Způsoby organizace a financování zdravotní péče: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
==Organizace zdravotnictví== | ==Organizace zdravotnictví== | ||
− | === Základní pojmy === | + | ===Základní pojmy=== |
'''Zdravotní péče znamená''' péči o zdraví zahrnující veškerou činnost celé společnosti, která posiluje zdraví, zabraňuje onemocnění, léčí již vzniklá onemocnění a usiluje o snížení následků nemoci.<ref name=":1" /> | '''Zdravotní péče znamená''' péči o zdraví zahrnující veškerou činnost celé společnosti, která posiluje zdraví, zabraňuje onemocnění, léčí již vzniklá onemocnění a usiluje o snížení následků nemoci.<ref name=":1" /> | ||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
Mezi základní principy zdravotnictví patří:<ref name=":1" /> | Mezi základní principy zdravotnictví patří:<ref name=":1" /> | ||
− | # '''Solidarita''' (mezi starými a mladými, bohatými a chudými apod. Např. lidé v produktivním věku se „starají“ o populaci v neproduktivním věku). | + | #'''Solidarita''' (mezi starými a mladými, bohatými a chudými apod. Např. lidé v produktivním věku se „starají“ o populaci v neproduktivním věku). |
− | # '''Dostupnost''' (ekonomická i geografická). | + | #'''Dostupnost''' (ekonomická i geografická). |
− | # '''Svobodný výběr poskytovatele a zdravotní pojišťovny''' (ale většinou si lidé vybírají nejbližší/nejdostupnější pojišťovnu). | + | #'''Svobodný výběr poskytovatele a zdravotní pojišťovny''' (ale většinou si lidé vybírají nejbližší/nejdostupnější pojišťovnu). |
Základním cílem zdravotnictví je nejenom '''zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva''', ale i '''dosažení důvěry a jistoty občanů''', že je jim dostupný fungující zdravotní systém, který jim v případě potřeby poskytne kvalitní, odbornou a důstojnou péči. Zdravotní systém proto musí odpovídat představám, které jsou formovány v každé zemi na základě historických, sociálních a kulturních zkušeností, tudíž zahraniční modely jsou i se svými principy velmi obtížně přenositelné do nového prostředí. <ref name=":0">Vladimír Kebza a kol. (2017). ''Psycholog ve zdravotnictví.'' Praha: Karolinum.</ref> | Základním cílem zdravotnictví je nejenom '''zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva''', ale i '''dosažení důvěry a jistoty občanů''', že je jim dostupný fungující zdravotní systém, který jim v případě potřeby poskytne kvalitní, odbornou a důstojnou péči. Zdravotní systém proto musí odpovídat představám, které jsou formovány v každé zemi na základě historických, sociálních a kulturních zkušeností, tudíž zahraniční modely jsou i se svými principy velmi obtížně přenositelné do nového prostředí. <ref name=":0">Vladimír Kebza a kol. (2017). ''Psycholog ve zdravotnictví.'' Praha: Karolinum.</ref> | ||
Řádek 30: | Řádek 30: | ||
Další otázkou je řešení vlastnických vztahů a právní formy zdravotnických zařízení a zdravotnických pojišťoven. V ČR vedle sebe funguje řada zařízení s odlišným vlastnictvím – ve vlastnictví státu, územně samosprávného celku nebo či soukromého subjektu – mají tedy různou právní formu. Současná legislativa ale neposkytuje rovnocenné podmínky pro všechny tyto typy zařízení, tedy dochází k diskriminaci některých zdravotnických zařízení.<ref name=":0" /> | Další otázkou je řešení vlastnických vztahů a právní formy zdravotnických zařízení a zdravotnických pojišťoven. V ČR vedle sebe funguje řada zařízení s odlišným vlastnictvím – ve vlastnictví státu, územně samosprávného celku nebo či soukromého subjektu – mají tedy různou právní formu. Současná legislativa ale neposkytuje rovnocenné podmínky pro všechny tyto typy zařízení, tedy dochází k diskriminaci některých zdravotnických zařízení.<ref name=":0" /> | ||
− | + | ==== Možné budoucí změny českého zdravotnictví. ==== | |
+ | V prvé řadě je nutné vytvořit jednotnou legislativní platformu, která bude jasně vymezovat kompetence a odpovědnost jednotlivých subjektů zdravotnictví, pokud chceme dosáhnout cílů zdravotní politiky a bezproblémového fungování zdravotnictví.<ref name=":0" /> | ||
+ | |||
+ | Mezi dalšími možnými změnami, ať už jsou žádoucí či nežádoucí, můžeme zmínit:<ref name=":1" /> | ||
+ | |||
+ | * Sloučení výběru daní, sociálního a zdravotního pojištění. | ||
+ | * Spojení sociálního a zdravotního systému. | ||
+ | * Kategorizace a standardizace zdravotní péče (co je a co není standard či nadstandard, co je péče hrazená a co nehrazená). | ||
+ | * Pokračování fúzí zdravotních pojišťoven. | ||
+ | * Zavádění poplatků (např. hospitalizační taxa a další). | ||
+ | * Zavedení úrazového pojištění (podle rakouského modelu). | ||
+ | * Pokračování postupného snižování akutních lůžek a jejich transformace na lůžka následné péče. | ||
+ | * Základní informace o zdravotním stavu občana (např. čipové karty). | ||
+ | * Další rozvoj jednodenní péče. | ||
+ | * Růst nákladů na zdravotní péči. | ||
+ | * Posilování úhrad podle DRG a oslabování paušálních a výkonových úhrad. | ||
+ | * Zvýšení plateb za státní pojištěnce. | ||
+ | * Řešení problematiky „čekacích listů“ (např. zavedení nepřekročitelných čekacích lhůt). | ||
+ | * Odcházení lékařů do zahraničí. | ||
+ | * Zlepšení schopnosti politiků nalézat dílčí řešení v období reální krize, tedy méně ideologizovaný systém či politicky kompromisní systém. | ||
+ | |||
+ | Cílem je zdravotní systém, který bude otevřený, přehledný, pragmatický a férový.<ref name=":1" /> | ||
+ | <br /> | ||
+ | |||
+ | === Typy zdravotních služeb === | ||
+ | |||
+ | ==== Ambulantní péče ==== | ||
+ | Ambulantní péče je typem zdravotní péče, kdy není nutná hospitalizace pacienta a pacient do zařízení pouze dochází. Rozlišujeme '''primární ambulantní péči,''' kam patří například praktický lékař pro děti a dospělé, stomatolog (zubní lékař) nebo u žen gynekolog – pacienti jsou zde povinně registrování, cílem je preventivní, diagnostická, léčebná a preventivní péče. U všech lékařů primární péče je musí pacient zaregistrovat, přičemž lékaři mají právo v případě velkého pracovního vytížení registraci nového pacienta odmítnout, pokud by další navýšení kapacity již znemožnilo dodržení určitého standardu a kvality péče poskytované stávajícím registrovaným pacientům. Lékaři však nemohou pacienty odmítnou v případě neodkladné péče (úrazy, akutní stavy a podobně). Naopak '''specializovanou ambulantní péči''' poskytují lékařští specialisté ve svých jednotlivých oborech specializace.<ref name=":0" /> | ||
+ | |||
+ | ==== Lůžková péče ==== | ||
+ | Lůžková péče je type zdravotní péče, pro jejíž poskytnutí je nutná hospitalizace pacienta. Tento typ péče je poskytován nemocnicemi a odbornými léčebnými ústavy s nepřetržitým provozem jako '''akutní péče, následná péče a dlouhodobá péče.'''<ref name=":0" /> | ||
+ | |||
+ | ==== Zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociální prostředí pacienta ==== | ||
+ | |||
+ | |||
Verze z 30. 8. 2020, 17:29
Organizace zdravotnictví
Základní pojmy
Zdravotní péče znamená péči o zdraví zahrnující veškerou činnost celé společnosti, která posiluje zdraví, zabraňuje onemocnění, léčí již vzniklá onemocnění a usiluje o snížení následků nemoci.[1]
Zdravotnická péče je péče o zdraví, na které se podílí zdravotnictví (poskytování zdravotnických služeb).[1]
Zdravotnictví je soustava odborných zdravotnických institucí a činností, které se zaměřují na péči o zdraví občanů a slouží k uspokojování zdravotnických potřeb obyvatelstva.[1]
Zdravotnický systém v ČR
Zdravotnický systém je formálně uspořádaná soustava vztahů mezi třemi základními subjekty – těmi, kdo zdravotní péči spotřebovávají (pacienti), těmi, kdo péči umí a smí nabízet (poskytovatelé) a těmi, kdo ji finančně zprostředkovávají (plátci).[1]
Mezi základní principy zdravotnictví patří:[1]
- Solidarita (mezi starými a mladými, bohatými a chudými apod. Např. lidé v produktivním věku se „starají“ o populaci v neproduktivním věku).
- Dostupnost (ekonomická i geografická).
- Svobodný výběr poskytovatele a zdravotní pojišťovny (ale většinou si lidé vybírají nejbližší/nejdostupnější pojišťovnu).
Základním cílem zdravotnictví je nejenom zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, ale i dosažení důvěry a jistoty občanů, že je jim dostupný fungující zdravotní systém, který jim v případě potřeby poskytne kvalitní, odbornou a důstojnou péči. Zdravotní systém proto musí odpovídat představám, které jsou formovány v každé zemi na základě historických, sociálních a kulturních zkušeností, tudíž zahraniční modely jsou i se svými principy velmi obtížně přenositelné do nového prostředí. [2]
Od 90. let 20. století stále probíhají snahy o reformu českého zdravotnictví. Zásadnější změny však byly provedeny pouze po revoluci, a to transformace původního státem řízeného zdravotnictví. Zejména se jednalo o zavedení povinného zdravotního pojištění, zahájení procesu privatizace zdravotnických zařízení a napojení výše úhrad poskytovatelů zdravotní péče na jejich úkony. K různých důvodů již poté k zásadnějším reformám nedošlo. Z toho důvodu dnes čelí české zdravotnictví řadě problémů, zejména v důsledku nevhodného nastavení celého systému. [2]
Základní problémy českého zdravotnictví
Základním problémem českého zdravotnického systému je v prvé řadě jeho roztříštěnost soustavy právních norem týkajících se právě zdravotnictví. Žádoucí by bylo vytvořit koncepci zdravotnictví, která by byla výchozí a sjednocenou legislativní normou. Dále je zde i problém absence definice garantované péče, nevyřešená koncepce financování lůžkové péče a neukončená transformace lůžkového fondu, nedostatek kvalitních řídících a kontrolních systémů ve zdravotnictví a nedostačující spolupráce všech účastníků procesu poskytování zdravotnické péče. Komplikací je i nedostatečná úroveň zdravotní gramotnosti u některých skupin obyvatelstva, což vede k nedostatečné zodpovědnosti za vlastní zdraví a ke zvýšení míry řady zdravotních rizik.[2]
Obecným problémem zdravotnictví, a to nejenom v ČR, jsou vzrůstající výdaje za péči v důsledku zvyšující se technickou úrovní zdravotnictví a rostoucími cenami zdravotnických technologií a léčiv, rostoucím očekáváním občanů i zdravotnického personálu a také důsledkem stárnutí obyvatelstva. Přičemž tyto stoupající výdaje nejsou doprovázeny růstem finančních zdrojů pro jejich pokrytí.[2]
S problematikou ekonomických zdrojů zdravotnictví souvisí i neefektivní využívání zdrojů až plýtvání se zdroji, a to v různé míře u téměř všech zainteresovaných subjektů ve zdravotnictví – stát, zdravotní pojišťovny, zdravotnická zařízení i někteří pacienti zbytečně nadužívající zdravotnické služby. Dále je problém s poskytováním odměn zdravotníkům a úhrady za poskytnuté zdravotnické služby. Současný systém dostatečně nemotivuje k efektivnějšímu zacházení se zdroji. Problémy s financováním zdravotnické péče budou do budoucna umocněny změnami v demografickém vývoji, tedy postupným stárnutím obyvatelstva, zvyšováním počtu osob v důchodovém věku a tedy vyšší náklady státu za péči o tyto jedince, snižování počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva a tím pádem snižování příjmů z veřejného zdravotního pojištění.[2]
Další otázkou je řešení vlastnických vztahů a právní formy zdravotnických zařízení a zdravotnických pojišťoven. V ČR vedle sebe funguje řada zařízení s odlišným vlastnictvím – ve vlastnictví státu, územně samosprávného celku nebo či soukromého subjektu – mají tedy různou právní formu. Současná legislativa ale neposkytuje rovnocenné podmínky pro všechny tyto typy zařízení, tedy dochází k diskriminaci některých zdravotnických zařízení.[2]
Možné budoucí změny českého zdravotnictví.
V prvé řadě je nutné vytvořit jednotnou legislativní platformu, která bude jasně vymezovat kompetence a odpovědnost jednotlivých subjektů zdravotnictví, pokud chceme dosáhnout cílů zdravotní politiky a bezproblémového fungování zdravotnictví.[2]
Mezi dalšími možnými změnami, ať už jsou žádoucí či nežádoucí, můžeme zmínit:[1]
- Sloučení výběru daní, sociálního a zdravotního pojištění.
- Spojení sociálního a zdravotního systému.
- Kategorizace a standardizace zdravotní péče (co je a co není standard či nadstandard, co je péče hrazená a co nehrazená).
- Pokračování fúzí zdravotních pojišťoven.
- Zavádění poplatků (např. hospitalizační taxa a další).
- Zavedení úrazového pojištění (podle rakouského modelu).
- Pokračování postupného snižování akutních lůžek a jejich transformace na lůžka následné péče.
- Základní informace o zdravotním stavu občana (např. čipové karty).
- Další rozvoj jednodenní péče.
- Růst nákladů na zdravotní péči.
- Posilování úhrad podle DRG a oslabování paušálních a výkonových úhrad.
- Zvýšení plateb za státní pojištěnce.
- Řešení problematiky „čekacích listů“ (např. zavedení nepřekročitelných čekacích lhůt).
- Odcházení lékařů do zahraničí.
- Zlepšení schopnosti politiků nalézat dílčí řešení v období reální krize, tedy méně ideologizovaný systém či politicky kompromisní systém.
Cílem je zdravotní systém, který bude otevřený, přehledný, pragmatický a férový.[1]
Typy zdravotních služeb
Ambulantní péče
Ambulantní péče je typem zdravotní péče, kdy není nutná hospitalizace pacienta a pacient do zařízení pouze dochází. Rozlišujeme primární ambulantní péči, kam patří například praktický lékař pro děti a dospělé, stomatolog (zubní lékař) nebo u žen gynekolog – pacienti jsou zde povinně registrování, cílem je preventivní, diagnostická, léčebná a preventivní péče. U všech lékařů primární péče je musí pacient zaregistrovat, přičemž lékaři mají právo v případě velkého pracovního vytížení registraci nového pacienta odmítnout, pokud by další navýšení kapacity již znemožnilo dodržení určitého standardu a kvality péče poskytované stávajícím registrovaným pacientům. Lékaři však nemohou pacienty odmítnou v případě neodkladné péče (úrazy, akutní stavy a podobně). Naopak specializovanou ambulantní péči poskytují lékařští specialisté ve svých jednotlivých oborech specializace.[2]
Lůžková péče
Lůžková péče je type zdravotní péče, pro jejíž poskytnutí je nutná hospitalizace pacienta. Tento typ péče je poskytován nemocnicemi a odbornými léčebnými ústavy s nepřetržitým provozem jako akutní péče, následná péče a dlouhodobá péče.[2]
Zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociální prostředí pacienta
Odkazy
Reference
Literatura
aaa
Klíčová slova
organizace zdravotnictví, financování zdravotnictví, české zdravotnictví, psycholog ve zdravotnictví, klinická psychologie, zdravotní pojištění