Gramatika

Verze z 4. 1. 2016, 21:17, kterou vytvořil Andrea.Vasilova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „ '''''Gramatika (mluvnice)''''' je organizovaný úhrn pravidel jazykového systému.<ref name="Čermák">ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přeh…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Gramatika (mluvnice) je organizovaný úhrn pravidel jazykového systému.[1]

Gramatika je nauka o stavbě jazyka, o jazykových prostředcích spojujících slova ve věty bez přihlížení k věcnému obsahu.[2]

Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).[3]

Nauka o slovní zásobě a významu slov, mluvnice (gramatika), nauka o slohu a nauka o spisovné výslovnosti a pravopis jsou hlavními složkami jazykovědy (lingvistiky.[4]


Vznik a současnost

V antickém Řecku vznikla jako součást filozofie ("umění psát") nejprve morfologie (Dionýsios Thráx), později syntax (Apollónios Dyskolos), která nabyla přibližně dnešní podoby až v 19.století. V nejširším pojetí dnes gramatika zahrnuje hláskosloví (fonetika - nauka o tvoření hlásek, fonologie – nauka o významotvornosti hlásek), tvarosloví (morfologie), skladba (syntax) a nauka o slovní zásobě (lexikologie). Výběr a uspořádání jazykových prostředků je náplní slohu, stylu (stylistika).[2]

Mluvnice (gramatika)

a) Hláskosloví – zabývá se zvukovou složkou jazyka a jejím grafickým (písemným) zaznamenáním. Patří se mj.

  • fonetika – zajišťuje, jak se hlásky tvoří, jak je slyšíme a jak se obměňuj
  • fonologie – zabývá se fonémy, tj. jednotkami schopnými rozlišit význam slova (mít x mýt)

b) Nauka o slovní zásobě (lexikologie) - zabývá se významy slov a vztahy mezi nimi. Patří sem např.

  • slovotvorba – popisuje způsoby tvoření nových slov
  • sémantika – nauka o významu slov
  • etymologie – zkoumá původ slova
  • frazeologie – ustálená slovní spojení

c) Tvarosloví (morfologie) - nauka o tvoření tvarů slov - o slovních druzích - vysvětluje mluvnické významy slov ohebných

d) Skladba (syntax) - nauka o stavbě vět a souvětí - zabývá se větnými členy, větami hlavními a vedlejšími, jejich druhy, …

e) Nauka o slohu (stylistika) - zabývá se způsobem výběru jazykových prostředků a jejich uspořádáním v jazykových projevech či textech podle jejich zaměření, cíle, situace a podmínek projevu mluveného či psaného[4]


Mluvnické kategorie

Mluvnické kategorie jsou kategorie vymezené mluvnickou stavbou jazyka. Vyjadřuje je tvar slova, samy vyjadřují vztah slova k jiným slovům ve větě. Jsou to : u jmen - rod, číslo a pád; u sloves – osoba, číslo, čas, slovesný rod, způsob, vid.[5]


Záměna s pravopisem

V běžném mluveném jazyce se v souvislosti s chybami v textu často zaměňuje gramatika a pravopis, kdy se pravopisná chyba nazývá chybou gramatickou. Jde o základní nepochopení samé podstaty věci: gramatická chyba je chyba systému jazyka, v praxi se s ní setkáváme hlavně u cizinců, neboť rodilý mluvčí se gramatických chyb zpravidla nedopouští.[3]


Podle metod zaměření se gramatika rozlišuje

  • preskriptivní (normativní) gramatika – popisuje systém z hlediska snahy zachytit a předepsat správný úzus prostředků jazykového systému[1]
  • deskriptivní (popisná) gramatika – ta realisticky popisuje vše, co v jazyce je
  • diachronická (historická) gramatika – popisuje vývoj jazyka
  • synchronická (deskriptivní) gramatika- popisuje jazyk určitého období
  • komparativní gramatika - srovnávající dva či více různých jazyků
  • formální gramatika - zkoumající pouze formálně vyjádřené, pozorovatelné jazykové jevy
  • pojmová (filozofická) gramatika - založená na popisu významů
  • (transformačně) generativní gramatika - tvořící obecnou teorii analýzy jazyka
  • univerzální (obecná) gramatika - hledající mluvnické kategorie společné všem jazykům[2]


Citáty

„Mám nad českým jazykem takovou moc, že když to nařídím, tak se od zítřka bude psát piča s tvrdým y“ akademik František Trávníček, ÚJČ ČSAV


Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001, 340 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 9788024601540.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Gramatika. Cojeco [online]. 1.10.2000 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=30630&s_lang=2&title=gramatika
  3. ↑ 3,0 3,1 Gramatika. Gramatika. Wikipedia [online]. 1. 1. 2016 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gramatika
  4. ↑ 4,0 4,1 SÁLOVÁ, : Mgr. Radmila. Jazykověda a její složky [online]. [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://dumy.cz/stahnout/98799
  5. ↑ BRABCOVÁ, Radoslava a Simona PIŠLOVÁ. Přehled pojmů z českého jazyka a literatury. Jinočany: H & H, 1992. ISBN 8085467259.


Literatura


Klíčová slova

Gramatika, Mluvnice, Jazykověda

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gramatika&oldid=28622“