Humanistická psychologie osobnosti: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Úvod do humanistické psychologie osobnosti == | == Úvod do humanistické psychologie osobnosti == | ||
| − | Na úvod je vhodné poznamenat, že tato otázka je velmi široká, proto budou uvedeni nejvýznamnější představitelé (Maslow, Rogers) a demonstrativně několik dalších. Rozhodně ale nepředstavují vyčerpávající přehled. | + | Na úvod je vhodné poznamenat, že tato otázka je velmi široká, proto budou uvedeni nejvýznamnější představitelé (Maslow, Rogers) a demonstrativně několik dalších. Rozhodně ale nepředstavují vyčerpávající přehled. |
| − | Zároveň má humanistická psychologie '''velkou oporu v různých filosofických humanistických, fenomenologických a existenciálních směrech''', které zde také nerozebírám (více o filosofických základech např. Nakonečný | + | Zároveň má humanistická psychologie '''velkou oporu v různých filosofických humanistických, fenomenologických a existenciálních směrech''', které zde také nerozebírám (více o filosofických základech např. Nakonečný<ref name="Nakonečný">Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., rozš. a přeprac.). Praha: Academia. </ref>). |
Humanismus označován za '''třetí proud v psychologii''', do něhož se řadí '''různé směry''': fenomenologické, existenciální, humanistické, psychologie vnitřních zkušeností, včetně těch, které se zakládají na psychoanalytických východiscích. | Humanismus označován za '''třetí proud v psychologii''', do něhož se řadí '''různé směry''': fenomenologické, existenciální, humanistické, psychologie vnitřních zkušeností, včetně těch, které se zakládají na psychoanalytických východiscích. | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
Do centra psychologie se dostává '''tvořivá osobnost jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor''', jejímž cílem je '''seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění.''' | Do centra psychologie se dostává '''tvořivá osobnost jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor''', jejímž cílem je '''seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění.''' | ||
| − | Tento proud se nevyznačuje vnitřní sevřeností, koncepční jednotou jeho představitelů, ale podobným úhlem pohledu, přístupem k pojímání podstaty a povahy osobnosti. Lze jej rozčlenit do dvou skupin | + | Tento proud se nevyznačuje vnitřní sevřeností, koncepční jednotou jeho představitelů, ale podobným úhlem pohledu, přístupem k pojímání podstaty a povahy osobnosti. Lze jej rozčlenit do dvou skupin <ref name="Mikšík">Mikšík, O. (2007). Psychologické teorie osobnosti (2., přeprac. vyd.). Praha: Karolinum. </ref>: |
# '''Fenomenologická pojetí''' (snaha porozumět jedinečné podobě toho, jak si člověk uvědomuje své bytí ve světě a jak pojímá a prožívá smysl a povahu svého bytí) - např. Rogers, Frankl | # '''Fenomenologická pojetí''' (snaha porozumět jedinečné podobě toho, jak si člověk uvědomuje své bytí ve světě a jak pojímá a prožívá smysl a povahu svého bytí) - např. Rogers, Frankl | ||
# '''Humanistické koncepce osobnosti''' (předmětem poznávání zdravá, tvůrčí osobnost, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace, sebeuplatnění) - např. Maslow | # '''Humanistické koncepce osobnosti''' (předmětem poznávání zdravá, tvůrčí osobnost, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace, sebeuplatnění) - např. Maslow | ||
| − | Stoupenci humanistické psychologie prohlašují, že | + | Stoupenci humanistické psychologie prohlašují, že <ref name="Mikšík"></ref>: |
* v lidské přirozenosti je stále '''tendence pohybovat se směrem k osobnímu růstu''' | * v lidské přirozenosti je stále '''tendence pohybovat se směrem k osobnímu růstu''' | ||
* v lidské podstatě je '''tendence k tvořivosti a soběstačnosti''' | * v lidské podstatě je '''tendence k tvořivosti a soběstačnosti''' | ||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
* člověk je '''aktivním tvůrcem svého vlastního života se svobodou volby''' a vývojem životního stylu | * člověk je '''aktivním tvůrcem svého vlastního života se svobodou volby''' a vývojem životního stylu | ||
| − | Typické pojmy – '''svoboda, smysl života, tendence k sebeuskutečnění''' – vztahují se k psychice jako celku. | + | Typické pojmy – '''svoboda, smysl života, tendence k sebeuskutečnění''' – vztahují se k psychice jako celku.<ref name="Říčan">Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti: obor v pohybu (6., rev. a dopl. vyd., V Grada Publishing 2.). Praha: Grada. </ref> |
| − | Zvláštní '''důraz na celek''' – nerozkládají moc na složky – ale lze vypíchnout ohniska podstatného vnitřního dění a vývoje – '''vůdčí motivy – smysl života a spiritualita'''. | + | Zvláštní '''důraz na celek''' – nerozkládají moc na složky – ale lze vypíchnout ohniska podstatného vnitřního dění a vývoje – '''vůdčí motivy – smysl života a spiritualita'''.<ref name="Říčan"></ref> |
| − | '''Spiritualita''' – typické téma současné humanistické psychologie. Lze předpokládat, že tvoří alespoň u některých jedinců integrující centrum motivů, postojů, citů, kognitivní orientace, jádro osobní | + | '''Spiritualita''' – typické téma současné humanistické psychologie. Lze předpokládat, že tvoří alespoň u některých jedinců integrující centrum motivů, postojů, citů, kognitivní orientace, jádro osobní identity a smyslu života. <ref name="Říčan"></ref> |
| − | Důraz na '''humanistický přístup u různých psychologů různé koncepční orientace''': Fromm, Allport, Kelly, Rogers | + | Důraz na '''humanistický přístup u různých psychologů různé koncepční orientace''': Fromm, Allport, Kelly, Rogers<ref name="Mikšík"></ref>; Horney, Fromm <ref name="Říčan"></ref> |
| − | Humanistické teorie '''kritizovány za spekulativní tvorbu''' - k rysům dospívají z části na základě empirie, ale převážně na základě určitého filosofického, případně ideologického přesvědčení. | + | Humanistické teorie '''kritizovány za spekulativní tvorbu''' - k rysům dospívají z části na základě empirie, ale převážně na základě určitého filosofického, případně ideologického přesvědčení. <ref name="Říčan"></ref> |
=== Teorie C. R. Rogerse === | === Teorie C. R. Rogerse === | ||
| − | Řazen do fenomenologického směru | + | Řazen do fenomenologického směru <ref name="Mikšík"></ref>, hlásí se k existencialismu <ref name="Drapela">Drapela, V. J. (2003). Přehled teorií osobnosti (4. vyd.). Praha: Portál. </ref>. |
| − | Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů | + | Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů <ref name="Drapela"></ref>. |
| − | Tvůrce na člověka zaměřené psychoterapie. | + | Tvůrce na člověka zaměřené psychoterapie.<ref name="Drapela"></ref> |
Svou teorii osobnosti představil v knize '''Client-centered therapy (1951)''', kde ji shrnuje v '''19 tezích''' (Více Nykl, 2012) | Svou teorii osobnosti představil v knize '''Client-centered therapy (1951)''', kde ji shrnuje v '''19 tezích''' (Více Nykl, 2012) | ||
==== '''Hlavní body Rogersovy teorie''' ==== | ==== '''Hlavní body Rogersovy teorie''' ==== | ||
| − | |||
* '''Humanismus''' - ochrana lidské '''individuality''' | * '''Humanismus''' - ochrana lidské '''individuality''' | ||
| Řádek 49: | Řádek 48: | ||
:# Přestože je člověk v praxi omezen společenskými normami, potřebuje užívat své '''svobody''' (především v myšlení a emocích) | :# Přestože je člověk v praxi omezen společenskými normami, potřebuje užívat své '''svobody''' (především v myšlení a emocích) | ||
* '''Optimistický pohled na podstatu člověka''' - pokládal organismus - základ všech lidských prožitků - za moudřejší než lidské vědomí | * '''Optimistický pohled na podstatu člověka''' - pokládal organismus - základ všech lidských prožitků - za moudřejší než lidské vědomí | ||
| − | * '''Opozice vůči behaviorismu''' - nepokládal behavioristický přístup ke zkoumání a k podpoře rozvoje osobnosti za užitečný. | + | * '''Opozice vůči behaviorismu''' - nepokládal behavioristický přístup ke zkoumání a k podpoře rozvoje osobnosti za užitečný.<ref name="Drapela"></ref> |
| − | * Zdůrazňuje úzké souvislosti mezi duševním zdravím a seberealizováním. | + | * Zdůrazňuje úzké souvislosti mezi duševním zdravím a seberealizováním.<ref name="Nakonečný"></ref> |
| − | * Člověk žije hlavně '''vlastní osobní a subjektivní svět'''. | + | * Člověk žije hlavně '''vlastní osobní a subjektivní svět'''.<ref name="Nakonečný"></ref> |
| − | * Užívá '''percepčního (vnitřního) vztažného rámce''' = pohlížení na věci z hlediska pozorované osoby, nikoli očima vnějšího pozorovatele | + | * Užívá '''percepčního (vnitřního) vztažného rámce''' = pohlížení na věci z hlediska pozorované osoby, nikoli očima vnějšího pozorovatele <ref name="Drapela"></ref> |
==== Teorie osobnosti (plně fungující osobnosti, také teorie Self) ==== | ==== Teorie osobnosti (plně fungující osobnosti, také teorie Self) ==== | ||
| − | + | Založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod.<ref name="Nakonečný"></ref> | |
| − | Založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod. | ||
| − | Výchozím konceptem je '''sebeaktualizace'''. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému. | + | Výchozím konceptem je '''sebeaktualizace'''. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému.<ref name="Nakonečný"></ref> |
| − | '''Jevové pole''' obsahuje '''dvě navzájem neoddělené složky''': '''Self a Organismus''' | + | '''Jevové pole''' obsahuje '''dvě navzájem neoddělené složky''': '''Self a Organismus''' <ref name="Drapela"></ref>. |
'''Organismus''': | '''Organismus''': | ||
* Psychofyzický základ veškerého prožívání (zahrnuje myšlení, touhy, emoce, fyziologické odezvy a různé druhy vnějšího chování). | * Psychofyzický základ veškerého prožívání (zahrnuje myšlení, touhy, emoce, fyziologické odezvy a různé druhy vnějšího chování). | ||
* Je místem tendence k seberozvoji. | * Je místem tendence k seberozvoji. | ||
| − | * Má 2 funkce: 1. Usiluje o sebeaktualizaci skrze naplňování potřeb. 2. Je příjemcem prožitků. | + | * Má 2 funkce: 1. Usiluje o sebeaktualizaci skrze naplňování potřeb. 2. Je příjemcem prožitků.<ref name="Drapela"></ref> |
'''Self''' | '''Self''' | ||
| − | * Obraz, který si člověk vytváří o sobě samém a který ovšem zahrnuje jeho vztahy k prostředí a k hodnotám. | + | * Obraz, který si člověk vytváří o sobě samém a který ovšem zahrnuje jeho vztahy k prostředí a k hodnotám.<ref name="Nakonečný"></ref> |
* Utváří se od dětství. | * Utváří se od dětství. | ||
* Vstupuje do vztahu k prožitkům, které jsou přítomny v organismu, a: | * Vstupuje do vztahu k prožitkům, které jsou přítomny v organismu, a: | ||
:1.symbolizuje a přijímá je jako část já, nebo | :1.symbolizuje a přijímá je jako část já, nebo | ||
:2.popře je, protože svou povahou skladbě já neodpovídají | :2.popře je, protože svou povahou skladbě já neodpovídají | ||
| − | :3.symbolizuje je zkresleně | + | :3.symbolizuje je zkresleně<ref name="Drapela"></ref> |
| − | |||
| − | '''Self-dynamika''' – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama | + | |
| + | '''Self-dynamika''' – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama.<ref name="Nakonečný"></ref> | ||
==== '''Kongruence a inkongruence zážitků se Self''' ==== | ==== '''Kongruence a inkongruence zážitků se Self''' ==== | ||
| − | |||
| Řádek 89: | Řádek 86: | ||
''Např. naše okolí se k nám chová v rozporu s naším sebepojetím, např. nás přehlíží nebo podceňuje → stav vnitřní neuspořádanosti a tenze – mohou se objevit neurotické poruchy.'' | ''Např. naše okolí se k nám chová v rozporu s naším sebepojetím, např. nás přehlíží nebo podceňuje → stav vnitřní neuspořádanosti a tenze – mohou se objevit neurotické poruchy.'' | ||
| − | Ztráta vnitřní jednoty je motivující, protože znamená vznik nepříjemné tenze, a tak je vyvolán sklon k její redukci. | + | Ztráta vnitřní jednoty je motivující, protože znamená vznik nepříjemné tenze, a tak je vyvolán sklon k její redukci.<ref name="Nakonečný"></ref> |
| − | '''Obecně platí:''' | + | '''Obecně platí:''' <ref name="Nakonečný"></ref> |
* zážitek kongruence → psychologické přizpůsobení | * zážitek kongruence → psychologické přizpůsobení | ||
* zážitek inkongruence → psychologická obrana | * zážitek inkongruence → psychologická obrana | ||
| − | '''Tendence k sebeaktualizaci''' | + | '''Tendence k sebeaktualizaci'''<ref name="Nakonečný"></ref> |
* Jestliže Self a celková zkušenost organismu relativně kongruentní – aktualizující tendence zůstává relativně sjednocená | * Jestliže Self a celková zkušenost organismu relativně kongruentní – aktualizující tendence zůstává relativně sjednocená | ||
* Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self. | * Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self. | ||
| Řádek 101: | Řádek 98: | ||
==== '''Proces obrany''' ==== | ==== '''Proces obrany''' ==== | ||
| − | (je-li zážitek inkongruentní se Self) | + | (je-li zážitek inkongruentní se Self) |
Spočívá v '''selektivní percepci''', '''překroucení (deformaci)''' zážitku nebo jeho '''popření''' ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví). | Spočívá v '''selektivní percepci''', '''překroucení (deformaci)''' zážitku nebo jeho '''popření''' ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví). | ||
| − | Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména: | + | Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména<ref name="Nakonečný"></ref>: |
* '''racionalizace''' – výmluva, konstrukce „vysvětlení“ | * '''racionalizace''' – výmluva, konstrukce „vysvětlení“ | ||
* '''fantazie''' – přesun do nového symbolického světa, v němž je zdůrazněno Self | * '''fantazie''' – přesun do nového symbolického světa, v němž je zdůrazněno Self | ||
| Řádek 118: | Řádek 115: | ||
* teorie plně fungující osoby založena na tezi, že: | * teorie plně fungující osoby založena na tezi, že: | ||
* jedinec má tendenci k sebeaktualizaci a tendenci udržovat sebekoncepci kongruentní se svými zážitky | * jedinec má tendenci k sebeaktualizaci a tendenci udržovat sebekoncepci kongruentní se svými zážitky | ||
| − | * tyto tendence nejplněji realizovány, když jedinec zakouší pozitivní hodnocení sebe | + | * tyto tendence nejplněji realizovány, když jedinec zakouší pozitivní hodnocení sebe a sama a když je uspokojována jeho potřeba pozitivního vztahu k jiným osobám |
| − | * jestliže jsou tendence realizovány, stává se jedinec plně fungující osobou | + | * jestliže jsou tendence realizovány, stává se jedinec plně fungující osobou<ref name="Nakonečný"></ref> |
=== Neopsychoanalýza a humanistická psychologie === | === Neopsychoanalýza a humanistická psychologie === | ||
| − | Kombinovali poznávání pudového a emočního základu osobnosti s poznáváním vlivů, jimiž jedince formují sociální vztahy a kultura – na základě toho si osvojili způsob myšlení, jehož plodem jsou rysy osobnosti, které se osvědčily pro popis a vysvětlení obtížně ovlivnitelných neurotických tendencí jejich pacientů. | + | Kombinovali poznávání pudového a emočního základu osobnosti s poznáváním vlivů, jimiž jedince formují sociální vztahy a kultura – na základě toho si osvojili způsob myšlení, jehož plodem jsou rysy osobnosti, které se osvědčily pro popis a vysvětlení obtížně ovlivnitelných neurotických tendencí jejich pacientů. <ref name="Říčan"></ref> |
==== Karen Horney ==== | ==== Karen Horney ==== | ||
| − | Trojí maladaptivní interpersonální směřování („pohyb“) | + | Trojí maladaptivní interpersonální směřování („pohyb“)<ref name="Říčan"></ref>: |
* '''Pohyb k lidem''' – Obsahem poddajná prosebnost. Předpoklad: Když se podrobím, nebude mi ublíženo. Často v nevědomí přítomen vztek a hostilita. | * '''Pohyb k lidem''' – Obsahem poddajná prosebnost. Předpoklad: Když se podrobím, nebude mi ublíženo. Často v nevědomí přítomen vztek a hostilita. | ||
* '''Pohyb od lidí''' – založen na předpokladu: Když se stáhnu, nic mi nemůže ublížit. Vyhýbá se citovým vztahům, ztratí skutečný zájem o druhé, zvykne si na povrchní radosti, jeho život je ochuzen. | * '''Pohyb od lidí''' – založen na předpokladu: Když se stáhnu, nic mi nemůže ublížit. Vyhýbá se citovým vztahům, ztratí skutečný zájem o druhé, zvykne si na povrchní radosti, jeho život je ochuzen. | ||
| Řádek 133: | Řádek 130: | ||
==== Erich Fromm ==== | ==== Erich Fromm ==== | ||
| − | Klíč k neurotickému utrpení hledal v konzumní mentalitě současné společnosti: | + | Klíč k neurotickému utrpení hledal v konzumní mentalitě současné společnosti<ref name="Říčan"></ref>: |
'''Neproduktivní typy''' | '''Neproduktivní typy''' | ||
Verze z 26. 3. 2016, 20:56
Obsah
Úvod do humanistické psychologie osobnosti
Na úvod je vhodné poznamenat, že tato otázka je velmi široká, proto budou uvedeni nejvýznamnější představitelé (Maslow, Rogers) a demonstrativně několik dalších. Rozhodně ale nepředstavují vyčerpávající přehled.
Zároveň má humanistická psychologie velkou oporu v různých filosofických humanistických, fenomenologických a existenciálních směrech, které zde také nerozebírám (více o filosofických základech např. Nakonečný[1]).
Humanismus označován za třetí proud v psychologii, do něhož se řadí různé směry: fenomenologické, existenciální, humanistické, psychologie vnitřních zkušeností, včetně těch, které se zakládají na psychoanalytických východiscích.
- Opozice vůči behaviorismu (vidí člověka jako poddajnou a pasivní oběť sil v prostředí)
- Opozice vůči psychoanalýze (člověk jako výtvor instinktů a intrapsychického konfliktu)
Do centra psychologie se dostává tvořivá osobnost jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění. Tento proud se nevyznačuje vnitřní sevřeností, koncepční jednotou jeho představitelů, ale podobným úhlem pohledu, přístupem k pojímání podstaty a povahy osobnosti. Lze jej rozčlenit do dvou skupin [2]:
- Fenomenologická pojetí (snaha porozumět jedinečné podobě toho, jak si člověk uvědomuje své bytí ve světě a jak pojímá a prožívá smysl a povahu svého bytí) - např. Rogers, Frankl
- Humanistické koncepce osobnosti (předmětem poznávání zdravá, tvůrčí osobnost, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace, sebeuplatnění) - např. Maslow
Stoupenci humanistické psychologie prohlašují, že [2]:
- v lidské přirozenosti je stále tendence pohybovat se směrem k osobnímu růstu
- v lidské podstatě je tendence k tvořivosti a soběstačnosti
- lidé jsou převážně vědomými a racionálními bytostmi, u nichž nedominují nevědomé potřeby a konflikty
- člověk je aktivním tvůrcem svého vlastního života se svobodou volby a vývojem životního stylu
Typické pojmy – svoboda, smysl života, tendence k sebeuskutečnění – vztahují se k psychice jako celku.[3]
Zvláštní důraz na celek – nerozkládají moc na složky – ale lze vypíchnout ohniska podstatného vnitřního dění a vývoje – vůdčí motivy – smysl života a spiritualita.[3]
Spiritualita – typické téma současné humanistické psychologie. Lze předpokládat, že tvoří alespoň u některých jedinců integrující centrum motivů, postojů, citů, kognitivní orientace, jádro osobní identity a smyslu života. [3]
Důraz na humanistický přístup u různých psychologů různé koncepční orientace: Fromm, Allport, Kelly, Rogers[2]; Horney, Fromm [3]
Humanistické teorie kritizovány za spekulativní tvorbu - k rysům dospívají z části na základě empirie, ale převážně na základě určitého filosofického, případně ideologického přesvědčení. [3]
Teorie C. R. Rogerse
Řazen do fenomenologického směru [2], hlásí se k existencialismu [4].
Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů [4].
Tvůrce na člověka zaměřené psychoterapie.[4]
Svou teorii osobnosti představil v knize Client-centered therapy (1951), kde ji shrnuje v 19 tezích (Více Nykl, 2012)
Hlavní body Rogersovy teorie
- Humanismus - ochrana lidské individuality
- Existencialismus- důraz na existenci a svobodu:
- Teorie "Já" chápe každého člověka jako proces, nikoli hotový výtvor.
- Přestože je člověk v praxi omezen společenskými normami, potřebuje užívat své svobody (především v myšlení a emocích)
- Optimistický pohled na podstatu člověka - pokládal organismus - základ všech lidských prožitků - za moudřejší než lidské vědomí
- Opozice vůči behaviorismu - nepokládal behavioristický přístup ke zkoumání a k podpoře rozvoje osobnosti za užitečný.[4]
- Zdůrazňuje úzké souvislosti mezi duševním zdravím a seberealizováním.[1]
- Člověk žije hlavně vlastní osobní a subjektivní svět.[1]
- Užívá percepčního (vnitřního) vztažného rámce = pohlížení na věci z hlediska pozorované osoby, nikoli očima vnějšího pozorovatele [4]
Teorie osobnosti (plně fungující osobnosti, také teorie Self)
Založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod.[1]
Výchozím konceptem je sebeaktualizace. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému.[1]
Jevové pole obsahuje dvě navzájem neoddělené složky: Self a Organismus [4].
Organismus:
- Psychofyzický základ veškerého prožívání (zahrnuje myšlení, touhy, emoce, fyziologické odezvy a různé druhy vnějšího chování).
- Je místem tendence k seberozvoji.
- Má 2 funkce: 1. Usiluje o sebeaktualizaci skrze naplňování potřeb. 2. Je příjemcem prožitků.[4]
Self
- Obraz, který si člověk vytváří o sobě samém a který ovšem zahrnuje jeho vztahy k prostředí a k hodnotám.[1]
- Utváří se od dětství.
- Vstupuje do vztahu k prožitkům, které jsou přítomny v organismu, a:
- 1.symbolizuje a přijímá je jako část já, nebo
- 2.popře je, protože svou povahou skladbě já neodpovídají
- 3.symbolizuje je zkresleně[4]
Self-dynamika – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama.[1]
Kongruence a inkongruence zážitků se Self
Konzistentní – kongruentní se Self: Není-li jedinec ohrožován, je vůči svému zážitku otevřený → symbolizace zážitku ve vědomí je úplně kongruentní. Ideálním stavem je, pokud všechny zážitky mohou být na symbolické úrovni asimilovány do konzistentní struktury Self.
Nekonzistentní = inkongruence Self a zkušenosti: Jsou ve vědomí popírány. Je to stav ohrožení, pokud by se diskrepance dostala do vědomí, mohla by ohrozit duševní integritu (a sebekoncepci). Odpovědí je obrana, snaha o udržení stále stejné Self struktury – toho se dosahuje percepčním překrucováním zážitků ve vědomí nebo popíráním zážitku ve vědomí vůbec → redukce inkongruenci zážitku se Self-strukturou, aby byla udržena.
Např. naše okolí se k nám chová v rozporu s naším sebepojetím, např. nás přehlíží nebo podceňuje → stav vnitřní neuspořádanosti a tenze – mohou se objevit neurotické poruchy.
Ztráta vnitřní jednoty je motivující, protože znamená vznik nepříjemné tenze, a tak je vyvolán sklon k její redukci.[1]
Obecně platí: [1]
- zážitek kongruence → psychologické přizpůsobení
- zážitek inkongruence → psychologická obrana
Tendence k sebeaktualizaci[1]
- Jestliže Self a celková zkušenost organismu relativně kongruentní – aktualizující tendence zůstává relativně sjednocená
- Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self.
Proces obrany
(je-li zážitek inkongruentní se Self)
Spočívá v selektivní percepci, překroucení (deformaci) zážitku nebo jeho popření ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví). Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména[1]:
- racionalizace – výmluva, konstrukce „vysvětlení“
- fantazie – přesun do nového symbolického světa, v němž je zdůrazněno Self
- projekce – nedovolené či zahanbující vlastní sklony se připisují okolí, což redukuje úzkost za sebe sama
Plně fungující osoba
- otevřená svým zážitkům – neprojevuje se defenzivnost a její zážitky jsou ve vědomí plně verbalizovány
- self-struktura bude kongruentní se zážitkem, ale bude současně flexibilní a otevřená asimilaci nového zážitku
- zážitky nebudou ve vědomí popírány a překrucovány
- hodnocení bude vyjadřovat přirozené vnitřní stavy
- bude vykazovat jednotné chování, přizpůsobení novým životním podmínkám
- teorie plně fungující osoby založena na tezi, že:
- jedinec má tendenci k sebeaktualizaci a tendenci udržovat sebekoncepci kongruentní se svými zážitky
- tyto tendence nejplněji realizovány, když jedinec zakouší pozitivní hodnocení sebe a sama a když je uspokojována jeho potřeba pozitivního vztahu k jiným osobám
- jestliže jsou tendence realizovány, stává se jedinec plně fungující osobou[1]
Neopsychoanalýza a humanistická psychologie
Kombinovali poznávání pudového a emočního základu osobnosti s poznáváním vlivů, jimiž jedince formují sociální vztahy a kultura – na základě toho si osvojili způsob myšlení, jehož plodem jsou rysy osobnosti, které se osvědčily pro popis a vysvětlení obtížně ovlivnitelných neurotických tendencí jejich pacientů. [3]
Karen Horney
Trojí maladaptivní interpersonální směřování („pohyb“)[3]:
- Pohyb k lidem – Obsahem poddajná prosebnost. Předpoklad: Když se podrobím, nebude mi ublíženo. Často v nevědomí přítomen vztek a hostilita.
- Pohyb od lidí – založen na předpokladu: Když se stáhnu, nic mi nemůže ublížit. Vyhýbá se citovým vztahům, ztratí skutečný zájem o druhé, zvykne si na povrchní radosti, jeho život je ochuzen.
- Pohyb proti lidem – představuje strategii založenou na předpokladu: Budu-li mít moc, nikdo mi nemůže ublížit.
Erich Fromm
Klíč k neurotickému utrpení hledal v konzumní mentalitě současné společnosti[3]:
Neproduktivní typy
- Receptivní typ – závislý, dožaduje se pomoci, snadno oklamatelný, sentimentální, věří, že zdroj všeho dobra mimo něj. Klady: optimismus, idealismus
- Vykořisťovatelský typ – věří, že toho, co potřebuje, se zmocní silou nebo lstí. Agresivní, egocentrický, arogantní, svádivý. Klady: sebedůvěra, hrdost
- Hromadící typ – snaha nahromadit majetek, moc, lásku, není ochoten se dělit. Žije v minulosti, vše nové ho odpuzuje, rigidní, podezíravý. Klady: opatrnost, schopnost loajality.
- Tržní typ – co je v životě podstatné, lze získat výhodným obchodem. Snaží se prezentovat podle toho, jakého ho lidé chtějí mít dle jeho mínění. Klady: otevřený novým myšlenkám, zvědavý, štědrý.
Produktivní typ: cíl vývoje individua. Ideální rysy nezávislosti, integrovanosti, spontaneity. Schopen lásky, tvořivý, oddaný obecnému dobru, ochoten zodpovědně a s úctou pečovat o druhé.
Reference
<references>
- ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti (Vyd. 2., rozš. a přeprac.). Praha: Academia.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Mikšík, O. (2007). Psychologické teorie osobnosti (2., přeprac. vyd.). Praha: Karolinum.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti: obor v pohybu (6., rev. a dopl. vyd., V Grada Publishing 2.). Praha: Grada.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 Drapela, V. J. (2003). Přehled teorií osobnosti (4. vyd.). Praha: Portál.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
