Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Soukromá knihovna je sbírka knih, časopisů či jiných dokumentů, kterou vlastní fyzická osoba nebo korporace[1], a je využívána pouze malým počtem osob či jednotlivcem.[2] Soukromá knihovna může být otevřená veřejnosti či veřejnosti nepřístupná, na rozdíl od veřejných knihoven může tato sbírka obsahovat dopisy, poznámky, zápisky, fotografie a další dokumenty vlastníka.[3] Knihovna, která je majetkem jednotlivce může být také označována jako „osobní knihovna“.

Soukromá knihovna často odráží zájmy vlastníka, rozsah a podrobnost takové sbírky může často předčit kvantitativní a kvalitativní úroveň sbírky veřejných knihoven (viz. Folger Shakespeare Library, která je největší sbírkou tištěných děl W. Shakespeara na světě).[4]

Vývoj

Čítárna Folger Shakespeare Library

Všechny nejstarší knihovny byly soukromé nebo polosoukromé, patřily králům, řádům a dalším jednotlivcům či institucím. Často byly určeny pouze pro šlechtu, učence či duchovenstvo. Mezi nejstarší soukromé knihovny patří knihovna v starověkém Ugaritu a Aššurbanipalova knihovna v Ninive. Velký rozkvět soukromých knihoven nastal v Mezopotámii, Egyptě a starověkém Římě.[5]

Vývoj v českých zemích

Soukromé knihovny se ve větším počtu v českých zemích začaly objevovat až ve 14. století, které je spojeno s rozvojem intelektuálního života. Knihy nesloužily pouze ke čtení, ale také k reprezentaci vlastníka knihovny. V období renesance převládala při budování knihoven snaha obsáhnout veškeré tehdejší vědění, vznikaly encyklopedické sbírky, v nichž byla zastoupena veškerá evropská literatura. Mezi nejznámější soukromé knihovny renesančního období v českých zemích patří knihovna Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, Rožmberská knihovna, knihovna Karla Staršího ze Žerotína. Barokní soukromé knihovny již nesloužily pouze svým majitelům, ale byly dostupné také vzdělaným úředníkům či badatelům.[6]

Projekt Knihovny významných českých osobností

Cílem projektu je vytvoření digitální knihovny, která uchovává a zpřístupňuje informace získané výzkumem osobních knihoven pro odbornou i laickou veřejnost. Projekt byl realizován na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, Knihovnou Národního muzea, Českým muzeem hudby, Muzeem Vysočiny v Havlíčkové Brodě, Městskou knihovnou v Praze a Knihovnou Ústavu hudební vědy FF UK v Praze. Popis jednotlivých knihovních celků významných osobností české kultury zahrnuje popisné informace, např. historii a vývoj sbírky, velikost a současné umístění, charakteristiku celku a seznam všech zjištěných dokumentů osobní knihovny. Dále jsou také obrazově ilustrovány významné prvky v knihách, např. ex libris, poznámky, kresby, atp.[2]

V projektu byly zpracovány knihovní sbírky následujících osobností:

Knihovna Václava Havla

Knihovna Václava Havla je soukromá knihovna, která má v první řadě za úkol shromažďovat, zkoumat, zveřejňovat a šířit myšlenkový, literární a politický odkaz Václava Havla, zabývá se osobnostmi a událostmi, které s Václavem Havlem souvicí. U jejího zrodu stáli Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg a Miroslav Petrusek, výkonným ředitelem je Michael Žantovský. Knihovna Václava Havla nyní sídlí na adrese Ostrovní 13, Praha 1 a pořádá výstavy, semináře, debaty, autorská čtení, divadelní představení, koncerty a další kulturní akce.[7]

Libri prohibiti

Libri prohibiti je soukromá knihovna, jejímž zřizovatelem je občanské sdružení Společnost Libri prohibiti. Knihovna zpřístupňuje exilovou a samizdatovou literaturu nejen české a slovenské provenience, ale také literaturu polskou, ruskou a ukrajinskou, materiály vytvořené místní i zahraniční opozicí, jako jsou například plakáty, letáky apod., dokumenty VONS a Charty 77. Základem fondu je samizdatová edice Popelnice, kterou vydával Jiří Gruntorád (zástupce Společnosti Libri prohibiti) a další publikace získané během normalizace. Knihovna pořádá výstavy exilových a samizdatových autorů a literární večery.[8]

Galerie

  • Václav Havel

  • Deska z Aššurbanipalovy knihovny

Odkazy

Reference

  1. ↑ Soukromá knihovna [online]. Praha: Národní knihovna ČR [cit. 2015-11-2]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct
  2. ↑ 2,0 2,1 Osobní knihovny [online]. [cit. 2015-11-2]. Dostupné z: http://www.osobniknihovny.cz/detail.do?articleid=1131
  3. ↑ Typy knihoven. Dostupné také z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=5997
  4. ↑ Private library [online]. 2015 [cit. 2015-11-2]. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/private_library
  5. ↑ Private library [online]. 2015. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Private_library
  6. ↑ Soukromé knihovny: Šlechtické knihovny v českých zemích [online]. Dostupné také z: https://is.muni.cz/el/1421/podzim2014/VIKBB50/um/SOUKROME_KNIHOVNY-zamecke_knihovny.pdf
  7. ↑ Knihovna Václava Havla [online]. 2015 [cit. 2015-11-7]. Dostupné z: http://www.vaclavhavel-library.org/cs/o-nas
  8. ↑ Libri prohibiti [online]. 2015 [cit. 2015-11-7]. Dostupné z: http://www.libpro.cz/cs/lp/o-nas

Doporučená literatura

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

osobní knihovna, soukromá knihovní sbírka, šlechtická knihovna

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soukromá_knihovna&oldid=28290“