Afiliace (sociální psychologie)
Verze z 29. 1. 2015, 18:49, kterou vytvořil Husokachna (diskuse | příspěvky)
Afiliace je tendence lidí vyhledávat společnost druhých bez ohledu na pocity vůči nim.[1] Předpokládá se, že touha lidí po afiliaci pramení zejména ze skutečnosti, že během evoluce sdružování jedinců zvyšovalo šanci na přežití při útoku ze strany agresora.[2]
- Schachter (1959) v experimentu zkoumal vztah afiliace a strachu - nechal účastníky čekat na nepřijemné elektrické šoky - ti si ve dvojnásobně vyšší míře vybírali čekaní společně s jinou osobou než probandi z kontrolní skupiny.[3]
- Studiem afiliace se zabývá sociální psychologie.
Vymezení
- kontinuum - družnost -> afiliace -> intimita (družnost a intimita jsou dva opačné póly afiliace)
- tato interakce je důležitá, protože:
- poskytuje konsensuální ověření jedincova chápání reality, tendence k afiliaci vzrůstá při ohrožení
- přítomnost jiných lidí způsobuje potěšení, umocňuje radost umenšuje zármutek
- interakce poskytuje podněty pro srovnávání a osvojování si nových poznatků
- očekává se odměna za vynaložené úsilí
- spolupráce při společné práci přináší uspokojení
- u důvěrných vztahů je sama důvěra zdrojem uspokojení
- těsné interpersonální vztahy přináší pocit jistoty
Teorie sociálního srovnávání
- Leon Festinger
- tvrdí, že k afiliaci vede snaha o vzájemné porovnávání srovnání vlastních předností, nedostatků, síly a slabosti
- takové srovnávání je užitečné jen v případě, že jedinec se porovnává se srovnatelnými jedinci
- Schachter zjistil, že lidé prožívají nepříjemné situace raději mezi ostatními
- obecně platí, že při srovnávání hledáme někoho, kdo je na tom hůře než my
Samota a osamění
- samota je dobrovolně zvolený stav, člověkem vyhledávaný pro utřídění psychického prostředí, uklidnění atd....
- vychází z potřeby být sám - např. z důvodu čerpání sil, přemýšlení o životě, vyrovnání se s prožitými událostmi...
- patologické - únik do samoty ze strachu, ze sociálního prostředí
- osamění je dlouhodobý, většinou nepříjemný stav
- rozeznáváme dva druhy osamění:
- sociální izolace - stav přicházející v nové sociální situaci, kdy člověk ještě nemá navázány nové vztahy, zatímco staré již zanikly (období adaptace na nové prostředí)
- emocionální izolace - stav, kdy sice máme kolem sebe známé lidi, ale nejsme schopni s nimi navázat žádný bližší, důvěrný vztah
- zásadě je k navazování vztahu jako nejdůležitější podmínka fyzická blízkost
- podobně i sympatie, kterou člověk vzbuzuje
Zdroje
Reference
- ↑ Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.
- ↑ Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. (2006). (Vyd. 1., 769 s.) Praha: Portál.
- ↑ Schachter, S. (1959). The psychology of affiliation: Experimental studies of the sources of gregariousness (No. 1). Stanford University Press.