Pravdivost: Porovnání verzí
(→Zdroj) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit. | |
| − | |||
| − | |||
# '''nositel pravdy''', "pravděnec" (''truth bearer'') - propozice, větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'') - mentální entita, nepřenáší se pravdivost | # '''nositel pravdy''', "pravděnec" (''truth bearer'') - propozice, větný typ, větný výskyt, tvrzení (''assertion''), promluva (''utterance''), přesvědčení (''belief'') - mentální entita, nepřenáší se pravdivost | ||
# '''činitel pravdy''', "pravditel" (''truth maker'') | # '''činitel pravdy''', "pravditel" (''truth maker'') | ||
| Řádek 10: | Řádek 8: | ||
* nositel je totožný s faktem | * nositel je totožný s faktem | ||
=== Kongruenční verze === | === Kongruenční verze === | ||
| − | + | Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy. | |
| + | * relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce | ||
=== Korelační verze === | === Korelační verze === | ||
| − | + | # deskriptivní konvence - popisuje typ situace | |
| + | # demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci | ||
== Verifikační teorie == | == Verifikační teorie == | ||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
== Koherenční teorie pravdy == | == Koherenční teorie pravdy == | ||
| − | Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) | + | Hlavním představitelem je [[John L. Austin|John Langshaw Austin]] (1911-1960) a vychází do jisté míry z [[Idealismus|idealismu]]. Pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny. Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat '''nezávislá mysl''', která obsahuje koherentní množinu. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | == [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy == | + | === [[Willard Van Orman Quine|Quineova]] teorie pravdy === |
''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref> | ''"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.<br />Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.<br />(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.<br />(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."''<ref name="Quine">Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).</ref> | ||
| − | + | Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat). | |
| − | |||
| − | |||
== Pragmatická teorie == | == Pragmatická teorie == | ||
| − | Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910) | + | Hlavním představitelem je [[William James|William James]] (1842-1910). Pravdivost tvrzení dána jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného. |
| − | |||
| − | |||
== Konsenzuální teorie == | == Konsenzuální teorie == | ||
| − | Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914) | + | Hlavní představitel je [[Charles S. Pierce|Charles Sanders Pierce]] (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme [[Konsenzus|konsenzus]] zjistit? |
| − | + | * užitečnost vs. morálka | |
| − | |||
| − | |||
== [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy == | == [[Alfred Tarski|Tarského]] sémantická teorie pravdy == | ||
| − | + | Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k [[Aristotelés|Aristotelovi]]. | |
| − | * '''T-schéma''': "P" je pravda | + | * '''T-schéma''': "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty) |
| − | + | :''Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.'' | |
| − | + | :Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat? | |
| − | + | Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky | |
| − | * '''sémanticky uzavřený jazyk''' obsahuje predikát ''pravdivý'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat paradox lháře a tedy je sporný | + | * '''sémanticky uzavřený jazyk''' je takový jazyk, který obsahuje predikát ''"pravdivý"'' a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat [[Paradox lháře|paradox lháře]] a tedy je sporný. |
| − | + | ||
| − | + | ||
| + | Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat ''"pravdivý v O"''. | ||
| + | Pravdivost budeme definovat přes pojem '''''splňování''''', který také musíme definovat a to rekurzívně: | ||
# nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math> | # nekonečná posloupnost <math>P(x_1, x_2 \ldots x_n)</math>, <math>O: o_1, o_2...</math> | ||
# <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna | # <math>\neg\varphi</math> je splněna iff <math>\varphi</math> není splněna | ||
# <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math> | # <math>\varphi\vdash\psi</math> je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna <math>\varphi</math> a je posloupností splněna <math>\psi</math> | ||
# <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math> | # <math>\exists x_{i} \varphi</math> je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje <math>\varphi</math> | ||
| − | * Formule <math>\varphi</math> je pravdivá | + | * Formule <math>\varphi</math> je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností. |
| − | + | ||
| − | + | Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle [[Donald Davidson|Davidsona]] [[Alfred Tarski|Tarski]] definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládáme. | |
| − | |||
== Deflační teorie pravdy == | == Deflační teorie pravdy == | ||
| Řádek 65: | Řádek 56: | ||
=== Redundanční teorie pravdy === | === Redundanční teorie pravdy === | ||
* '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p | * '''teze o transparentnosti pravdy''': je pravda, že p, znamená totéž, co p | ||
| − | + | Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu | |
=== Závětná teorie === | === Závětná teorie === | ||
| − | + | Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány ''závětou''. Výraz tvaru "je pravda, že..." (''thatt'') funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě. | |
| − | |||
=== Minimalistická teorie pravdy === | === Minimalistická teorie pravdy === | ||
* '''''"Je pravda, že p, a p."''''' | * '''''"Je pravda, že p, a p."''''' | ||
Verze z 23. 11. 2014, 17:35
Úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá. Pravdivost vět ověřujeme. Věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí. U některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, takže není potřeba je řadit do množiny, například u vět vypovídajících o budoucnosti nelze pravdivostní hodnotu určit.
- nositel pravdy, "pravděnec" (truth bearer) - propozice, větný typ, větný výskyt, tvrzení (assertion), promluva (utterance), přesvědčení (belief) - mentální entita, nepřenáší se pravdivost
- činitel pravdy, "pravditel" (truth maker)
Obsah
Korespondenční teorie pravdy
neboli adekvační teorie. Spojena např. s B. Russellem, T. Kuhnem. Dávána do souvislosti s realismem. Pravdivost je nezávislá na našich důkazech.
Identitní verze
- nositel je totožný s faktem
Kongruenční verze
Korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností. Problém nastává například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy.
- relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce
Korelační verze
- deskriptivní konvence - popisuje typ situace
- demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci
Verifikační teorie
- pravdivost lze ověřit
Koherenční teorie pravdy
Hlavním představitelem je John Langshaw Austin (1911-1960) a vychází do jisté míry z idealismu. Pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny. Nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními. Podle některých by měla existovat nezávislá mysl, která obsahuje koherentní množinu.
Quineova teorie pravdy
"Jakožto empirista si představuji pojmové schéma vědy jako nástroj sloužící k předpovědi budoucí zkušenosti na základě zkušenosti předchozí. Fyzikální objekty jsou do této situace pojmově zaneseny jako vhodné zprostředkující členy - na však na základě definice spočívající ve zkušenosti, ale prostě jako neredukovatelné postuláty epistemologicky srovnatelné s Homérovými bohy.
Co se mé osoby týče, nevěřím jako materialista v Homérovy bohy, ale ve fyzikální objekty, a věřit v něco jiného považuji za nevědecké. Avšak z hlediska svého epistemologického založení se Homérovi bohové od fyzikálních objektů neliší principiálně, ale pouze co do stupně. Oba druhy entit se v našem myšlení vyskytují pouze jako jakési kulturní postuláty. Mýtus fyzikálních objektů ukázal svou epistemologickou převahu tím, že dokázal úspěšněji než ostatní mýty vštípit plynutí naší zkušenosti zvládnutelnou strukturu.
(...) Rovněž abstraktní entity matematického druhu - třídy, třídy tříd atd. - jsou ve stejném duchu postuláty. Epistemologicky jsou na stejné úrovni jako fyzikální objekty a bohové, tzn. nejsou ani lepší ani horší. Lepší nebo horší jsou nejvýš co do stupně, v jakém se osvědčují při našem zacházení se smyslovou zkušeností.
(...) Každý člověk má na jedné straně k dispozici určité vědecké dědictví a na straně druhé je vystaven nepřetržitému toku smyslových podnětů. Úvahy, které ho vedou k přizpůsobování tohoto dědictví k onomu toku, jsou, pokud uvažujeme racionálně, pragmatické."[1]
Quineova teorie je alternativa koherenční teorie. Primární jsou smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině. Je pragmatická ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat).
Pragmatická teorie
Hlavním představitelem je William James (1842-1910). Pravdivost tvrzení dána jeho praktičností, užitečností. Vše je relativní vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného.
Konsenzuální teorie
Hlavní představitel je Charles Sanders Pierce (1839-1914). Pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina. Někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny. Jak můžeme konsenzus zjistit?
- užitečnost vs. morálka
Tarského sémantická teorie pravdy
Sám autor tuto teorii považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie pro účely logiky, hlásí se k Aristotelovi.
- T-schéma: "P" je pravda právě tehdy, když P. S je pravda právě tehdy, když p. (kde S je pojmenování věty)
- Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.
- Tento přístup má mnoho nevýhod, například jak kvantifikovat?
Vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky
- sémanticky uzavřený jazyk je takový jazyk, který obsahuje predikát "pravdivý" a je schopen pojmenovat své výrazy - je v něm možné definovat paradox lháře a tedy je sporný.
Rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat "pravdivý v O".
Pravdivost budeme definovat přes pojem splňování, který také musíme definovat a to rekurzívně:
- nekonečná posloupnost ,
- je splněna iff není splněna
- je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna a je posloupností splněna
- je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje
- Formule je pravdivá právě tehdy, když je splněna každou posloupností.
Zavádíme pojem nekonečné posloupnosti. Ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost. Podle Davidsona Tarski definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládáme.
Deflační teorie pravdy
Pravdivost není vlastnost, vyčerpáváme její podstatu. Predikát "pravdivý" je zbytný a lze jej nahradit.
Redundanční teorie pravdy
- teze o transparentnosti pravdy: je pravda, že p, znamená totéž, co p
Predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu
Závětná teorie
Obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány závětou. Výraz tvaru "je pravda, že..." (thatt) funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě.
Minimalistická teorie pravdy
- "Je pravda, že p, a p."
Zdroj
Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.
Reference
- ↑ Quine Willard Van Orman. Dvě dogmata empirismu. (1951). Český překlad P. Sousedíka, OIKOYMENH, Praha. (1995).
Související články
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
