Teorie drivu: Porovnání verzí

Verze z 18. 2. 2017, 15:14

Clark L. Hull: 21. nejcitovanější psycholog 20. století. Autor teorie drivu.^[1]

Teorie drivu je teorie motivace Clarka L. Hulla založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci Clauda Bernarda a Waltera Cannona. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.^[2]

Drive je obecným motivačním stavem, tudíž se potřeba vody a spánku v subjektivně pociťovaném nepříjemném stavu nemění. Objekty, které uspokojují (redukují) tyto nepříjemné stavy získávají odměňující charakter - stávají se incentivami. Drive má širší charakter než instinkt - chápeme jej jako připravenost reagovat na důležité podněty vedoucí k redukci nerovnováhy.^[2]

Teorie drivu patří do homeostatické teorie motivace.

Zdroje

↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Clark_Leonard_Hull
↑ ^2,0 ^2,1 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.

[:2-1] ttps://cs.wikipedia.org/wiki/Clark_Leonard_Hull

[:1-2] 2,0 ^2,1 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.

[1]

[2]

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Objekty, které uspokojují (redukují) tyto nepříjemné stavy získávají odměňující charakter - stávají se [[Incentiv|incentivami]].
 Drive má širší charakter než instinkt - chápeme jej jako připravenost reagovat na důležité podněty vedoucí k redukci nerovnováhy.<ref name=":1" />
+Teorie drivu patří do [[Teorie motivace#1. Homeostatický model|homeostatické teorie motivace]].
 == Zdroje ==
 <references/>