Anne Mansfield Sullivan

Verze z 17. 1. 2016, 23:55, kterou vytvořil Marta.Pavlickova (diskuse | příspěvky)
Soubor:Portrait of Anne Sullivan, circa 1887.jpg
Portrait of Anne Sullivan, circa 1887


Johanna "Anne" Mansfield Sullivan Macy (14. dubna 1866 Massachusetts – 20. října 1936 New York), známá jako Anne Sullivan byla celoživotní učitelkou, společnicí a přítelkyní hluchoslepé Helen Keller, která jako první hluchoslepý člověk dokončila studia na Harvardově univerzitě.


Dětství

Anne Sullivan se narodila jako nejstarší dcera Thomase a Alice (Cloesy) Sullivan. Rodiče Anne byli negramotní irští přistěhovalci. Její matka trpěla tuberkulózou, otec byl alkoholik. Přibližně v sedmi letech Anne onemocněla bolestivým infekčním onemocněním očí – trachomem – a oslepla. [1]

Krátce poté zemřela její matka a dva roky na to je opustil otec, který o ně nechtěl nadále pečovat. Anne byla s mladším bratrem Jamiem přemístěna do chudobince v Tewksbury, Massachusetts. Jamie po dvou letech umírá. Anne v tomto ústavu žije čtyři roky a absolvuje několik prvních operací očí, zatím však bez výsledku.[1]

Studia

Protože Anne ztratila zrak v nízkém věku, neuměla číst ani psát a chyběly jí i další dovednosti jako např. šití. Během inspekce v chudobinci roku 1880 přesvědčila inspektora, že se chce vzdělávat a bylo jí povoleno přemístění do Perkinsonovy školy pro nevidomé v Bostonu. V tomto zařízení se naučila ruční (prstovou) abecedu od hluchoslepé Laury Bridgman. Série operací výrazně zlepšila Annin zrak. Anne 1886 ve věku dvaceti let úspěšně dokončila studia, jako excelentní studentka a poté zůstala v ústavu jako učitelka.[2]

Kariéra

Necelý rok po Annině promoci kontaktovala ředitele školy rodina Kellerových, která se z tisku dozvěděla o vzdělávání Laury Bridgman. Kellerovi měli sedmiletou dceru, která byla též hluchoslepá a pro absenci výchovy, která by zohledňovala její speciální potřeby, začala být nezvladatelná. Ředitel pro pomoc s výchovou Helen Keller okamžitě doporučil Anne Sullivan a ta tedy roku 1887 odjela do Tuscumbie.[2]

Její práce začala 3. dubna 1887, když jí bylo 21 let. Začátky její práce s rozmazlenou a dezorientovanou Helen Keller byly těžké, ačkoli byla Helen velmi inteligentní. Od začátku jí začala učit prstovou abecedu, aby Helen, zatím zcela izolovaná ve svém světě, pochopila, že se vše pojí s názvy a jmény. Prstovou abecedu používala tak, že Helen svou dlaní znaky nahmatávala. Mimo to zavedla pro Helen časový rozvrh.[2]

Po nějaké době začala Helena chápat princip komunikace. Během půl roku se Helen naučila 575 slov. Jakmile se Anne s Helen bez problémů dorozuměly dotykovou abecedou, začala ji učit číst v Braillově písmu. Po společné návštěvě bostonského ústavu pro nevidomé se Helen začala učit mluvit, od roku 1888 se zde Helen vzdělávala, stále s pomocí Anne. [3]

Dalším místem, kam ji doprovázela byla Wright - Humansonova škola pro němé v New Yorku. Strávily zde dva roky. Vrcholem jejich společného úsilí bylo Helenino úspěšné studium na dívčím oddělení Harvardovy univerzity.[4] Po dobu celého studia Anne Helen tlumočila. Jejich vztah přerostl v celoživotní přátelství, které nakonec trvalo 49 let.[3]


Osobní život

Anne se 3. května 1905 vdala za Johna Alberta Macyho (1877–1932), kterého potkala na Harvardově univerzitě, kde pracoval a mimo jiné pomáhal Helen s vydáním jejích děl. Po sňatku žili všichni tři ve společné domácnosti. Manželství ovšem nebylo šťastné a po nějaké době skončilo rozlukou.[3]

Smrt

Anne neměla zrak nikdy plně v pořádku, ale roku 1935 byla úplně slepá na obě oči. 15. října 1936 utrpěla infarkt, po němž upadla do kómatu a následně zemřela 20. října téhož roku. Byla zpopelněna a její popel byl uložen v Národní katedrále ve Washingtonu, jako připomínka jejích úspěchů. Byla první ženou, která byla po smrti takto oceněna. Když 1968 zemřela Helen Keller, byl její popel uložen vedle Anne Sullivan.[3] >

Ocenění

Anne obdržela společně s Helen čestná členství a ocenění od několika vzdělávacích institucí. Roku 1955 byla Sullivan oceněna čestným titulem Harvardské univerzity.[3]

Film Divotvůrkyně

Dle Heleniny autobiografické knihy vznikl divadelní a filmový scénář o pedagogickém zázraku, který se podařil Anne Sullivan. Film s názvem Divotvůrkyně (v originále The Miracle Worker) je z roku 1962 a režisérem je Arthur Penn. Za roli Anne Sullivan získala Anne Bancroft Cenu Akademie v kategorii Hlavní herečka.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Anne Sullivan Macy - Anne Sullivan Macy Biography. [online]. [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: http://www.afb.org/annesullivan/asmbiography.asp
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Anne Sullivan | Perkins School for the Blind. [online]. [cit. 2016-01-17]. Dostupné z: http://www.perkins.org/history/people/anne-sullivan
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 Anne Sullivan. In: Wikipedia, The Free Encyclopedia. [online]. [cit. 2016-02-10]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Anne_Sullivan
  4. ↑ Magazín Zdroj - Zaváté stopy historie - Anna Sullivanvá. a její žačka. [online]. [cit. 2016-01-17]. Dostupné z: http://www.magazin-zdroj.estranky.cz/clanky/zavate--stopy-historie/anna-sullivanva.-a-jeji-zacka.html
  5. ↑ Divotvůrkyně (1962) | Neslyšící filmová, divadelní a hudební databáze. [online]. [cit. 2016-01-17]. Dostupné z: http://film.znakovky.cz/divotvurkyne-1962/


Externí odkazy


Související články


Klíčová slova

Anne Sullivan, Helen Keller, Braillovo písmo

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Anne_Mansfield_Sullivan&oldid=29639“