Rukopisy: Porovnání verzí
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]] | [[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]] | ||
== '''Rukopis – knihovnictví''' == | == '''Rukopis – knihovnictví''' == | ||
− | Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou | + | Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou a to i jinou technikou než je psaní – například nápisy vydlabané na tvrdém materiálu, nebo vyryté v omítce, stiletem ve voskové destičce či klínové písmo vytvořené ostrým rydlem na ploché destičce z nepálené hlíny. |
Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především: | Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především: | ||
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština) | *hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština) | ||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu) | *pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu) | ||
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové) | *obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové) | ||
+ | Vývoj rukopisu - Původně měly všechny knihy podobu rukopisu. Od 7. století se v Číně a později i v jiných částech východní Asie používaly pro tisk knih dřevěné špalíčky. Nejstarším příkladem je tzv. Diamantová sútra z roku 868. V islámském světě a na Západě byly všechny knihy ve formě rukopisu až do vynálezu knihtisku v polovině 15. století. Nejméně ještě sto let pak byly knihy nadále reprodukovány ručně, především z reprezentativních důvodů. | ||
+ | Soukromé i státní dokumenty byly stále psány rukou, dokud nebyl koncem 19. století vynalezen psací stroj. | ||
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]] | [[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]] |
Verze z 30. 12. 2016, 14:50
Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.[1]
Obsah
Rukopis – knihovnictví
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou a to i jinou technikou než je psaní – například nápisy vydlabané na tvrdém materiálu, nebo vyryté v omítce, stiletem ve voskové destičce či klínové písmo vytvořené ostrým rydlem na ploché destičce z nepálené hlíny. Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:
- hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
- papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)
- březová kůra (Rusko)
- palmové listy (Indie)
- věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
- hliněné střepy (Řecko)
- pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
- obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
Vývoj rukopisu - Původně měly všechny knihy podobu rukopisu. Od 7. století se v Číně a později i v jiných částech východní Asie používaly pro tisk knih dřevěné špalíčky. Nejstarším příkladem je tzv. Diamantová sútra z roku 868. V islámském světě a na Západě byly všechny knihy ve formě rukopisu až do vynálezu knihtisku v polovině 15. století. Nejméně ještě sto let pak byly knihy nadále reprodukovány ručně, především z reprezentativních důvodů. Soukromé i státní dokumenty byly stále psány rukou, dokud nebyl koncem 19. století vynalezen psací stroj.
Rukopis – kodikologie
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku a v prvních dobách jeho existence. Některé významné a známé rukopisy:
- Pasionál abatyše Kunhuty
- kniha z Kellsu
- Voynichův rukopis
- Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)[2]
Rukopis – redakční praxe
Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.
Odkazy
Reference
Literatura
- BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
- CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
- PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
Související články
Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj, Vývoj knižníc v stredoveku, Vzácné knihy a rukopisy
Klíčová slova
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument
K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění • pravopis
V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování
Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.