Historické zdroje vývojové psychologie

Historické zdroje vývojové psychologie

Antika

• Herakleitos

• ionský filosof
• první dialektik (zamýšlí se nad vývojem, tématem je změna, tak jako ve vývojové Ψ) → jako jeden z prvních ukazoval na proměnlivost
• člověk je mikrokosmos → je tedy obdobou světa (makrokosmu)
• člověk se skládá ze živlů a jejich proměnou vzniká duše; duše je spojena s dechem → s dechem je člověk propojen s makrokosmem
• tím, jak dýcháme v průběhu života, tak se tím dechem stáváme rozumnými, ale když jsme např.: opilí, tak spojení se světovým logem ztrácíme (i dech při tom páchne, takže to spojení nemůže být správné)
• „Pantha rei“; „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“
• oheň je základní živel a jeho proměnami vzniká vzduch, země,…

• Parmenides

• zaměřuje se na vznikání, zajímá ho, jak vznikla země (pozoruje v tom rozporuplnost, protože vznikla z tepla a chladu)
• domnívá se, že i duše je z tepla a chladu
• je mezi staticko-metafyzickým a dynamicko-materialistickým pojetím problematiky
• zaměřuje se na vznik a sekvence vzniku

Předdarwinovské období - 18. a 19. století

• Ψ se začíná rozvíjet v samostatnou existenci
• myšlenka vývoje má stále důležitou pozici – má to 3 důvody ve společnosti:

1. vznik hlubšího historického uvědomění, zejména v německé filosofii
2. přírodovědné objevy v okruhu biologie (Bacon, Linné, Lamarck)
3. romantický směr myšlení (Shelly, Carus)

Německá filosofie

• Johann G. Herder (1744 – 1803)

• Ideje k filosofii dějin lidstva“ → snaží se odkrýt zákonitosti lidského vývoje (vkládá do toho ontogenetické hlediska)
• syntetický způsob nazírání (organické hledisko)
• otázka: Proč se určité společnosti vyvíjejí určitým způsobem
• akcentuje, že člověk není odtržený od přírody
• otázka: Zda existují charakteristické rysy určité společnosti

• George Wilhelm Hegel (1770 – 1831)

• zastánce objektivně realistických pozic
• detailně rozpracovával myšlenky Herdera
• světový duch se projevuje v následnosti velkých kulturních národů, které se střídají u moci a vždy nastoupí na nové úrovni
• světový duch prochází 3 stupni:

1. idea se vyvíjí v sobě samé (subjektivní duch)
2. odcizuje se sobě → „jinobytí“ (nezáleží z čí hlavy co vzešlo)
3. vznik nového ducha, ve kterém jsou zahrnuty ty předchozí roviny

• obsahuje: subjektivní duch, objektivní duch (jaký je druh morálky, jaký druh rodiny,…) a absolutní duch (náboženství, umění, filosofie)

• zákonitosti: zákon negace negace, přechod kvality v kvantitu

Přírodovědné objevy

• ovlivnilo to zájem o proměnlivost

• Carl Linné (1707 – 1778)

• Švéd
• srovnávací anatomie, snažil se vysvětlit podobnosti, které vyplývají ze srovnání orgánů různých živočichů (jiných druhů i stejných druhů)
• vytvořil botanický systém

• Francis Bacon (1551 – 1626)

• Anglie
• inicioval aktivity na zjišťování a hledání rozdílů

• Jean Baptiste Lamarck

• Francie
• čerpá z Bacona i Linného
• používá srovnávací metody
• první ucelená koncepce vzniku a vývoje živočichů a rostlin
• studoval vztah organismu a prostředí (modifikace organismu)

Romantický směr myšlení

• Friedrich Wilhelm Josef Shelling (1775 – 1854)

• vůdčí filosof romantiky
• 3 klíčové přínosy:

1. domnívá se, že prazáklad bytí je absolutní identita subjektu a objektu (ducha a hmoty)
2. přírodu lze pochopit jako jednotný organismus (proti dualismu)
3. vhled do bytí přírody je možný jen prostřednictvím sebenazíráním (když rozumím sobě, pochopím mnoho dalších věcí kolem sebe)

• jeho myšlenky byly základem pro pozdější rozvoj introspekce
• mystické vnitřní zření (tak nazval introspekci)

• Carl Gustav Carus (1789 – 1869)

• srovnávací anatom, gynekolog, malíř, psycholog, filosof
• pojednání o genetické metodě (popis jejich předností):zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořene, umožňuje přehled o organismu jako celku (se všemi jeho vztahy), zprostředkuje vhled do sil vývoje a do stimulujících a brzdících podmínek vývojových procesů, umožňuje poznat metamorfózy téže základní formy

• základ pro psychoanalytické myšlenky – vývojové stupně:

1. nevědomé duše (rostliny, nižší živočichové)
2. vědomé žití (vyšší živočichové – uvědomování si života)
3. sebeuvědomění (jen člověk)

• klíč k poznání vědomého života leží v nevědomí
• nevědomí se manifestuje v citech a snech
• nevědomí je: relativní (je tam to zapomenuté z vědomí) a absolutní (souvisí s organizací života vůbec)

• Charles Robert Darwin

• 1859 vydal „O vzniku druhu prostřednictvím přírodního výběru“
• je to kniha bohatá na myšlenky, ucelená, jednoduchá, empiricky zaměřená
• propojil jeho poznatky se situací ve společnosti
• shrnul tři základní otázky, které byly do teď řešeny izolovaně:

1. otázka vzniku a proměn organismů
2. příbuznost organismů a orgánů
3. jaké jsou příčiny těch proměn a příbuzností

• došel k mechanismu změn, které vyjádřil třemi podmínkami: nadprodukce potomstva, existence hereditárních variací, boj o život
• dále to rozvinul: Herbert Spencer ve své vývojové filosofii, Ernst Haeckel (ontogeneze je zkrácenou fylogenezí)

• charakteristické jsou v 19. století vývojové teorie