Historické zdroje vývojové psychologie
Verze z 7. 11. 2013, 13:46, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
Obsah
Historické zdroje vývojové psychologie
Antika
- Herakleitos
- ionský filosof
- první dialektik (zamýšlí se nad vývojem, tématem je změna, tak jako ve vývojové Ψ) → jako jeden z prvních ukazoval na proměnlivost
- člověk je mikrokosmos → je tedy obdobou světa (makrokosmu)
- člověk se skládá ze živlů a jejich proměnou vzniká duše; duše je spojena s dechem → s dechem je člověk propojen s makrokosmem
- tím, jak dýcháme v průběhu života, tak se tím dechem stáváme rozumnými, ale když jsme např.: opilí, tak spojení se světovým logem ztrácíme (i dech při tom páchne, takže to spojení nemůže být správné)
- „Pantha rei“; „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“
- oheň je základní živel a jeho proměnami vzniká vzduch, země,…
- Parmenides
- zaměřuje se na vznikání, zajímá ho, jak vznikla země (pozoruje v tom rozporuplnost, protože vznikla z tepla a chladu)
- domnívá se, že i duše je z tepla a chladu
- je mezi staticko-metafyzickým a dynamicko-materialistickým pojetím problematiky
- zaměřuje se na vznik a sekvence vzniku
Předdarwinovské období - 18. a 19. století
- Ψ se začíná rozvíjet v samostatnou existenci
- myšlenka vývoje má stále důležitou pozici – má to 3 důvody ve společnosti:
- vznik hlubšího historického uvědomění, zejména v německé filosofii
- přírodovědné objevy v okruhu biologie (Bacon, Linné, Lamarck)
- romantický směr myšlení (Shelly, Carus)
Německá filosofie
- Johann G. Herder (1744 – 1803)
- Ideje k filosofii dějin lidstva“ → snaží se odkrýt zákonitosti lidského vývoje (vkládá do toho ontogenetické hlediska)
- syntetický způsob nazírání (organické hledisko)
- otázka: Proč se určité společnosti vyvíjejí určitým způsobem
- akcentuje, že člověk není odtržený od přírody
- otázka: Zda existují charakteristické rysy určité společnosti
- George Wilhelm Hegel (1770 – 1831)
- zastánce objektivně realistických pozic
- detailně rozpracovával myšlenky Herdera
- světový duch se projevuje v následnosti velkých kulturních národů, které se střídají u moci a vždy nastoupí na nové úrovni
- světový duch prochází 3 stupni:
- idea se vyvíjí v sobě samé (subjektivní duch)
- odcizuje se sobě → „jinobytí“ (nezáleží z čí hlavy co vzešlo)
- vznik nového ducha, ve kterém jsou zahrnuty ty předchozí roviny
- obsahuje: subjektivní duch, objektivní duch (jaký je druh morálky, jaký druh rodiny,…) a absolutní duch (náboženství, umění, filosofie)
- zákonitosti: zákon negace negace, přechod kvality v kvantitu
Přírodovědné objevy
- ovlivnilo to zájem o proměnlivost
- Carl Linné (1707 – 1778)
- Švéd
- srovnávací anatomie, snažil se vysvětlit podobnosti, které vyplývají ze srovnání orgánů různých živočichů (jiných druhů i stejných druhů)
- vytvořil botanický systém
- Francis Bacon (1551 – 1626)
- Anglie
- inicioval aktivity na zjišťování a hledání rozdílů
- Jean Baptiste Lamarck
- Francie
- čerpá z Bacona i Linného
- používá srovnávací metody
- první ucelená koncepce vzniku a vývoje živočichů a rostlin
- studoval vztah organismu a prostředí (modifikace organismu)
Romantický směr myšlení
- Friedrich Wilhelm Josef Shelling (1775 – 1854)
- vůdčí filosof romantiky
- 3 klíčové přínosy:
- domnívá se, že prazáklad bytí je absolutní identita subjektu a objektu (ducha a hmoty)
- přírodu lze pochopit jako jednotný organismus (proti dualismu)
- vhled do bytí přírody je možný jen prostřednictvím sebenazíráním (když rozumím sobě, pochopím mnoho dalších věcí kolem sebe)
- jeho myšlenky byly základem pro pozdější rozvoj introspekce
- mystické vnitřní zření (tak nazval introspekci)
- Carl Gustav Carus (1789 – 1869)
- srovnávací anatom, gynekolog, malíř, psycholog, filosof
- pojednání o genetické metodě (popis jejich předností):zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořene, umožňuje přehled o organismu jako celku (se všemi jeho vztahy), zprostředkuje vhled do sil vývoje a do stimulujících a brzdících podmínek vývojových procesů, umožňuje poznat metamorfózy téže základní formy
- základ pro psychoanalytické myšlenky – vývojové stupně:
- nevědomé duše (rostliny, nižší živočichové)
- vědomé žití (vyšší živočichové – uvědomování si života)
- sebeuvědomění (jen člověk)
- klíč k poznání vědomého života leží v nevědomí
- nevědomí se manifestuje v citech a snech
- nevědomí je: relativní (je tam to zapomenuté z vědomí) a absolutní (souvisí s organizací života vůbec)
- Charles Robert Darwin
- 1859 vydal „O vzniku druhu prostřednictvím přírodního výběru“
- je to kniha bohatá na myšlenky, ucelená, jednoduchá, empiricky zaměřená
- propojil jeho poznatky se situací ve společnosti
- shrnul tři základní otázky, které byly do teď řešeny izolovaně:
- otázka vzniku a proměn organismů
- příbuznost organismů a orgánů
- jaké jsou příčiny těch proměn a příbuzností
- došel k mechanismu změn, které vyjádřil třemi podmínkami: nadprodukce potomstva, existence hereditárních variací, boj o život
- dále to rozvinul: Herbert Spencer ve své vývojové filosofii, Ernst Haeckel (ontogeneze je zkrácenou fylogenezí)
- charakteristické jsou v 19. století vývojové teorie