Studentská hnutí 60. let 20. století

Rozmach studentských hnutí v 60. letech 20. století byl způsoben několika faktory:

• poválečný baby boom započal demografické změny, které právě v 60´ vedly k velkému počtu vysokoškolských studentů (poválečné děti dosáhly věku vysokoškoláků), kteří již nepamatovali válku a její společenské podmínky
• mladí lidé se staví proti fungování univerzit:

• odpor k industrializovaným univerzitám
• nelibost v kolektivním přístupu na školách způsobený možnosti přístupu k vysokoškolskému vzdělání všem
• nelibost striktnímu hierarchickému rozdělení na univerzitách a nemožnost se zapojit do rozhodování o škole

• sbližování subkultur a větší tolerance nové generace (to se setkávalo se smýšlením starších generací - především v otázce rasismu)
• dále celková potřeba zapojit se do společenské diskuze a možnost například politické participace (neomarxismus, existencialismus, nová levice)

Jako hlavní cíle si studentská hnutí dávala především reformace v oblasti školství, možnost politické participace a změnu společnosti k takové, kde člověk si o své budoucnosti rozhoduje sám za sebe

Studentská hnutí ve světě

V USA to byli především studenti, kteří stáli za hlavními protesty proti dobovému fungování společnosti. Zapojili do hnutí za práva černochů, protestovali proti všeobecnému přesvědčení, že věda a technika vyřeší všechny budoucí problémy a přispěli k feministickému hnutí. Nejvíce se však stavěli proti vietnamské válce (hnutí hippie) a zajímali se o východní filozofie (například psychedelické hnutí Timothy Learyho)

Ve Velké Británii se studentská hnutí zajímala především o problematiku studené války a nukleárního zbrojení. Ve Francii byla hnutí spojena především se šířením neomarxismu a myšlenek existencialismu. Velké protesty se také konaly na podporu války v Alžíru.

Ve Spolkové republice Německo se studenti snažili především o reformy ve vzdělávacím systému. Chtěli se aktivně podílet na rozhodování o fungování univerzit. Pro SRN byla také typická nevíra v politický parlamentarismus, proti kterému studenti protestně vystupovali.

Studentská hnutí v ČSR

Od začátku 60. let došlo k postupnému uvolňování studentského života, který byl od nástupu Komunistické strany tvrdě potlačován. Studenti se začali shromažďovat okolo studentských časopisů (Studenta) a Československého svazu mládeže, který na začátku roku 1968 přijala jako náhradu za ideologii marxismu-leninismu Deklaraci lidských práv OSN a přestala podléhat KSČ. Velkou roli v československých studentských hnutí hrály také majálesy, které se konaly pravidelně od roku 1962, a spolky fakultních studentů (například Klikoživ - Klika opozičních živlů).

Přímý odpor studentů proti Komunistické straně zapříčinilo vyloučení několika studentů ze studia za nekomunistickou propagaci, ale především "Strahovské události" z října 1967. Ty nepřímo vedli i k sesazení Antonína Novotného a nástupu Alexandra Dubčeka, který se snažil o prosazení zásadních reforem. Nejvíce se vliv studenského hnutí projevil v březnových a dubnových protestacích, kde studenti přímo vystoupili proti KSČ (na prvním protestu se sešlo okolo 4000 studentů, na druhé se již shromáždilo přes 15000 lidí).

Po vniknutí vojsk Varšavské smlouvy byla studentská hnutí nejaktivnějšími odpůrci normalizace, avšak jejich úsilí se nedočkalo očekávaných reakcí a po začátku roku 1969 se pomalu hnutí začínají rozpadat.

Obecné důvody rozpadů studentských hnutí

Hlavními důvody častého rozpadu studentského hnutí byly například:

• velké problémy se státní mocí
• neúspěch v prosazování radikálních změn
• symboly hnutí se stávají součástí opovrhované konzumní kultury (rocková hudba či hippie oblečení)
• stahování se do soukromého sektoru
• vznik nových sociálních hnutí