H-index je nástrojem scientometrie. Jde o číselný údaj, vypovídající o dopadu práce určitého vědce na oblast jeho činnosti. Číslo h je počtem prací vědce, s počtem citací vyšších nebo rovných h. Je hodnocena celková doba vědecké činnosti.

Vznik

H-index (= Hirchův index, Hirchovo číslo) byl navržen Jorge E. Hirschem, profesorem fyziky na Kalifornské univerzitě v San Diegu, v roce 2005. Jde o jeden z nejmladších https://wikisofia.cz/index.php?title=Cita%C4%8Dn%C3%AD_index&action=edit&redlink=1. Původně byl testován na fyzicích, byl však zamýšlen pro všechny obory.

Charakter

Princip H-index je udáván číslem h, které je množstvím prací, jež byly nejméně h krát citovány. Celkový počet prací je N. Tudíž (N – h) prací má na kontě méně než h citací. Vědec s indexem 50 vydal 50 prací, z nichž každá byla nejméně 50 krát citována. (Citací bude tedy nejméně 502=2500).

H-index-en.svg

Myšlenka

H-index předpokládá, že dobrý vědec dostatečně publikuje a je dostatečně citován. Předpokládá rovněž, že práce, která je mnohokrát citována je kvalitní – zde se Hirsch vymezil vůči impakt faktoru (vypovídá o tom, kolikrát byly články daného časopisu citovány – většinou v průběhu roku), který nezohledňuje kvalitu jednotlivých článků každého zvlášť a tím pádem ani schopnosti jejich autorů.

Orientační hodnoty

H-index těch nejúspěšnějších přesahuje 100 (přičemž h-index 12 stačí podle Hirsche pro univerzitní kariéru), čím déle se badatel pohybuje v oboru, tím vyššího čísla zpravidla dosáhne. Míra citovanosti se ovšem v jednotlivých oborech liší.

Výpočet

Ruční výpočet

H-index lze určit tak, že shromáždíme všechny autorem publikované práce, každou opatříme počtem citací a podle získaných čísel je pak seřadíme vzestupně. Shledáme například, že 49 práce má 53 citací, 50 práce 52 citací a 51 práce pouhých 48 citací. Potom je h-index 50.

Nástroje k výpočtu

Citační index autora či instituce můžeme snadno zjistit například s pomocí databáze Web of Science, Scopus nebo Google Scholar. Hodnoty h-indexu u jednoho autora získané v těchto databázích se ovšem mohou navzájem lišit a to až o 20% [1] (npř. Scopus dokáže vyloučit autocitace [1], nezohledňuje však starší práce [2]).

Výhody

  • H-index podchytí vědce, jejichž práce je konstantním přínosem pro obor (nejsou autory pouze jedné úspěšné práce).
  • Neohodnotí autory, kteří chrlí bezpočet článků bez zjevného vlivu.
  • Je objektivní v tom směru, že nehledí na prestiž autora.

Nevýhody

  • H-indexy vědců z různých oborů nejdou příliš porovnat (v přírodovědných oborech je větší míra citovanosti) [2].
  • Někteří výzkumníci uvedení jako spoluautoři, jejichž podíl může být ve skutečnosti minimální, se mohou přiživit na práci jiných [1] (to je podle Hirsche největší slabina [2]).
  • Vědci s kratší kariérou jsou v nevýhodě.
  • Některé práce mohou být doceněny a citovány až po určitém čase.
  • Tato metoda nezohledňuje kontext, v němž byla citace zmíněna (o dané práci mohlo být hovořeno i negativně).
  • Všechny práce mají stejnou váhu (autoři knih budou mít na kontě méně výstupů než autoři článků).
  • Vědci si svůj h-index mohou navýšit autocitacemi.

Modifikace

V současnosti existuje okolo 50 variací h-indexu [2].

M-kvocient

Jednou z úprav (navržených Hirschem) h-indexu je m-kvocient, který zohledňuje dobu, po kterou autor publikuje. Stabilizuje se ovšem až po dlouhodobější činnosti vědce, neboť krátce publikujících vědců se s každou novou prací může výrazně změnit. Jeho nedostatkem je, že znevýhodňuje ty, kteří svoji vědeckou kariéru, nebo se ji nevěnují cele [2].

Hbar-index

Tuto modifikaci navrhl rovněž Hirsch, aby vyjádřil míru podílu autorů na vědecké práci, šlo-li o skupinovou činnost [2].

Ch-index

Dalším návrhem byl ch-index - contemporary h-index (autoři: Antonis Sidiropoulos, Dimitrios Katsaros, a Yannis Manolopoulos), který přičítá větší váhu novějším článkům [3].

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 LIPPI, Giuseppe; BORGHI, Loris. Clinical Chemistry & Laboratory Medicine. Feb2014, Vol. 52 Issue 2, pe1-e3. 3p. DOI: 10.1515/cclm-2013-0715., Databáze: Academic Search Complete
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 HIRSCH, J. E.; BUELA-CASAL, Gualberto. International Journal of Clinical Health & Psychology. may2014, Vol. 14 Issue 2, p161-164. 4p. , Databáze: Academic Search Complete
  3. ↑ SIDIROPOULOS, Antonis; KATSAROS, Dimitrios; MANOLOPOULOS, Yannis. Generalized h-index for Disclosing Latent Facts in Citation Networks. In: Generalized h-index for disclosing latent facts in citation networks [online]. 2006 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://arxiv.org/abs/cs.DL/0607066(3)

Použitá literatura

  • HIRSCH, J. E. An index to quantify an individual's scientific research output. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2005-11-15, vol. 102, issue 46, s. 16569-16572 [cit. 2014-11-28]. DOI: 10.1073/pnas.0507655102. Dostupné z: http://www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.0507655102
  • HIRSCH, J. E.; BUELA-CASAL, Gualberto. International Journal of Clinical Health & Psychology. May2014, Vol. 14 Issue 2, p161-164. 4p. , Databáze: Academic Search Complete
  • LIPPI, Giuseppe; BORGHI, Loris. Clinical Chemistry & Laboratory Medicine. Feb2014, Vol. 52 Issue 2, pe1-e3. 3p. DOI: 10.1515/cclm-2013-0715. Databáze: Academic Search Complete
  • SIDIROPOULOS, Antonis; KATSAROS, Dimitrios; MANOLOPOULOS, Yannis. Generalized h-index for Disclosing Latent Facts in Citation Networks. In: Generalized h-index for disclosing latent facts in citation networks [online]. 2006 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://arxiv.org/abs/cs.DL/0607066

Externí odkazy

Harzing.com

OSEL.CZ

Ústřední knihovny ČVUT

Vesmír/přírodovědecký časopis

Wikipedia

Zdroje obrázku

H-index on Wikipedia

Klíčová slova

h-index, scientometrie, citační index

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=H-index&oldid=13111“