Život
Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.[1]
Doktorát z psychologie Hull získal na Univerzitě ve Wisconsinu v roce 1918 - tedy ve svých 34 letech. V roce 1929 se stal profesorem na Univerzitě v Yalu. Toto jeho působení je považováno za jeho nejplodnější životní období.[2] Mezi jeho nejvýznačnější díla z této doby patří zejména Mathematico-Deductive Theory of Rote Learning (1940) a Principles of Behavior (1943).[1]
Teorie
- Opouští výzkumné projekty tradičního behaviorismu
- Doplpuje behaviorální metodologii o matematicko deduktivní systém důsledného uvažování souvislostí, prosazujících se v chování
- Zformuloval teorii učení a vyvodil jeho zákonitosti
- R = f (S, O) (chování je funkcí situace a organismu)
- Za základní determinantu chování považuje pud (drive)
- Pud vyvolává aktivitu organismu, jeho chování
- Na síle puzení závisí síla reakce
- Povaha pudu určuje charakter chování
- Při vymezování pudů se opírá o empirická data z výzkumů
- Pud se v jeho pojetí stává objektivně testovatelnou komponentou celkového aktu chování
- Navazují na něj představitelé faktorové analýzy osobnosti (Cattel, Guilford či Eysenck)
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
