Rukopisy
Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.[1]
V dnešní době je pojem rukopis používá pro text, který je odevzdán vydavateli či tiskaři za účelem publikace.
Obsah
Rukopis – knihovnictví
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Za rukopis je označován jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou jakoukoliv technikou - psaním, vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.[2] Mezi materiály, na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur, patří, vedle kamene, především:
- hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, vyrýváno klínovým písmem v různých jazycích – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
- papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)
- březová kůra (Rusko)
- palmové listy (Indie)
- věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
- hliněné střepy (Řecko)
- pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
- obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
Z knihovnického hlediska je ovšem tato definice nedostačující, neboť by z rukopisných fondů vylučovala díla, jejichž podoba není ve formě knihy či textu, který má charakter rukopisu v širším slova smyslu, ale nepředstavují rukou psaný text (strojopis, záznam na disketě, zvukový záznam).
V knihovnické praxi je běžné, že si jsou autoři vědomi odlišnosti rukopisů dnešních a rukopisů z dob minulých (stejně tak si jsou vědomi i toho, že cesta, která dříve vedla ke zhotovení rukopisu, byla značně složitější jak dnes). Tito autoři rezignují na řešení těchto otázek (otázek ohledně proměny rukopisů) a pragmaticky považují rukopis za totožný s kodexem. Dále zachycují rukopisy, které jsou chápány jako středověké a svou povahou tedy odlišné od rukopisů novější doby. Dělení, které se takto uplatňuje, je pro pojetí rukopisu velmi příznakové. Za skutečný rukopis je považován rukopis středověký. Spojování středověkých rukopisů v konkrétním rukopisném fondu s rukopisy, které vznikly v pozdější době, se považuje za směšování, jelikož jako ideální fond je chápán fond takový, ve kterém jsou rukopisy středověké a pozdější odděleny, protože výměru rukopisu v užším smyslu odpovídá vlastně jen kodex.
Rukopis – kodikologie
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem knihtisku (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku.[3]) a v prvních dobách jeho existence.[1] Některé významné a známé rukopisy:
- Pasionál abatyše Kunhuty
- Mater verborum
- Codex gigas (Tzv. Ďáblova bible)
- Velislavova bible
- Vyšehradský kodex
- kniha z Kellsu
- Voynichův rukopis
- Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)[4]
Rukopis – redakční praxe
Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření[1] (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:
- Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací
- Jazykovou a obsahovou úpravu rukopisu v redakci
- Konečný čistopis rukopisu určený k publikování[5]
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 ČSN ISO 5127-2003
- ↑ PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
- ↑ Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.
- ↑ IVANOV, Miroslav: Záhada Rukopisu královédvorského. Novinář, Praha 1970.
- ↑ ŠALDA, Jaroslav. Od rukopisu ke knize a časopisu. 2. dopl. vyd. Praha: SNTL, 1959. Edice polygrafické literatury.
Literatura
- BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
- CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
- PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
Související články
Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj, Vývoj knižníc v stredoveku, Vzácné knihy a rukopisy
Klíčová slova
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument
K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění • pravopis
V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování
Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.