Kognitivní mapy

Označují termín původně užívaný neobehavioristou Edwardem Tolmanem. Tolman reaguje na behavioristy tím, že tvrdí, že stimul nevede přímo k reakci, tedy že člověk nereaguje pouze pasivně, nýbrž že do procesu vstupuje aktivně. S kognitivními mapami je úzce spjat termín skryté učení.

Původní podoba labyrintu užitého v experimentech Tolmana a Honzika (1930), na základě nichž zůvodnili teorii kognitivních map a skrytého učení. Zdroj: Jensen, R. (2006).

Kognitivní mapa
Výraz kognitivní mapa označuje interní reprezentaci prvků vnějšího prostředí. Jedinec pomocí signálů poznává vnější prostředí a vytváří si jeho mentální reprezentaci.

Průběh experimentu Tolmana a Honzika (1930)

V experimentu autoři rozdělili krysy do třech skupin. První skupina krys už od prvního dne našla pokažé na konci labyrintu odměnu, druhá skupina krys od prvního do posledního dne experimentu nedostala odměnu žádnou. Třetí skupina dostala odměnu poprvé po 11ti dnech experimentu následně až do 22. dne experimentu.

Právě třetí skupina krys vykázala po prvním dni odměny významný úbytek chybovosti - krysy začaly výrazně méně chodit do slepých konců a směřovaly přímo za cílem. Vysvětlením bylo právě skryté učení a vytváření kognitivních map - mentálních reprezentací vnějšího prostředí, které krysám umožnily dostat se až k cíli.

V nedávné době se vzhledem k původní podobě experimentu, ve kterém zlepšující se skupiny tak činily v závislosti na odměně, vyrojily pochybnosti, zdali hojně interpretované vysvětlení latentního učení nezávislém na vnější odměně, se skutečně zakládá na pravdě.