K. B. Madsenová rozeznává čtyři druhy modelů, na základě kterých lze vyložit dynamiku motivace:
- Homeostatický (kupř. Cannon)
- Pobídkový (Incentivní) (kupř. Atkinson)
- Poznávací (Kognitivní) (kupř. Woodworth)
- Humanistický (kupř. Maslow)[2][3]
Obsah
1. Homeostatický model
- Homeostatická hypotéza je jedna z nejstarších, vychází z biologických teorií, kupř. z Cannonovy teorie (1915) navazující na koncepci vnitřního prostředí (homeostázy) C. Bernarda.
- Potřeby jsou determinovány narušením homeostáze (stálosti vnitřního prostředí), tedy narušením optimálních podmínek rovnováhy v organismu.[3]
- Biologické procesy včetně chování pokračují tak dlouho, dokud není znovunastolena homeostáze (obnovena),[3] anebo dokud organizmus nezemře.
- Narušená homeostáze vytváří potřebu, která determinuje centrální pud. Společně s kognitivními procesy tento pud determinuje chování, jež redukuje nebo ukájí potřebu. To vede k znovunastolení homeostáze.
- Robert Sternberg přichází s termínem homeostatické regulace. Homeostatický systém podle Sternberga funguje na principu negativní zpětné vazby (negative-feedback loop). Systém tak monitoruje svůj vlastní stav a pokud něco chybí/přebývá - systém tak neguje rozdíl mezi aktuálním a ideálním stavem.[4]
- Přednosti modelu: jednoduchý fyziologický model.
- Popularita modelu vedla k tomu, že ji psychologové nadužívali a dlouho ignorovali skutečnosti, jež do tohoto modelu nezapadaly. Další modely jsou alternativami homeostatického modelu.
Hédonická stránka motivace
Tělesné pocity
- libost – nelibost, slast – bolest
- vztah slast – bolest s prospěšností, spolehlivý za normálních okolností, v dnešní civilizaci někdy selhává (např. bolest při lékařském ošetření, slast vyvolaná jedy)
Emoce (city)
- hédonické prožitky jsou orientačními a dynamickými spojnicemi mezi podněty a motivačními stavy
- kvalita a intenzita je zčásti dána temperamentem
- slouží jako základní poznávací osnova a podstatná složka motivace
- u emocí hodnotíme:
- hédonickou kvalitu, intenzitu, časový průběh, intencionalitu (vztaženost k předmětu)
- zesilující (stenické) – zeslabující (astenické)
- povrchní – hluboké
- rozdělení podle obsahu – strach, hněv, náklonnost, úzkost, smutek, radost
2. Pobídkový model
- Harlow kritizuje homeostatický model jako příliš úzký, ukázal, že existují i jiné biologicky primární motivace (zejména explorační pud)
- mnoho experimentů ukázalo, že tzv. homeostatické pudy (hlad, žízeň, sex, ...) nelze plně vysvětlit pomocí homeostatického modelu
- nejstarší a nejlépe podložený útok na homeostatický model - P. T. Young - potravní preference živočichů, jež nebyly založeny na homeostázi (poč. 40. let)
Incentivní model
- určité vnější podněty mají dynamický účinek, tj. determinují stav aktivace nebo mobilizují energii organizmu
- tento dynamický stav a kognitivní procesy determinují chování organizmu
- dle tohoto modelu toto chování často vede k redukci vnějších dynamických podnětů
- tyto podněty vycházejí z incentiv = pobídek - motivující podnětové objekty, dynamizující, aktivující, energii mobilizující
Rozdělení pobídek
- primární - vrozený dynamický účinek, afektivní buzení zaměřuje organizmus k podnět. objektu nebo proti němu, a tak ovlivňuje volbu a preferenci; teorie Youngova, Hebbova, McClellandova, Tinbergenova
- sekundární - získaný dynamický účinek; teorie Atkinsonova, Lewinova, trochu Freudova
3. Kognitivní model
- implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, ale ne rozpracován do podoby teorie motivace
- u celostních psychologů - tendence k uzavření nebo k vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla, ale tato koncepce nikdy nebyla zpracována do explicitní teorie motivace
- Lewin inspiroval Tolmana - zavedl jak kognitivní, tak motivační proměnné k popisu účelového chování živočichů a člověka: „znakově-tvarová pohotovost” - smíšená kognitivně - motivační proměnná = matice o přesvědčení o hodnotě objektu nazýval kognitivně - motivační teorií
2 verze:
- kognitivní procesy determinují procesy dynamické, mají účinek jak řídící, tak nepřímo dynamický, př. teorie Festingera
- kognitivní procesy mají svou „vnitřní motivaci”, př. teorie Woodwortha, nejzákladnějším druhem motivace je aktivní zacházení s prostředím, organizmus by byl aktivní i bez vnějších zdrojů motivace
4. Humanistický model
- hypotéza, že existuje zvláštní třída lidské motivace
- lidské chování nedeterminováno = vnější determinace
- Allport - koncepce funkční autonomie motivace - existují doklady pro třídu motivace u dospělých zralých a mentálně zdravých lidí, která je funkčně nezávislá na primární motivaci, se kterou se setkáváme u zvířat a malých dětí
- Maslow - důležitost humanistické koncepce proti koncepci biologické, zkoumat zdravě jedince (inspirace u Allporta), zvláštní druh motivace - tzv. růstové potřeby = metamotivace
- Big three (D. McClelland, Winter):
- potřeba úspěšného výkonu
- potřeba afiliace a intimity
- potřeba moci
- dle Madsen všechny teorie částečně pravdivé, ale omezený obor platnosti
Teorie
- dynamika vnitřního života člověka je dána interakcí id, ega a superega
- energetický princip: každý člověk má konstantní množství energie, kterou pudy zaměřují na určitý objekt = kathexe, není-li energie uvolněna, městná se a je uvolňována náhradním způsobem (fantazie, ...)
- pud života a smrti
- zdroj všech neuróz ve frustrované sexualitě
- motivace = popud x zvyk x incentiva
- deficity organizmu aktivují popudy (drives) - energetizující funkce, instrumentalita chování (způsob a cíl) utváří učení v podobě zvyků
- drive jako činitel „tlačící” a incentiva jako činitel „vlekoucí”
- hédonistický princip motivace - individua a mají tendenci k maximalizaci slasti a k minimalizaci strasti
- zdůraznění úlohy emocí
- vztah motivace a chování - B = f(Mn, Ps, Hc)
- B = chování , Mn = motivační napětí, Ps = subjektivní pravděpodobnost dosažení cíle, Hc= hodnota cíle
- hierarchie potřeb: fyziologické → bezpečí → láska a sounáležitost → uznání → seberealizace (potřeba růstu, metapotřeby)
- potřeby nižší - nedostatkové a vyšší - potřeby růstu - uspokojení indukuje další potřebu
- všechny základní potřeby, dány konstitučně nebo hereditárně
- vyšší potřeby pro přežití méně důležité, uspokojování je oddáleno až po ukojení nižších potřeb, subjektivně méně naléhavé
- metapotřeby – nemají hierarchické uspořádání, musí být uspokojovány, aby bylo dosaženo duševního zdraví člověka, jejich frustrace či deprivace může vést až k „metapatologii“, znaky: nedůvěřivost, cynismus, skleslost, skepticismus, vztek, otrlost, deprese, nervozita…
- podle Woodwortha je základním druhem motivace činnost vůči okolí (vnější zdroje mohou motivaci spoluurčovat, ale organismus by byl činný i bez nich)
Alternativní dělení teorií motivace
Psychoanalytický přístup – pud Eros a pud Thanatos jako motivy Gestaltistický přístup – pregnance Behaviorismus – drive (pud) Homeostatický přístup – motivem je snaha o obnovení homeostázy (rovnováhy) v organismu Incentivní (pobídkový) přístup – motivem jsou vnější podněty Kognitivní přístup – motivem je anticipace (předjímání, očekávání) Humanistický přístup – ryze lidská motivace
Zdroje
- ↑ https://en.wikipedia.org/wiki/Walter_Bradford_Cannon
- ↑ 2,0 2,1 Madsen, K. B. (1979). Moderní teorie motivace. Academia.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 Motivace IV. 2012. Studijní materiály Masarykovy univerzity v Brně. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2012/PSA_033/um/motivace_4.pdf
- ↑ Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.
- ↑ https://en.wikipedia.org/wiki/Harry_Harlow
- ↑ https://en.wikipedia.org/wiki/Clark_L._Hull