Fenomenologie

Fenomenologie

Fenomenologie se zabývá esencemi a hledá jejich definici, ale je to také transcendentální filosofie, která vrací esenci zpět do existence, je to filosofie, pro kterou je svět vždy „už tady“ před reflexí počátku, jako nezcizitelná přítomnost.

Edmund Husserl (1859-1938)

• Zakladatel fenomenologie
• Německý filozof, rodák z Prostějova; působil hlavně ve Freiburgu
• Ovlivnili ho dva Rakušané - Bernard Bolzano (1781-1848) a Franz Bretano (1838-1917)
• Oba názorově v opozici ke Kantovi
• K podstatám se nedostaneme, zaměření na to, jak se věci člověku zjevují
• Spojení Descartovy metodické pochybnosti a Kantovy transcendentální filosofie
  

„Dospíváme tak k vědě, která je sice vědou o vědomí, a přece ne psychologií, k fenomenologii vědomí oproti přírodovědě o vědomí. A protože se zde nejede o náhodnou záměnu, je třeba od počátku čekávat, že fenomenologie a psychologie musí být navzájem spojeny běžnými vztahy, mají-li obě – i když různým způsobem a odlišným „postojem“ – co činit s vědomím.“

Dílo E. Husserla:

• 1901 Logická zkoumání
  

• 1913 Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologická filosofie
  

• 1929 Formální a transcendentální logika
  

• 1931 Karteziánské meditace
  

Pojmy vnějšího a vnitřního vnímání:
„Vnější vnímání je vnímání vnějších věcí, jejich vlastností a vztahů, jejich proměn a vzájemného působení. Vnímání sebe sama je vnímání, které může mít každý o svém vlastním Já a jeho vlastnostech, stavech a činnostech.“
Fenomenologie zdůrazňuje roli zkušenosti, nikoli však pouze empirické

• Husserl označuje filozofii za vědu eidetickou (eidos= idea, podstata)
• Pro fenomenologii je stejně jako smyslová zkušenost, důležitá zkušenost vnitřní.
• Fenomén = jev, to, co se nám ukazuje; poznatelný ve dvou vrstvách

A) reálná vrstva – uchopitelná smysly, nese druhou vrstvu

B) eidetická vrstva – její znaky (esence) jsou poznatelné skrze jiné duchovní akty, nikoli srze smysly

Martin Heidegger (1889-1976)

• Německý fenomenologický filosof, žák E. Husserla

Dasein

= „pobyt“ tady - bytí tady a teď

Smrt má smysl jako ohraničení života (cíl, konec) – pokud se budeme příliš hnát za dílčími cíli, nedokážeme být v přítomném okamžiku

Ontologická diferenciace

Bytí – to, co je

Jsoucno – podstata (každá věc má svou podstatu)

Fenomenologie našla své pokračovatele v existencialismu a hermeneutice

• Hannah Arendtová (1906–1975)
• Karl Jaspers (1883–1969)
• Gabriel Marcel (1889–1973)
• Jan Patočka (1907-1977)
• Jean-Paul Sartre (1905–1980)
• Max Scheler (1874–1928)
• Z českých žijících je to: Pavel Kouba
  

Přesah fenomenologie do psychoterapie

• Carl R. Rogers – na osobu zaměřená psychoterapie je založená přímo na teorii Donalda Snygga a Arthura W. Combse „Phenomenal field theory“

• Tato teorie říká, že všechno chování je určeno vědomým Já, které je popsáno jako „the phenomenal field“ (fenomenální pole) nějak se chovajícího organismu a může být pochopeno pouze, pokud člověk vidí svět skrze oči konkrétního jedince a jeho myslí.

Použitá literatura

Blecha, I. (2004) Filozofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc
Co je fenomén?: Husserl a fenomenologie ve Francii. (2010). Červený Kostelec: Pavel Mervart.
Husserl, E. (2013) Filosofie jako přísná věda. Praha: TOGGA.
Merleau-Ponty, M. (1996) Phenomenology of perception. Delhi: Gallimard.
Měšťánek, T.(1992) Poznámky k dějinám filosofie. Praha: Bílý slon.

Externí odkazy

Fenomenologie na Wikipedii
Martin Heidegger na Wikipedii Phenomenal field theory na Wikipedii
Fenomenologie - wordpress
Snygg a Combs - Fenomenologický pristup

Zdroje obrázků

http://www.psychoweb.cz/psychologie/snygg-a-combs--fenomenologicky-pristup/