Hilbertovský kalkulus (značme H) je axiomatický formální systém, pojmenovaný po významném německém matematikovi přelomu 19. a 20. století, Davidu Hilbertovi. V Hilbertovském axiomatickém systému provádíme přímé důkazy (případně důkazy z předpokladů) za použití několika axiomů a odvozovacích pravidel (Hilbertovský výrokový kalkulus užívá pouze jedno pravidlo), důkaz je tedy poměrně náročnější a delší, proto se dnes častěji užívá kalkulus přirozené dedukce.[1]
Hilbertovský výrokový kalkulus
Výrokové axiomy [2]



a 

a 
Odvozovací pravidla
Modus ponens
Hilbertovský predikátový kalkulus
Predikátové axiomy
Hilbertovský predikátový systém užívá výrokové axiomy
plus axiomy specifikace (v podstatě jde o axiomatická schémata, protože za uvedené formule můžeme dosadit libovolné formule), též nazývané jako axiomy substituce.
Axiomy specifikace
Jesliže term t je substituovatelný za x ve formuli
, můžeme použít následující axiomy:

Odvozovací pravidla
Stejně jako výrokové axiomy si zde vypůjčíme i odvozovací pravidlo modus ponens plus dvě pravidla generalizace.
Pravidla generalizace
Jestliže x není volná proměnná v
, můžeme použít následující pravidla:

Důkaz v H
Řekneme, že formule
je dokazatelná v H
, když existuje důkaz formule
v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí
, kde
a
platí, že
:* je instancí axiomu*
tak, že
a
vznikla použitím některého pravidla.
Řekneme, že formule
je dokazatelná v H z množiny předpokladů
, když existuje důkaz formule
z
v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí
, kde
a
platí, že
:* je instancí axiomu* je prvkem
*
tak, že
a
vznikla použitím některého pravidla.
Odkazy
Zdroje
- ↑ VAVREČKOVÁ Šárka. Logika a logické programování. (2005).
- ↑ ŠVEJDAR Vítězslav. Logika: neúplnost, složitost a nutnost. Academia, Praha, 2002. ISBN 80-200-1005-X.
Související články
Kalkul přirozené dedukce
Gentzenovský sekventový kalkul