - červenou, G - zelenou a B - modrou. Předpokladem modelu je, že světlo těchto barev vyzařované do okolí skládá ostatní barvy - kombinací červené a zelené vznikne žlutá, kombinací všech barev modelu pak bílá. Proto se modelu říká ''aditivní způsob míchání barev''. Černá barva naopak vznikne tak, že není vyzařována žádná barva.
 [[File:RGB.svg|thumb|150x150px|princip aditivního míchání barev]]