E-learning neboli elektronické vzdělávání/učení je vzdělávací proces využívající informační a komunikační technologie. Může být charakterizován jako vzdělávací proces spojený s počítači, informačními a komunikačními technologiemi.[1]

E-learning zahrnuje teorii, výzkum a jakýkoli reálný vzdělávací proces, v němž jsou v souladu s etickými principy používány informační a komunikační technologie (dále jen ICT), které pracují s daty v elektronické podobě.

Způsob využívání prostředků ICT a dostupnost učebních materiálů jsou závislé především na vzdělávacích cílech, obsahu a charakteru vzdělávacího prostředí a na potřebách a možnostech všech aktérů vzdělávacího procesu.[2]

Formy e-learningu

  • CBT (ComputerBasedTraining)
    • e-learningové kurzy v off-line podobě, distribuované hlavně pomocí CD-ROMů
    • nevyžadují připojení k internetu
  • WBT (Web BasedTraining)
    • kurzy poskytované pomocí internetu či intranetu, tedy on-line
  • VC (VirtualClassroom)
    • zde je také nutné připojení k internetu, jedná se o webový interaktivní nástroj, který v sobě kombinuje WBT a prezenční školení
    • tato virtuální třída slouží pro meetingy, prezentace, setkávání i školení[1]

Synchronní a asynchronní vzdělávání

  • Synchronní (současně)
  • Asynchronní
    • tento způsob výuky nabízí studentovi možnost vzdělávat se ve vlastním volném čase a bez přímého dohledu učitele
    • příkladem mohou být samo-studijní kurzy na internetu/extranetu, výukové CD-ROMy, výukové audio nebo videokazety, e-mail, diskuzní fóra[3]

Výhody a nevýhody e-learningu

Výhody

  • Vyšší efektivnost výuky
    • vysoká flexibilita e-learningu umožněna díky tomu, že informace jsou uspořádány do malých přehledných modulů, ze kterých se skládají jednotlivé kurzy
  • Personalizace
    • nové informační platformy nabízejí celou řadu personalizačních možností, jako například propojení s portfolii, blogy či komunitami
  • Individuální přístup k uživateli
    • uživatel přestává být pasivním účastníkem, jako to bývá v tradičním kurzu
  • Menší náklady na vzdělávání
    • efektivnost po finanční stránce, odpadají náklady na tisk a distribuci materiálů, výdaje spojené s dopravou studentů, eliminován zisk z ušlé příležitosti, neboli čas
  • Modernizace
    • znalosti poskytované v tzv. modulech, což je činí informačně vstřebatelnějšími a hlavně také přehlednějšími
  • Větší aktuálnost informací
  • Rychlejší vstřebávání informací studenty než při tradičním školení
  • Lépe zapamatovatelná forma informací
    • e-learningové moduly
  • Větší možnosti testování znalostí
  • Shodný obsah pro všechny studenty
  • Vyšší míra interaktivity
  • Snadná administrace
  • Zvyšování znalostí v oblasti informačních technologií

Nevýhody a omezení

  • Závislost na technologiích
  • Nekompatibilita jednotlivých komponent
  • Nevhodnost pro určité typy kurzů
  • Nevhodnost pro určité typy studentů
  • Princip dobrovolnosti
    • záleží na motivaci a sebekázni každého jednotlivce
  • Špatné řešení interaktivity
    • e-learning neosobní, izolovaný
  • Vysoké počáteční náklady
  • Závislost na lidské podpoře (IT oddělení firmy, lektoři, vývojáři)[1]

Technika

Zatím se e-learning spojuje především s osobními počítači.
Díky rozvoji nových kategorií výkonných komunikačních prostředků, jako jsou kapesní a osobní počítače či organizéry, ale také nová generace mobilních telefonů umožňujících připojení k internetu, se začíná hovořit i o m-learningu – mobilním vzdělávání.

Dnešní mobilní telefony mají dostatečný výkon i pro přehrávání videopořadů a není důvod, proč by nemohly sloužit ke vzdělávání, stejně jako slouží k přístupu k informacím na internetu.[4]

Závěr

E-learning se dnes již stal běžnou součástí každodenní vzdělávací praxe. Existuje v mnoha podobách, reálně u nás neexistuje vysoká škola nebo velká firma, která by nějakou formu e-learningu nevyužívaly.

E-learning je nedílnou součástí života, práce i vzdělávání lidí v produktivním věku a mnozí bez nich nejsou schopni žít a pracovat. Rozšíření a dostupnost technologií a zejména internetu odbourala ve vyspělých zemích u většiny jejich obyvatel bariéru technologickou a v návaznosti na ni postupně i psychologickou.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Vox, 2011, 197 s. ISBN 978-808-7480-007.
  2. ↑ ZOUNEK, Jiří. E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2.
  3. ↑ Synchronní a asynchronní e-learning [online]. Dostupné z http://www.hrnews.cz/portal/template/EcNewsArticleDetail/id/165874
  4. ↑ E-learning. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/e-learning

Použitá literatura

  • BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Vox, 2011, 197 s. ISBN 978-808-7480-007.
  • ZOUNEK, Jiří. E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2.
  • Synchronní a asynchronní e-learning [online]. Dostupné z http://www.hrnews.cz/portal/template/EcNewsArticleDetail/id/165874
  • E-learning. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/e-learning

Doporučená literatura

  • BAREŠOVÁ, Andrea. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Vox, 2011, 197 s. ISBN 978-808-7480-007.
  • ZOUNEK, Jiří. E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2.

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

Vzdělávací proces, Učení, Online kurzy, Internet

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=E-learning&oldid=15537“