Gestaltismus

Verze z 2. 3. 2015, 15:31, kterou vytvořil Husokachna (diskuse | příspěvky)

Gestaltismus (z něm. gestalt = tvar, forma, struktura) je psychologický směr reagující na asocianismus, který jako primární a základní prvky psychiky chápe celostní psychické útvary.[1] Hlavní výzkumnou metodou gestaltismus je fenomenologická introspekce. V oblasti přírodních věd se gestaltisté inspirovali především objevem elektromagnetického pole.[2]

  • Někdy se též označuje jako celostní psychologie či tvarová psychologie.
  • Gestalt terapie je psychoterapeutický přístup vycházející z gestaltismu.

Historie

Myšlenkovým předchůdcem gestaltismu byl Christian von Ehrenfels (1859-1932), který pojem Gestalt vnesl do psychologie svým článek 'Über "Gestaltqualitäten"'[3] v roce 1890. V něm popsal tzv. transpozici - jejím typickým příkladem je melodie, která i po převedení do jiné tóniny nabývá stejných tvarových kvalit, které se liší od vlastností jednotlivých tónů:[4] "Je melodie pouhou sumou (Zusammenfassung) jednotlivých částí, nebo něco nového v relaci k této sumě; něco, co s ní jde v ruku v ruce, ale je od ní rozlišitelné?"[5]

  • Hnutí se dělí na dva směry: na berlínskou školu a lipskou celostní školu.

Lipská celostní škola

Hlavním představitelem této školy byl Felix Krueger, Wundtův nástupce v Psychologickém ústavu lipské univerzity.[6] Tato skupina odmítala rozklad duševního dění na prvky a zdůrazňovala prioritu celku - někdy bývá přávě označována za celostní psychologii (Ganzheitpsychologie).[7] Lipská škola rozdělovala celky na uzavřené a učleněné (např. geometrické obrazce, akordy, melodie, slova) a neučleněné a neuzavřené(např. zažítky nižších smyslů, zažitky vysokého vzrušení).

Berlínská škola

Berlínská škola se zabývala zejména studiem uzavřených psychických tvarů v oblasti percepce, učení a myšlení. Mezi její zakládající členy patří Max Wertheimer, Wolfgang Köhler a Kurt Koffka. Později se k nim připojil i Kurt Lewin. Základní myšlenkové paradigma lze shrnout následovně: Celek je více než suma jednotlivých částí.

Tvarové zákony

  • Zákon dobrého tvaru- tendence doplňovat obrazce
  • Konstantnost velikosti- vnímání perspektivy
  • Zákon výstižnosti- tendence vidět nejjednodušší tvar
  • Zákon blízkosti - tendence vnímat podobné objekty jako skupiny
  • Zákon figury a pozadí- schopnost mysli zaměřit pozornost na smysluplný tvar a ignorovat zbytek
  • Zákon směru - v obrazcích hledáme čáry s nepřerušeným pokračováním
  • Zákon podobnosti - smíšené skupiny podobných a odlišných objektů vidíme po příznačných skupinách

Zdroje

Reference

  1. ↑ Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
  2. ↑ Plháková Alena. (2000). Přehled dějiny psychologie. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  3. ↑ Ehrenfels, C. . (1890). Über "Gestaltqualitäten". Leipzig: Reisland.
  4. ↑ Plháková Alena. (2000). Přehled dějiny psychologie. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  5. ↑ Ehrenfels, C. . (1890). Über "Gestaltqualitäten". Leipzig: Reisland.
  6. ↑ Plháková Alena. (2000). Přehled dějiny psychologie. (Vyd. 1., 97 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
  7. ↑ Hoskovec Jiří, Nakonečný Milan, & Sedláková Miluše. (2002). Psychologie XX. století: některé významné směry a školy. (1. vyd. [i.e. 2. vyd.], 295 s.) Praha: Karolinum.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestaltismus&oldid=18085“