Hudební kultury Balkánu

Balkánské země jsou jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mezi další areály probírané během přednášek evropské etnomuzikologie patří: alpské země, Středomoří, Střední Evropa, oblast od řeky Moravy po Maďarsko, Severské země, Pobaltí, ale také židovská hudba, český folklor nebo vánoční písně.

Geograficko-historický kontext

Mezi balkánské země, které jsou na přednáškách v rámci tohoto kulturního okruhu probírány patří Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Řecko, evropská část Turecka a také někdy je zařazováno Slovinsko, i když se většinou do balkánského kulturního okruhu nepočítá.

Většina z těchto zemí patřila původně do Byzantské říše a od 14. století se jich dotkla okupace osmanskými Turky. Ti roku 1453 dosáhli zániku Byzantské říše dobytím Konstantinopole. Důležitou událostí, která se objevuje ve folklorní tvorbě Balkánu a která pádu Konstantinopole ještě předcházela, je bitva na Kosově poli roku 1389, kdy se osmanským Turkům podařilo zvítězit nad Srby. Kromě toho se v lidové hudební kultuře Balkánu ale i Česka nebo Slovenska objevuje námět spojený s bitvou u Moháče roku 1526, kdy se Turkům podařilo dobít Uhry a dostat se až do horních Uher, tedy dnešního Slovenska. Hlavním syžetem lidových písní spojených s protitureckými válkami je utrápená žena, které puká srdce, protože její milý nebo její syn odešli do boje.

Hudba Balkánu

Pro hudbu balkánského kulturního okruhu je charakteristická v první řadě obliba dechových nástrojů, především pístových trumpet, která je spíše novodobou vrstvou tamní kultury. K rozšíření dechových nástrojů na Balkáně přispěli také Češi, jmenovitě Václav Červený, který zdokonalil žesťové nástroje a přispěl tak ke zvýšení jejich obliby. Kromě zmíněných syžetů z protitureckých válek, jsou pro hudbu Balkánu typické také aksakové rytmy, tanec choro a hudební nástroje jako bulharské dudy, gadulka, duduk, svir, šalmaj (také nazývaný jako zurna nebo zurla), tpan, kaval, tambura nebo gusle.

Aksak

Aksakové rytmy, také nazývané jako kulhavé, jsou nepravidelné rytmy, které se v českém prostředí vůbec neobjevují. Tyto asymetrické rytmy se mohou vyskytovat například ve spojení 3+2+2+3. Nejznámější z aksakových rytmů je v Bulharsku tanec račenica (2+2+3). Aksakovými rytmy se zabýval například český folklorista Josef Kuba, který, přestože byl geniální hudebník, nedokázal aksaky příliš přesně zapsat.