Sexuální deviace: Porovnání verzí

(malé formální úpravy)
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
(dílčí úprava a smazání starého textu, aby byl přepracován a doplněn)
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
Řádek 4: Řádek 4:
  
 
Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek. <ref>Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.</ref>  
 
Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek. <ref>Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.</ref>  
−
== Normalita v sexu ==
+
== Normalita sexuálního chování ==
−
* podle toho můžeme určit, co už normální není
+
Normalita  může být ve zkoumání sexuálního chování populace definována mnohými způsoby. Některé jsou poplatné pro sexuologii více, některé méně. Příklady využívaných norem jsou:
−
* používají se normy:
 
−
# '''Statistická norma''' - normální je to, co má nejčastější nebo nejvyšší výskyt; nemůže se použít vždy (málo kdo má úplně zdravé zuby, přesto není člověk se zdravým chrupem deviantní) → zneužito proti homosexuálům („jsou menšina → jsou deviantní“), '''Alfred Kinsey''' v 1848 vydal knihu, kde ukázal, že homosexuálové zastupují 4%, jeden z prvních výzkum sexuální orientace - na 20 000 lidech, ale byl to nereprezentativní vzorek (např.: mnoho vězňů), první výzkum provedla nějaká výzkumnice v sovětském svazu, ale výsledky se ztratily, podle moderních výzkumů je homosexuálů 2% populace
 
−
# '''Ideální norma''' - v oblasti sexu je to nerealistické
 
−
# '''Subjektivní norma''' - v sexuologii nepoužitelná (sadistovi přijde subjektivně normální rozřezávat ženy žiletkou)
 
−
# '''Funkční norma''' - uplatňuje se v medicíně → normální je to, co normálně funguje; je použitelná v sexuologii
 
−
# '''Společenská/kulturní norma''' - to, co je považováno za normální, se může mezi kulturami nebo v rámci historie lišit → důležitý je společensko-historický kontext, např.: kdysi homosexualita hřích, pak porucha, nyní považováno za normální, (poznámka: egodistonní (vnitřně rozporný) a egosyntonní (vnitřně srozuměn))
 
−
# '''Zákon''' = kodifikované minimum morálky → nejčastěji se mění morální zákony v oblasti sexu
 
−
# '''Společenská smlouva''' = např.: povolení sexuálního styku (u nás 15 let, v Maďarsku 14, v USA od 13 do 18 let), co je považováno za incest, jak se dvoří partnerce (někde muž předstupuje s erigovaným penisem), co je považováno za nevěru (někde to není styk s jiným partnerem, ale to, když dá žena napít muži piva nebo s ním ujde kus cesty)
 
−
# '''Biologická norma''' - normální je to, co vede k reprodukci → většina věcí by byla považována za nenormální, je tudíž v sexuologii nepoužitelná
 
  
−
'''John Lock/Tomáš Akvinský'''  
+
# '''Statistická norma''': Normální je to, co má nejvyšší míru výskytu v populaci. Obtížná norma, kterou nelze použít vždy, a která byla historicky zneužita např. proti homosexuálům (jakožto statistická menšina byli považováni za deviantní). 
−
* definovali podmínky, za kterých je sex normální:
+
# '''Ideální norma:''' V sexuologii nepoužitelná nerealistická norma ideálního stavu.
−
# sex musí být vykonáván se správnou osobou (pouze manžel nebo manželka)
+
# '''Subjektivní norma:''' V sexuologii nepoužitelná norma vyhovění tomu, co každému subjektivně vyhovuje – sadistovi přijde subjektivně v pořádku pro své ukojení trápit své sexuální partnery.
−
# správným způsobem (tj. misionářská poloha - žena dole a muž nahoře)
+
# '''Funkční norma: '''Normální je to, co funguje. V sexuologii použitelný přístup, který se uplatňuje zejména v medicíně.
−
# za správným účelem (tj. zplodit dítě)
+
# '''Společenská/kulturní norma: '''Normální se mezi kulturami a v rámci odlišného období historie liší. Význam pro sexuologii má zejména společensko-historický kontext. Tedy např., že kdysi homosexualita byla hříchem, pak poruchou, nyní normálním projevem sexuálního chování (je však třeba rozlišit chování egosyntonní a egodystonní).
 +
# '''Zákon: '''Kodifikované minimum morálky. Co je morální se nejčastěji mění právě v otázkách sexu.
 +
# '''Společenská smlouva: '''Umožnění sexuálního styku v rámci stanoveného věku (u nás 15 let). Co je považováno za incest, co je považováno za nevěru (někde to není styk s jiným partnerem, ale to, když dá žena napít muži piva nebo s ním ujde kus cesty). Jak se dvořit partnerce (někde muž předstupuje v rámci námluv s erigovaným penisem.
 +
# '''Biologická norma: '''Normální je to, co vede k reprodukci. V sexuologii nepříliš použitelná norma, neboť sex v současné době má zejména rekreační, nikoli prokreační funkci.
  
−
* bible: soulož není hříchem pouze, když je za účelem plození dětí
+
===<nowiki/>===
−
* moderní země: jen 5% styků je za účelem zplození potomka → převládá rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační
 
  
−
'''za normální v sexu považujeme:'''
+
=== Normalita sexuálního chování v historii ===
−
# sex by měl být konsensuální (souhlasné) - to eliminuje sexuální násilí, exhibicionismus, voaerské praktiky, zoofilii
 
−
# sex by neměl poškozovat zdraví zúčastněných - tím vylučujeme sadomasochizmus
 
−
# somatosexuální a psychosexuální zralost - tím vylučujeme pedofilii
 
−
# vyloučení styků mezi příbuznými v přímé linii
 
−
* deviantní je takové chování, které porušuje jakoukoli z těchto podmínek
 
−
* deviantní chování však neznamená deviaci (skupina sexuálních delikventů se překrývá se skupinou sexuálních deviantů jen částečně)
 
−
* většina sexuálních delikventů nejsou deviantní lidé (např.: většinu znásilnění provedou lidé osobnostně nestabilní, ale ne sexuálně deviantní)
 
−
* většina sexuálních deviantů se nikdy nedopustí sexuálního deliktu (jeden z deseti sexuálních trestných činů spáchá deviant), většina pedofilů se nikdy nedotkne dítěte
 
−
* člověka, který spáchá sexuální trestný čin, musíme vyšetřit a zjistit, zda se jedná o devianta (→ léčba) nebo delikventa (→ trest)
 
−
* náš přístup k tématu je '''esenciální''' (tj. nature = vrozené):
 
−
# příčinnou parafilií jsou vrozené, vnitřní dispozice (zatím se neví, jaké ty dispozice jsou), možná tomu pomůže moderní technika, např.: tomografie (zjistilo se, že u různých sexuálních preferencí se aktivizují úplně jiné části mozku při pohledu na sexuální objekt)
 
−
# není kontinuita mezi normou a deviací (máme jen pojmy „deviantní - nedeviantní“, nemáme „trochu deviantní“), protože se mluví o sexuální preferenci
 
−
# je to záležitost celoživotní a neměnná (existuje léčba deviantů, ale jde o adaptaci na přijatelný způsob sexuálního uspokojení, nebo o utlumení jejich
 
  
−
'''deviace lze dělit na 2 velké skupiny:'''  
+
'''John Locke (?) '''a''' Tomáš Akvinský '''definovali podmínky, za kterých je sex normální: 
−
# '''deviace v aktivitě''' (in modo, perverze) - největší puzení v 3. deceniu (20 - 30 let)
 
−
# '''deviace v objektu''' (inverze)
 
−
* plus jejich kombinace
 
  
−
'''oficiální definice:''' 
+
# sex musí být vykonáván se správnou osobou (pouze manžel nebo manželka)
−
* parafilie (poruchy sexuální preference): '''jsou definovány sexuálními impulzy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní'''
+
# správným způsobem (misionářská poloha - žena dole a muž nahoře)
−
* vhodnější definice: '''parafilie jsou kvalitativní odchylky struktury sexuální motivačního systému'''
+
# za správným účelem (zplodit dítě)
  
−
'''obecná kritéria parafilií:'''  
+
V '''Bibli''' se uvádí, že soulož není hříchem pouze, když je uskutečněna za účelem plození dětí (prokreační funkce).
−
# jedinec opakovaně prožívá intenzivní sexuální touhy a fantazie týkající se objektů nebo aktivit
 
−
# jedinec buď touhám vyhoví, nebo je jimi citelně obtěžován vnímáno jen egodystonně, to není úplně pravda
 
−
# preference je přítomná nejméně 6 měsíců - nadbytečné kritérium
 
  
−
'''Kurt Freund'''  
+
V '''Západních státech '''je v '''současnosti''' jen 5 % pohlavních styků uskutečněno za účelem zplození potomka. V moderních západních společnostech tak výrazně převládá rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační. [[Kategorie: Sexuální psychologie|*]]
−
* spolupracoval s Madlafouskem, Kolařským, Žantovským
 
−
* '''teorie sexuálního motivačního systému''' → sexuální pud není unitárním pudem, je to soubor dílčích motivačních stavů, které na sebe navazují → aby došlo k nějakému pokročilejšímu stavu, musí nejprve dojít k těm předchozím stavům (např.: erekce - musí ji předcházet líbání, mazlení…)
 
−
* deviace jsou distorzí toho motivačního systému
 
−
[[Kategorie: Sexuální psychologie|*]]
 

Verze z 10. 8. 2016, 20:30

Deviantní sexuální chování je takové chování, které vybočuje z hranic stanované normality. Podstata parafilie spočívá v odlišné struktuře sexuální motivace, jež utváří podobu sexuální poruchy, a vede k vnějším projevům deviantního chování. [1]

Sexuální deviace jako porucha duševního zdraví se často zaměňuje s jiným jevem, a to se sexuální delikvencí, která však značí porušení sociálních a právních norem. Mezi devianty a delikventy je tak laiky častokrát kladeno pomyslné rovnítko, přitom pouze zhruba čtvrtina sexuálních deliktů je spojena se sexuální deviací, která má pak nejčastěji formu sexuální agrese či sadismu. [2]

Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek. [3]

Normalita sexuálního chování

Normalita může být ve zkoumání sexuálního chování populace definována mnohými způsoby. Některé jsou poplatné pro sexuologii více, některé méně. Příklady využívaných norem jsou:

  1. Statistická norma: Normální je to, co má nejvyšší míru výskytu v populaci. Obtížná norma, kterou nelze použít vždy, a která byla historicky zneužita např. proti homosexuálům (jakožto statistická menšina byli považováni za deviantní).
  2. Ideální norma: V sexuologii nepoužitelná nerealistická norma ideálního stavu.
  3. Subjektivní norma: V sexuologii nepoužitelná norma vyhovění tomu, co každému subjektivně vyhovuje – sadistovi přijde subjektivně v pořádku pro své ukojení trápit své sexuální partnery.
  4. Funkční norma: Normální je to, co funguje. V sexuologii použitelný přístup, který se uplatňuje zejména v medicíně.
  5. Společenská/kulturní norma: Normální se mezi kulturami a v rámci odlišného období historie liší. Význam pro sexuologii má zejména společensko-historický kontext. Tedy např., že kdysi homosexualita byla hříchem, pak poruchou, nyní normálním projevem sexuálního chování (je však třeba rozlišit chování egosyntonní a egodystonní).
  6. Zákon: Kodifikované minimum morálky. Co je morální se nejčastěji mění právě v otázkách sexu.
  7. Společenská smlouva: Umožnění sexuálního styku v rámci stanoveného věku (u nás 15 let). Co je považováno za incest, co je považováno za nevěru (někde to není styk s jiným partnerem, ale to, když dá žena napít muži piva nebo s ním ujde kus cesty). Jak se dvořit partnerce (někde muž předstupuje v rámci námluv s erigovaným penisem.
  8. Biologická norma: Normální je to, co vede k reprodukci. V sexuologii nepříliš použitelná norma, neboť sex v současné době má zejména rekreační, nikoli prokreační funkci.

Normalita sexuálního chování v historii

John Locke (?) a Tomáš Akvinský definovali podmínky, za kterých je sex normální:

  1. sex musí být vykonáván se správnou osobou (pouze manžel nebo manželka)
  2. správným způsobem (misionářská poloha - žena dole a muž nahoře)
  3. za správným účelem (zplodit dítě)

V Bibli se uvádí, že soulož není hříchem pouze, když je uskutečněna za účelem plození dětí (prokreační funkce).

V Západních státech je v současnosti jen 5 % pohlavních styků uskutečněno za účelem zplození potomka. V moderních západních společnostech tak výrazně převládá rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační.

  1. ↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
  2. ↑ Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
  3. ↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sexuální_deviace&oldid=37380“