Re

Jméno

Re patří bezesporu k nejznámějším a také nejvýznamnějším bohům starověkého Egypta. Jeho jméno znamená "Slunce".

Ikonografie a sféry vlivu

Jak je patrné již z jeho jména, jednalo se o slunečního boha, zastupujícího sluneční žár, teplo, světlo a energii. Mohl tak být zachycen jako (okřídlený) sluneční kotouč, v lidské podobě nebo také jako člověk s hlavou sokola, berana nebo ve tvaru skaraba. Dále mohl tento bůh nabývat zvířecí podoby, a to právě jako sokol, beran nebo skarabeus (vrboun posvátný), ale také jako kocour, býk, had, fénix atd. Jednotlivé atributy a zvířata se na Reových zobrazeních mohly i kombinovat.

Sluneční bůh Re byl slunečním bohem, který každý den křižuje nebe ve své denní bárce mandžet. Byl tak tím, kdo poskytuje světlo, teplo a život celému světu, udržuje ve světě pořádek a maat, jenž byl právě jeho každodenním putováním. Ráno byl Re nazýván též Cheprer a večer Atum.Díky těmto svým funkcím byl Re označován za pána nebes, pána veškerenstva atp.

Re v podsvětí Podobně jako ve dne putoval Re nebesy, v noci putoval podsvětím v noční bárce mesketet. Při této cestě osvětloval podsvětí, soudil provinilé, poskytoval ospravedlněným místo na své bárce, bojoval s různými nástrahami a démony, především pak s hadem Apopem (viz níže). Tato noční cesta bývá často zobrazena ve výzdobě hrobek v Údolí králů. Během této cesty se Re spojuje s tělem boha Usira a sám funguje jako ba, spojující se s tělem.

Re a panovník' Od dob 4.dynastie patří mezi jeden prvek královské titulatury, neboť faraon je od těch dob nazýván mj. "syn Rerův". Tento titul vyjadřoval velmi těsnou vazbu panovníka se slunečním bohem - král vystupoval jako Reův následník a co bylo tedy dobré pro jednoho, bylo dobré i pro druhého, a podobně nepřátele panovníka byli i nepřáteli Reovými.

Synkreze Re byl spojován především s dalšími slunečními bohy, jako jsou např. Amon nebo Atum, často se ale objevuje s dalšími bohy přímo v synkrezi. Od Střední říše se objevují spojení Re-Usir a Amon-Re, od Nové říše se pak Re spojuje např. také s Moncuem nebo Ptahem.

Mýty a funkce

Vládce v nebesích

Podle mýtu, zachyceného v Knize nebeské krávy a nazývaném též legenda o zničení lidstva, vládl Re nejprve na zemi, ale když zestárl, lidé se proti němu bouřili a přestali jej poslouchat. Následně Re poslal svou dceru, rozzuřené sluneční oko, ztotožňované v tomto případě s agresivními aspekty bohyní Hathor a Sachmet, aby lidstvo vyhubila. Re se nakonec nad lidmi slituje, ale bohyně je již tak rozběsněná, že ji nelze zastavit. Nakonec je uklidněna lstí, kdy je jí namísto lidské krve předložen na červeno obarvené pivo, jímž se opila a proměnila se v benevolentní božstvo. Re byl ovšem děním na zemi tak znaven, že se odebere na nebesa, kam je vyzvedla bohyně Nut v podobě krávy.

Re a Nut Bohyně Nut byla také považována za Reovu matku, která jej každé ráno porodila a večer jej pozřela.

Boj Rea s Apopem Především pak podsvětní knihy Nové říše popisují každonoční boj Rea s jeho odvěkým nepřítelem, obrovským hadem Apopem, představitelem chaosu a ne-rádu isfet, který neustále útočil na jeho bárku. V těchto textech je podrobně popisováno dvanáct hodin noci, během nichž se Reova cesta podsvětím odehrávám a Reovo vítězství nad Apopem. V boji Reovi pomáhají a Apopa se snaží chytit do sítí různí bohové, např.Eset s Nebthetou, Thovt nebo Sutech. Kromě bohů se měli boje účastnit zemřelí lidé, kteří se plavili v Reově bárce. Podle dochovaných egyptských textů hrál v tomto souboji roli též panovník, který pomocí rituálů, vykonávaných na zemi, pomáhal Reovi v jeho boji. Re Apopovi nakonec často seká hlavu pod posvátným stromem išed, a to v podobě kocoura.

Kult

Centrum slunečního kultu bylo město Héliopolis.

Literatura

Altmann, V. 2010: Die Kultfrevel des Seth: die Gefährdung der göttlichen Ordnung in zwei Vernichtungsritualen der ägyptischen Spätzeit (Urk. VI). Wiesbaden: Harrassowitz.

Hornung, E. 1991: Der Ägyptische Mythos von der Himmelskuh. Universitätsverlag Freiburg Schweiz.

Hornung, E. 1990 : The triumph of magic : The Sun god´s victory over Apophis, In: The Valley of the Kings : Horizons of eternity, London and New York.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Pinch, G. 2002 : Handbook of Egyptian mythology. Handbooks of World Mythology. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO.

Schott S., 1929: Bücher und Sprüche gegen den Gott Seth, in :Urkunden mythologischen Inhalts / bearb. von Siegfrie Schott - Leipzig : Hinrichs, 1929-1939, Heft I – II [Urkunden des aegyptischen Altertums ; Abt. 6].

Verner, M., 2010: Chrám světa: svatyně, kulty a mysteria starověkého Egypta. Praha: Academia.

Verner, M. - Bareš, L. - Vachala, B.: 1997. Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta. Praha.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.