Kodexy informační etiky

Kodex informační etiky je dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce s informacemi.[1]

K regulaci mravního jednání a chování jednotlivých povolání byly vytvořeny soubory mravních zásad, hodnot a norem, nazývané profesní kodexy nebo etické kodexy povolání nebo profesní etika.[2] Téměř každá profese má svůj specifický kodex

Etické kodexy mají několik forem:[3]

  1. Právní normy - tiskový zákon, zákon o svobodě informací, autorský zákon, zákon o ochraně osobních údajů
  2. Mezinárodní smlouvy - právo na svobodu slova a tisku, právo na ochranu soukromí
  3. Profesní kodexy - kodex pro žurnalisty, knihovníky, informační pracovníky

Příklady kodexů

Kodex Netiquette

Kodex Netiquette [4] neboli zásada síťové etiky se týká způsobu chování na internetu. Jsou v ní probírána témata jako e-mail, diskusní fóra, blog, chat a sociální sítě.

  • Nepoužívat počítač k tomu, aby škodil ostatním lidem
  • Nebránit ostatním lidem pracovat na počítači
  • Neprohlížet cizí soubory
  • Nekrást pomocí počítače
  • Nešířit pomocí počítače fámy
  • Nepoužívat ani nekopírovat nezaplacený program
  • Nepoužívat bez svolení prostředky na cizím počítači
  • Neupírat ostatním lidem užívat svůj intelekt
  • Myslet na společenské souvislosti programu, na kterém se podílíme
  • Používat počítač s respektem a uvážením

Kodex knihovníka

Hlavní prioritou knihovníka je uspokojit uživatelovy informační potřeby. Jeden z nejznámějších je kodex ALA, který sepsala Americká knihovnická asociace. U nás vznikl Kodex etiky českých knihovníků[5] , vytvořený SKIPem. Zde jsou jeho základní body:

  • knihovník hájí základní právo jedince na informaci. Poskytuje neomezený, rovný a svobodný přístup k informacím a informačním zdrojům, které jsou obsaženy ve fondech knihoven. Činí tak bez ohledu na politická, ideologická a náboženská hlediska a bez jakékoliv cenzury, s výjimkami uvedenými v zákonných předpisech.
  • usiluje o všestrannou dostupnost informací uložených v dokumentech bez ohledu na místo jejich uložení; poskytuje své služby uživatelům bez ohledu na jejich národnost, rasu, náboženství, pohlaví a sociální status;
  • respektuje práva autorů a nakládá s jejich intelektuálním vlastnictvím v souladu se zákonnými předpisy;
  • respektuje práva uživatelů na soukromí a anonymitu, vztahy s nimi zakládá na respektu k jejich osobnostem a informačním potřebám. chrání jejich osobní údaje a uživatelské aktivity;
  • svým profesionálním jednáním a loajálním chováním přispívá k dobré pověsti knihovny na veřejnosti. Formuje pozitivní obraz knihovny i profese ve společnosti;
  • sleduje aktuální problematiku své profese a usiluje o celoživotní vzdělávání a profesní zdokonalování

Kodex novináře

U každého novinářského kodexu je velký důraz kladen na pravidlo objektivity a zásadu nestrannosti, dále na svobodu tisku a jiných médií. Nutné je rozlišovat fakta od domněnek a respektovat soukromí.

Hlavní organizací, která se zabývá novinářskou etikou u nás, je Syndikát novinářů České republiky. Syndikát na základě mezinárodních dokumentů a smluv vypracoval Etický kodex novináře[6], s těmito hlavními body:

1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace.

  • zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je doprovodit nezbytnými výhradami,
  • respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít
  • neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti
  • odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace
  • odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení
  • nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu

2. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice.

  • nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály
  • nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho novinářskou činností
  • nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka
  • nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy
  • nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů

3. Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií.

  • nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena
  • jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství
  • respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí
  • dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez jejich jasného svolení

Odkazy

Reference

  1. Etický kodex, wikipedie
  2. Hemerová-Hájková 2002, s. 16
  3. Činčera 2002, s. 21
  4. Silicon Hill
  5. Kodex etiky českých knihovníků. SKIP
  6. Syndikát novinářů ČR

Použitá literatura

Související články

Klíčová slova

informační etika, etické kodexy, novinářská etika