Steganografie

Steganografie

Slovo steganografie má svůj původ v řečtině, ve slovech stegos „skrytý“ a grafia „psaní“, čili „skryté psaní“ („cover writing“). Jedná se o odnož kryptografie a dříve byly steganografické postupy za kryptografii přímo označovány. Mezi oběma obory je však pevně stanovený rozdíl. Cílem steganografie je ukrýt zprávu (informaci, data) tam, kde by ji nikdo nečekal, a zároveň tak, aby její přítomnost nebyla detekována. Síla této komunikace závisí na jejím utajení, a proto zachycení skryté zprávy tak prakticky znamená její prolomení. Aby ani v tom případě nedošlo k prozrazení obsahu zprávy, zpravidla se kombinuje s dalšími metodami šifrování.

Historie steganografie

Používání steganografických technik je známo už z dob starého Řecka a Říma.

• V Řecku se nejčastěji používaly metody posílání tajných zpráv za pomoci tetování na hlavách otroků (na oholenou hlavu byla zpráva vytetována a poté, co vlasy dorostly, se otrok vydal zprávu doručit) nebo tabulek s vyrytým textem zalitých do vosku.
• V Římě se používal především neviditelný inkoust, tj. psaní mezi řádky za pomocí látek (např. mléka, octu, ovocných šťáv), které při zahřátí ztmavnou.
• Později byl vynalezen inkoust chemický (k zviditelnění písma dochází za pomoci chemické reakce), který byl spolu s technikou mikroteček (zmenšených dokumentů a fotografií) použit i za druhé světové války. Moderní obdobou neviditelného inkoustu jsou například ochranné prvky na bankovkách viditelné pod UV zářením.
• Ital Giovanni Porta zaznamenal v 16. století celou řadu steganografických postupů. Kromě řady způsobů výroby neviditelného inkoustu vymyslel i techniku psaní na bílek natvrdo uvařeného vejce bez nutnosti rozbít skořápku, a to pomocí tinktury ledku a octa.
• Za možný počátek nahlížení na steganografii jako na vědní disciplínu lze považovat konec 15. století, kdy Johannes Trithemius, jeden ze zakladatelů moderní kryptografie, publikoval dílo s názvem „Steganographia“. V něm popsal rozsáhlý systém pro ukrývání zpráv v nevinném textu.

Digitální steganografie

V informačním věku se steganografie stále uplatňuje, ale změnila podobu v souvislosti s rozmachem informačních technologií. Tajná zpráva může být zakódována na místo nepodstatného šumu v souborech se zvuky, obrázky, videem a podobně. Častou aplikací steganografie při kódování informací do obrázků může být i chránění děl podle autorské právo. Do obrázku se vloží informace o copyrightu, které potom mohou sloužit k usvědčení "krádeže" onoho obrázku, například pokud jej bez svolení autora uživatel umístí na své stránky apod. Tato metoda je jakýmsi digitálním vodoznakem, nejedná se ani tak o tajnou zprávu, jako pouze o podpis majitele autorských práv.

Stinné stránky steganografie

Na veřejnost pronikla zpráva, že steganografii využívali teroristé, přičemž tajné zprávy ukrývali do obrázků na webech, jako jsou Amazon, nebo eBay. Následný rozsáhlý průzkum téměř dvou milionů obrázků z eBay nenašel, ani neprokázal jedinou tajnou zprávu. Avšak automaticky byla steganografie označena za terorismus a takového označení se velmi špatně zbavuje. Hojně je tato metoda využívána mezi šiřiteli dětské pornografie.

Odkazy

Doporučená literatura

• BARTL, Jan. Steganografie a možžnosti jejího využžití [online]. Zlín, 2010 [cit. 2015-01-21]. Available from: http://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/11693/bartl_2010_dp.pdf?sequence=1. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
• Praktické základy kryptologie a steganografie. In: Security-Portal [online]. 2004 [cit. 2015-01-21]. Available from: http://www.security-portal.cz/clanky/praktick%C3%A9-z%C3%A1klady-kryptologie-steganografie

Klíčová slova

kryptografie, autorské právo, zpráva