Modely osvojování řeči: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
+ | {{NER}} | ||
* žádný z nich nedokáže vysvětlit osvojování ve všech oblastech | * žádný z nich nedokáže vysvětlit osvojování ve všech oblastech | ||
* lze studovat formu (odkdy mluví dítě „foneticky“?) a obsah (sémantiku) řeči | * lze studovat formu (odkdy mluví dítě „foneticky“?) a obsah (sémantiku) řeči |
Aktuální verze z 31. 10. 2015, 18:53
Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné. |
- žádný z nich nedokáže vysvětlit osvojování ve všech oblastech
- lze studovat formu (odkdy mluví dítě „foneticky“?) a obsah (sémantiku) řeči
- otázka užití (pragmatika)
Obsah
Behaviorismus
- tzv. teorie percepčního učení – nic není předem dáno, dítě se vše učí od nuly, podle toho, co se děje kolem něj
- vznik v 50–60. letech 20. století
- veškeré chování je naučené (reakce na dění v té době)
- I.P. Pavlov
- B.F. Skinner – 1957 napsal Verbal behavior
- - jak se upevňují vazby mezi slovem a významem, jak se učí vazby mezi slovem a fonémem, vazby mezi promluvou a reakcí posluchače
- striktní behaviorismus se drží toho, že vše přichází z venku, nic není vrozené
- rodiče poskytují model k vybírání těch správných zvuků a zvučků (určitá „odměna a trest“ – odměnou může být i sama komunikace – rodič pozná, co chtělo dítě říct (tití → čičí) a třeba ho opraví, naopak nepochopení je trest)
- je třeba ten striktní názor zmírnit → existuje také nulová odezva, která má také funkci trestu (způsobuje oslabení nebo vyhasínání nežádoucího úkonu)
- nároky na dítě se postupně stupňují – nejdříve je tití podporováno, postupně ale opravováno na čičí či kočku
- behaviorismus se snaží podobné principy aplikovat na všechno – to není dobré
- vycházel jen z logiky věci, neexistoval systematický sběr dat
- → v 80.l. přišel v Americe velký zájem o sběr dat dětské řeči – zjistilo se, že žádné selektivní upevňování hlásek neprobíhá (či něco podobného...)
- klade veškerý důraz na produkci, nezabývá se percepcí ani podpovrchovou reprezentací
- přicházelo se na to, že děti neimitují dospělé přímo
- jak vysvětlit vadu řeči, kterou nikdo v rodině nemá?
Model psycholingvisticko-syntaktický
- tzv. teorie univerzalistická – vše je vrozeno, schopnost vnímat kontrasty je dána od narození, postupně se nepotřebné kontrasty ztrácí
- 2. polovina 60. let
- Noam Chomsky – generativní gramatika (z lingvistického hlediska) = psycholingvisticko-syntaktivký model (z hlediska osvojování řeči)
- když dítě něco říká špatně – ví to dítě o tom? je to vada produkční? → musí existovat nějaké predispozice, vnější prostředí dává jen impuls k osvojení nějakého jazyka
- princip predikace je pro řečovou komunikaci velice důležitý
- univerzálií je slabika
- předpoklady jazykového chování jsou vrozené
- univerzální mluvnické kategorie jsou člověku vrozeny (sám Chomsky to formuloval jen obecně, těžko se to vyvrací)
- existuje modul osvojování jazyka (language aquisition device – LAD)
- - dokládá se hlavně příklady ze syntaxe (fonetika, fonologie, vazba na kognitivní procesy jsou ignorovány)
- správná forma je ta pTučný textodpovrchová (je vrozená?) – pomocí řady generativních pravidel generuje nedokonalou formu
- dítě se postupně „odnaučuje“ různá pravidla a tím se blíží té správné formě
- × snižuje se senzitivita vůči nějakým kontrastům × to neznamená, že se odnaučuje pravidla, ale jen, že se učí, co má považovat za percepčně ekvivalentní
Model sémanticko-kognitivní
- důležitější je sémantika (= obsah), syntax je jen prostředkem komunikace
- ne každé slovo může být dosazeno do syntaktického vzorce
- „mimi ají“ = tohle je moje postýlka × chce se mi spát × moje malá sestřička spinká
- - jedna konstrukce může znamenat více věcí × generativní lingvistika toto neuznává
- syntax není vrozená a pak se podle přání okolí nenaplňuje
- dítě musí pochopit princip symbolu, že slovo zastupuje objekt
- tento model správně upozornil na slabiny předchozího a navrhl nové řešení → přiblížení psycholingvistice
Model socio-lingvistický
- tzv. teorie interakční – řada věcí je předem dána, ale vliv okolí zapříčiní vyhasnutí nepotřebných modelů
- ty předchozí se soustředí na psychiku jednotlivce, který si něco osvojuje, na okolí se nehledí
- tady se znovu zdůrazňuje spolupráce + návrat k některým prvkům behaviorismu
- kontext + čeho chci dosáhnout
- řeč „něco dělá“, a právě cílem je zjistit, „co to dělá“
- komunikační akt nějak předchází sémantické (a ještě nějaké) struktuře
- - nejdřív se musí prostudovat kontext – má „řeč“ dítěte znamenat vyžadování děje / odpovědi / protestu, ...?
- opakovaně se spojuje forma a funkce – komunikační funkce se u dítěte vyvíjí dřív než jazykové struktury
- určitý návrat ke Skinnerovi
- posilování se děje přímo komunikací
Reference
- Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
- Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
- Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
- Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
- Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)
Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika