Úvod do filosofie logiky: Porovnání verzí
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
=== Myšlení === | === Myšlení === | ||
* označení "myslověda" | * označení "myslověda" | ||
− | Jde o vyjádření toho, jak lidé skutečně přemýšlejí. To však v praxi obvykle nefunguje, protože lidé nepřemýšlejí "logicky". Z tohoto pohledu se nám jeví jako apriorní věda, nikoli empirická. Vhodněji se jeví přístup k logice jako normativní vědě, která udává, jak by lidé přemýšlet měli. | + | Jde o vyjádření toho, jak lidé skutečně přemýšlejí. To však v praxi obvykle nefunguje, protože lidé nepřemýšlejí "logicky". Z tohoto pohledu se nám jeví jako apriorní věda, nikoli empirická. Vhodněji se jeví přístup k logice jako '''normativní vědě''', která udává, jak by lidé přemýšlet měli. |
=== Skutečnost === | === Skutečnost === | ||
− | + | Některé logické zákony fungují ve skutečném životě, obdobně jako '''fyzikální zákony''', jsou empirické, seznamujeme se s nimi zkušeností. Logické zákony se nám však zdají obvykle platné apriorně, nezávislé na okolní skutečnosti. | |
− | |||
=== Jazyk === | === Jazyk === | ||
− | + | Logické zákony jako '''jazykové normy'''. Sledujeme, podle jakých jazykových pravidel některé výrazy užíváme a z toho vyvozujeme logické zákony. Některé principy jsou obecné, platí ve všech jazycích stejně, některé se liší, uzpůsobují se specifikům příslušných jazyků (stejné věci se v různých jazycích vyjadřují odlišně). | |
− | |||
− | |||
=== Abstraktní entity === | === Abstraktní entity === | ||
− | + | Logika se zabývá '''jsoucny'''. Nejde o skutečné, ale možné jazyky, možné skutečnosti, možné způsoby myšlení... | |
− | |||
== Zákon sporu == | == Zákon sporu == |
Verze z 23. 11. 2014, 16:54
Filosofie logiky se zaměřuje na výchozí pojmy logiky, metody a postupy v logice používané. V historii se setkáváme s různými přístupy a logickými školami. Množství z nich považuje za zásadní porozumění jazyku, pak totiž můžeme porozumět otázce a následně na ni hledat odpověď. Víceméně všechny logické školy se shodnou, že by logika měla poskytnout nástroje a prostředky k usuzování.
Obsah
Předmět logiky
Nejprve si musíme stanovit náš účel, pak můžeme začít utvářet formu vhodné logiky. Čím se vlastně logika zabývá a má zabývat? Čeho se týká?
Myšlení
- označení "myslověda"
Jde o vyjádření toho, jak lidé skutečně přemýšlejí. To však v praxi obvykle nefunguje, protože lidé nepřemýšlejí "logicky". Z tohoto pohledu se nám jeví jako apriorní věda, nikoli empirická. Vhodněji se jeví přístup k logice jako normativní vědě, která udává, jak by lidé přemýšlet měli.
Skutečnost
Některé logické zákony fungují ve skutečném životě, obdobně jako fyzikální zákony, jsou empirické, seznamujeme se s nimi zkušeností. Logické zákony se nám však zdají obvykle platné apriorně, nezávislé na okolní skutečnosti.
Jazyk
Logické zákony jako jazykové normy. Sledujeme, podle jakých jazykových pravidel některé výrazy užíváme a z toho vyvozujeme logické zákony. Některé principy jsou obecné, platí ve všech jazycích stejně, některé se liší, uzpůsobují se specifikům příslušných jazyků (stejné věci se v různých jazycích vyjadřují odlišně).
Abstraktní entity
Logika se zabývá jsoucny. Nejde o skutečné, ale možné jazyky, možné skutečnosti, možné způsoby myšlení...
Zákon sporu
Spor je něco, co nemůžeme uvažovat. Paradox: Může Bůh všemohoucí stvořit kámen, který by neuzvedl? Ano, může, protože je všemohoucí, je nad sporem, nachází se v našem myšlení.
Výrok
Výrok je určitým způsobem strukturovaná věta, která je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Obvykle se logika zabývá právě výroky. Řekneme-li o něčem, že je truth value gap, znamená to, že nemá pravdivostní hodnotu.
Propozice
- neboli obsah tvrzení (myšlenka, věta o sobě)
- nezajímá nás použití v jazyce, ale význam pro logiku
Větný typ
- posloupnost výrazů bez ohledu na způsob vyjádření (řečí, písmem)
- abstrakce skryté za jednotlivými výrazy spojujeme do sebe
Větný výskyt
- obsahuje i okolnosti za jakých je výrok užit
Dvě a dvě jsou čtyři. 2+2=4. Dvě a dvě jsou čtyři.
Například výše uvedené tři věty, vyjadřují jednu propozici. Jde o dva větné typy a tři větné výskyty.
Subjekt predikátová forma věty
Tedy S je P., podle aristotelského přístupu uznávána po staletí.
- někdy až démonizováno
- jinak pracujeme s různými větami dle subjektu
- moderní pojetí kvantifikace - kvantifikátor je vyváděn vně, kvantifikujeme přes universum
- moderní pojetí se liší v tom, že můžeme vypovídat třeba i o dvojici, jiný přístup k subjektu
- obecná věta s prázdným subjektem je považována za pravdivou
Zdroj
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.