Gestalt terapie

Verze z 19. 1. 2015, 16:17, kterou vytvořil Husokachna (diskuse | příspěvky)

Gestalt terapie je existenciální a zážitková forma psychoterapie, která zdůrazňuje význam osobní odpovědnosti, zaměřuje se na přítomný okamžik a vztah klient/terapeut. Gestalt terapie byla vyvinuta Fritzem Perlsem, Laurou Perls a Paulem Goodmanem ve 40. a 50. letech 20. století.

  • Název vychází z něm. slova "Gestalt", které znamená "tvar" a jež lze opsat jako "smysluplně organizovaný celek".[1]
  • Český ekvivalent "tvarová terapie" Karla Balcara se neujal.[2]

Teoretická východiska

Za duchovního otce je považován Frederick Perls. Na vzniku uceleného terapeutického směru se významně podílela též jeho žena Laura Perlsová a americký sociolog a Paul Goodman. Gestalt terapie se vytvářela na základě filozofických a psychologických směru, mezi než patří zejména existencialismus, fenomenologie, zen buddhismus, psychoanalýza, Gestaltismus,holismus a bioenergetika.[3] Základní principy Gestalt terapie zpřístupňuje veřejnosti v roce 1951 kniha Gestalt Therapy: Excitement and Growth in the Human Personality. Gestalt terapie klade důraz na neustále propracovávané uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání v situaci: teď a tady. To umožňuje jedinci prohloubit vlastní vnímání a tak se více řídit vlastní svobodnou volbou a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost.

Fenomenologické hledisko

Fenomenogolické hledisko vychází z filosofického příštupu Edmunda Husserla, které bylo upraveno pro terapeutické účely.[4] Terapeut respektuje klientovo vlastní vnímání světa a nehodnotí důležitost jednotlivých jevů, vychází z předokladu, že objektivní pravda neexistuje a vedomě odkládá svůj vlastní výklad skutečnosti.

Teorie pole

Gestalt terapie je inspriována teorií pole vypracovanou v roce 1951 Kurtem Lewinem. [5] Pro terapii to znamená, že jedinec je součástí složité sítě vztahů mezi jednotlivými částmi celku (pole) svého životního prostoru. Lide nelze porozumět izolovaně, ale pouze jako složitým a inteaktivním celkům v prostředí vztahů s okolním světem a se společensko-kulturním zázemím, pričemž aspekty všech těchto součástí se navzájem ovlivňují a neustále proměňují.[6]

Existenciální dialog

Gestalt terapeut vstupuje sám za sebe do autentického setkání a dělá toto setkání skutečným. Terapeut a klient jsou partneři, kteří prostřednictvím kontaktu navzájem ovlivňují a definují jeden druhého. Gestalt terapie se zaměřuje na práci se vztahem. Terapeut využívá sám sebe jako nástroj terapie a díky svému uvědomování dává klientovi zpětnou vazbu.[7]

Kritika Gestalt terapie

Kritika ze strany jiných psychoterapeutických směrů se často vztahuje k původnímu perslovskému stylu pro jeho manipulativnost, individualismus a důraz na techniky.[8] V teoretické oblasti je jí vytýkáno chybění konzistentní teorie obonosti a pojetí psychopatologie.[9]

Odkazy

<references>

  1. ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  2. ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  3. ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  4. ↑ Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.
  5. ↑ Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. (Vyd. 1., 743 s.) Praha: Portál.
  6. ↑ Mackewn, J. (2004). Gestalt psychoterapie: moderní holistický přístup k psychoterapii = [Orig.. Developing gestalt counseling]. (Vyd. 1., 262 s., Přeložil Jiří Štěpo). Praha: Portál.
  7. ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  8. ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
  9. ↑ Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. (1. vyd., 515 s.) Praha: Portál.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gestalt_terapie&oldid=14478“