Knihovnické služby pro bezdomovce

Bezdomovectví (někdy též bezdomovství) je typem sociální segregace a společenského vyloučení, které je důsledkem kontinentálních sociálních a
ekonomických sil vedoucích až k sociálním strukturám jako jsou rodina, vzdělání, bydlení a výchova. V tomto smyslu slova můžeme bezdomovce definovat jako sociálně vyloučeného jedince. Bezdomovectví se ukazuje jako extrémní projev společenského vyloučení jedince na okraj společnosti.
Není to ani tak jev, jako spíše proces, který má svůj vývoj, začátek i konec. Navíc je to proces, který hluboce formuje osobnost člověka tím, jak na něj působí. Život „na ulici“ je spojen se specifickým způsobem a oblastmi života, se kterými se v různé míře setkávají lidé bez domova. Tyto zkušenosti jsou součástí procesu, který následně ovlivňuje jejich osobnost (resp. dotváří úpadek osobnosti).

Aspekty bezdomovectví:

Bezdomovci

• Fyzická stránka (nedostatečná výživa, špatná hygiena, nepřízeň počasí,

spánkový deficit, to vše má za následek špatnou kondici a zdravotní stav),

• Pocit strachu (neustále přítomný, způsobuje převrácený režim kdy ze strachu

z napadení nebo krádeží člověk v noci nespí a přes den dospává, s tím souvisí i spánkový deficit),

• Absence domova (obzvláště tato zkušenost přináší nepřetržitý stres, není kam se

schovat, kde vydechnout, bezdomovec je neustále „na očích“ a prožívá ztrátu vlastního soukromí),

• Ztráta pocitu hrdosti (zanedbaná hygiena a vzhled vzbuzují nelichotivé

pohledy kolemjdoucích, člověk bez domova si postupně uvědomuje devalvaci vlastní osobnosti),

• Nezájem okolí (společnost bezdomovectví přehlíží, sociálně vyloučený člověk

utíká do vlastního světa, ztráta kontaktu s realitou a „normálním“ životem),

• Trestná činnost (zkušenost, kterou člověk bez domova prožívá nejen jako

pachatel, ale často i jako oběť).

Můžeme tedy vycházet z toho, že bezdomovectví je nejen společenským vyloučením jedince na okraj společnosti, ale zároveň se jedná o proces, který zásadním negativním způsobem ovlivňuje osobnost člověka. Působením těchto procesů se člověk bez domova dostává do koloběhu událostí, které znemožňují jeho návrat do většinové společnosti bez vnější pomoci.

Typologie bezdomovectví

V roce 2007 vznikla úplně první verze Evropské typologie bezdomovectví (ETHOS) a zároveň definice bezdomovství v českém prostředí. Domov je podle ETHOS definován třemi doménami (fyzickou, právní a sociální), které jej utváří a pokud je jedinec z některé z nich vyloučen, domov ztrácí a stává se tak bezdomovcem. Fyzická doména zastupuje způsob bydlení, právní doména představuje právní nárok jedince na užívání prostoru, ve kterém žije nebo nocuje, a sociální doména zastupuje prostor pro osobní a sociální vztahy (rodina, přátelé). Na základě vyloučení z jedné nebo více domén můžeme stanovit podrobnou typologii bezdomovství od zjevného bezdomovství lidí, kteří jsou vyloučení ze všech tří uvedených domén, až po potenciální hrozbu bezdomovství u lidí, kteří mají vhodné místo pro život, ale jsou vyloučeni ze sociální domény. To se týká například bezdomovců, kteří mohou mít problém udržet si trvalé nezávislé bydlení.

Příčiny bezdomovectví

Kořeny společenského vyloučení mohou sahat až do dětství, kdy dítě zažívá krizi rodiny v nepřirozených podmínkách. Vesměs jde o skupinu lidi se slabou, lehce ovlivnitelnou osobností, často handicapované (tělesně, duševně, věkem, nízkým vzděláním, sociálním původem, frustrací z dětství). Přizpůsobivost jednotlivce na nové společenské prostředí klesá s věkem, s nedostatkem vzdělání, s fyzickým a hlavně psychickým postižením nebo chorobou. Osamělost a anonymita města je ještě více snižují. Slabší jednotlivci se pak snadno dostávají do nouze.
Rovněž přibývá počet bezdomovců v seniorském věku. Tato skupina je nejvíce zasažena přímo bytovou politikou (např. deregulace nájemného). Problém bývá i v dlouhých čekacích lhůtách na umístění do domovů pro seniory, kdy žadatel o umístění do domova může čekat více než pět let.
Stejně ohroženou skupinou bezdomovectvím jsou lidé po výkonu trestu odnětí svobody. Nemají se kam vrátit, problematicky získávají zaměstnání, protože se zápisem v trestním rejstříku jsou diskvalifikováni ve většině profesí.

Knihovnické služby pro bezdomovce

Co přivádí bezdomovce do knihoven?

Bezdomovci jsou často odkázáni na pobyt ve veřejných institucích, kde mohou částečně uspokojit své potřeby (ochrana před nepřízní počasí, sociální zařízení, pitná voda). Knihovny jako otevřené instituce jsou proto pro mnohé lidi bez domova dočasným útočištěm. Důležitým faktorem je anonymita, kdy mnozí bezdomovci, kteří dodržují hygienické návyky, mohou trávit v knihovně čas, aniž by je někdo identifikoval jako bezdomovce. Knihovny těmto lidem slouží jako nástroj k začlenění, kdy vyvolávají pocit „normálního života“ a mohou díky přístupu ke knihám a internetu smysluplně trávit čas. Pokud člověk, který se ocitne na ulici, neztratí kontakt s ostatními členy společnosti, má větší snahu zachovat si dobré návyky z minulosti.“
Knihovny jako veřejný prostor jsou pro bezdomovce lehce dostupným útočištěm a často nahrazují chybějící sociální služby. Veřejná knihovna působí jako prostředek ke zmírňování digitální propasti, jako místo setkávání a informační pomoci a jako taková se jeví ideálním místem pro rozvoj služeb uživatelům se speciálními potřebami, mezi které nepochybně patří bezdomovci. Každý potenciální uživatel knihovny, který z jakýchkoli příčin není schopen využívat běžných služeb, má stejné právo na přístup ke všem službám knihovny jako ostatní veřejnost.
Právě knihovny, jako centra kultury, vzdělanosti a dostupných informací, by lidem bez domova mohly poskytnout „odrazový můstek“ pro plnohodnotný status ve společnosti a v mnoha směrech mohou právě knihovny člověku pomoci se získáním pocitu vlastní důstojnosti, seberealizace a sociálního kontaktu.

Bezdomovectví v knihovnách USA

Přestože je prostředí Ameriky natolik odlišné, můžeme na jejím příkladu pozorovat vývoj, kterým se knihovny v praxi s bezdomovectvím ubírají.
Dle výsledků zveřejněných v publikaci „Public library services for the poor", většina dotázaných veřejných amerických knihoven nemá nebo neposkytuje informace týkající se služeb pro chudé (včetně služeb pro bezdomovce, kterých je téměř 3.000.000 obyvatel USA).
Světlou výjimkou je veřejná knihovna v St. Louis, která funguje jako příklad úspěšné knihovny poskytující služby všem uživatelům bez rozdílu. Od roku 1994 dodržuje několik zásadních pravidel: zajištění knihovnických služeb dostupných všem bez rozdílů, podpora návštěvnosti knihovny, podpora celoživotního vzdělávání, podpora gramotnosti, individuální pomoc při hledání pracovních a vzdělávacích příležitostí, podpora rozvoje a růstu podnikání, poskytování aktuálních informací z různých oblastí, podpora rekreačního čtení, podpora práce s moderními technologiemi.
Ačkoliv v českém kontextu se jedná o standard, v americkém kontextu není přístup veřejné knihovny v St. Louis běžnou praxí a jedná se spíše o výjimku, i proto vznikla publikace „Public services for the poor“. Jedná se o jednu z nejkomplexnějších publikací poskytujících informace na téma knihovnické služby pro bezdomovce.

Odkazy

Externí odkazy

• Bezdomovectví a služby knihoven
• Bezdomovectví a služby knihoven — ukázky služeb a přístupů v zahraničí a u nás

Související články

• Veřejná knihovna
• Chudoba
• Životní úroveň
• Bydlení
• Město
• Životní styl a sociální stratifikace

Klíčová slova

bezdomovec, uživatel se speciálními potřebami, knihovnické služby