Služby pro uživatele se specifickými potřebami.

Verze z 29. 12. 2016, 14:37, kterou vytvořil Anna.Dubnova (diskuse | příspěvky)

Dle knihovního zákona 257/2001 Sb. se knihovnou rozumí „zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem“[1]
Přesto však tuto formulaci zcela nesplňujeme , ne každý má totiž stejnou možnost docházet do knihovny. Jednou ze skupin lidí se znemožněným nebo ztíženým přístupem jsou uživatelé se specifickými potřebami, jimž je právo na přístup do veřejného prostoru knihovny (často nevědomky) odepřen vlivem různých bariér, které běžný uživatel často ani nepociťuje.

Kdo jsou uživatelé se specifickými potřebami?

Za uživatele se specifickými potřebami jsou obecně považováni uživatelé se zdravotním postižením, ačkoli škála znevýhodněných uživatelů může být mnohem širší - do skupiny znevýhodněných uživatelů můžeme například zahrnout i lidi vázané na domácnost, seniory, dlouhodobě nemocné, vězně aj.[2]
Zdravotní postižení pak zahrnuje postižení mentální, tělesné a smyslové (sluchu či zraku).

Uživatelé s mentálním postižením

Jedná se o osoby se sníženým nebo zastaveným duševním vývojem, narušeny jsou dovednosti, které postihují inteligenci jedince - schopnosti poznávací, řečové, sociální a motorické. Stupeň postižení se měří testy inteligence a podle výsledného IQ se diagnóza dělí na lehkou, střední, těžkou a hlubokou retardaci.[3]

Uživatelé s tělesným postižením

Tělesným postižením rozumíme v kontextu přístupu do knihovny především omezení pohybu a chůze, kam spadá kromě nutnosti užívání invalidního vozíku, berlí či jiných pomůcek i zhoršená motorika a rovnováha, dále se jedná o osoby po úrazu a se zdravotním postižením (dlouhodobé snížení určitých funkcí) aj.[4]

Uživatelé se smyslovým postižením

Ani v jednom případě nemusí jít o úplnou ztrátu zraku nebo sluchu, postižení zde znamená, že i po vhodné korekci (formou léčby, operace nebo využitím správných pomůcek) má jedinec problém v běžném životě zpracovávat informace zrakem či sluchem.[5]

Standard Handicap Friendly

Metodická příručka pro práci knihoven s uživateli s postižením poskytuje metodickou pomoc pro zajištění přístupnosti prostor a služeb knihovny "všem bez rozdílu". Zároveň také určuje podmínky získání certifikátu Handicap Friendly - ten je možné získat ve čtyřech oblastech: pro osoby se zrakovým znevýhodněním, pro osoby se sluchovým znevýhodněním, pro osoby s tělesným znevýhodněním a pro osoby s mentálním znevýhodněním.[6]

Zatím není mnoho knihoven s tímto certifikátem, ale informovanost v této oblasti se výrazně zlepšuje a i bez certifikátu mnohé knihovny splňují alespoň část stanovených požadavků...

Metodika stanovuje osm požadavků pro knihovny:

1) Obecné požadavky pro rovný přístup k informacím a službám knihovny mimo jiné stanovují zvýhodněnou cenu registrace uživatelům se ZTP/P a ZTP

2) Personál je proškolen v poskytování služeb a informací uživatelům se specifickými potřebami a je dále vzděláván. Větším knihovnám je určeno mít i specializovaného pracovníka pro práci s danou cílovou skupinou.

3) Třetí požadavek se týká speciálního fondu pro osoby se specifickými potřebami i fondu, který se danou problematikou zabývá. Také vznáší požadavek na služby jako je donáška výpůjček domů a přístup k wifi.

4) Fyzické a technické podmínky pro orientaci a samostatný pohyb po knihovně. Hlavně je myšlen dobrý orientační systém pro osoby se specifickými potřebami, informační bod a klidné místo, které je dobře dostupné a vybavené pro potřeby těchto osob.

5) Webové stránky musí informovat o konkrétních opatřeních a službách pro osoby se specifickými potřebami, popis knihovny i okolí. Stránky samy musí splňovat pravidla přístupnosti pro osoby se specifickými potřebami.

6) Knihovna má spolupracovat s organizacemi věnujícími se osobám se specifickými potřebami a s jejich pomocí také vhodně propagovat své služby.

7) Uživatelé s specifickými potřebami mají mít zajištěn přístup na veškeré akce pořádané knihovnou, je-li to vhodné, tak má knihovna i pořádat akce zaměřené na konkrétní skupiny uživatelů.

8) Knihovna pomáhá zajistit integraci osob se specifickými potřebami do celkové společnosti.[7]

  1. ↑ ZÁKON č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)
  2. ↑ Cerniňáková, Eva. Služby veřejných knihoven uživatelům se speciálními potřebami . Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 24-33 [cit. 2016-12-28]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11124cernic.htm>. ISSN 1801-3252.
  3. ↑ Mezinárodní klasifikace nemocí: 10. revize : duševní poruchy a poruchy chování : popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. 2. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2000. ISBN 80-85121-44-1.
  4. ↑ Houšková, Zlata; Pillerová, Vladana. Služby knihoven pro zdravotně znevýhodněné. Informace o průzkumu. Knihovna [online]. 2008, roč. 19, č. 2, s. 76-95 [cit. 2016-12-28]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna82/82076.htm>. ISSN 1801-3252.
  5. ↑ RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. Speciální pedagogika. Olomouc: VUP 2003. ISBN 80 – 244-0873-2
  6. ↑ Handicap Friendly. In: SKIP Svaz knihovníků a informačních pracovníků [online]. ©2010-2016 [cit. 2016-12-29]. Dostupné z: http://www.skipcr.cz/aktuality/archiv-aktualit/handicap-friendly
  7. ↑ CERNIŇÁKOVÁ, Eva a Helena HUBATKOVÁ SELUCKÁ, ed. Rovný přístup - Standard Handicap Friendly: metodická příručka pro práci knihoven s uživateli s postižením. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2014. ISBN 978-80-7050-641-7.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Služby_pro_uživatele_se_specifickými_potřebami.&oldid=40884“